SKLÁDKA

INCESTNÍ PÁR

27. května 2012 v 22:40 | YumeOokami
Další téma týdne, které mě zaujalo a možná i nadchlo. O lesbách a gayích je slyšet hodně ale o incestu moc ne. Je to téma o kterém se nemluví a lidi jimi opovrhují. Na jednu stranu si říkám proč? Vždyť s lesbami a gayi se lidi vlastně také smiřili. Na druhou stranu je chápu. Nenazvala bych incestními nevlastní sourozence, vlastně jsou si cizí, kdyby se jejich rodiče nevzali byli by s cizí a mohli by tvořit pár.

Samotnou mě překvapuje, jak se mohou zamilovat do sebe dva lidé, kteří spolu vyrůstají. O to hůř když se syn zamiluje do matky a naopak. To musím uznat že vcelku odsuzuji. Rodiče jsou tu od toho aby nás chránili a né aby nás prznili.

Ale já bych vám zde chtěla vyprávět jeden příběh, kdy jsme si s přítelem udělali z kolemjdoucích srandu. Jeli jsme spolu na festival Okoř, už je to nějaký rok zpátky. Dohodli jsme se, že budeme hrát sestru a bratra, ale i tak se k sobě budeme chovat jako milenci. Postavili jsme stan, a já jsem měla být ta více úchylná. Vlezli jsme do stanu a začal zajímavý dialog a pak i scénář, který si každý z vás umí představit. Když jsme potí vylezli ze stanu, oči všech okolo byly vyvalené a jejich myšlenky byly jasné. Pohledy byly opovržlivé. A my se jen smáli.

Ale co opravdu incestní lidé. Smějí se tomu a nebo je to ničí? Na jednu stranu dříve, když lidé žili v tlupách incestní byli a nebyli degenerovaní. Dnes je degenerace skoro sto procentní. Z nějakého důvodu to tak příroda nejspíš udělala. Incestní lidi neodsuzuji ale také si myslím, že to není správné.

ORIGINALITA

9. května 2012 v 12:42 | YumeOokami
Originalita je kámen úrazu většiny populace. Buďto člověk neumí být originální, ač by chtěl a ač si možná myslí že je, nebo je jeho originalita potlačována. Jak? Když chcete být originální v oblečení, museli by jste si sami šítc či potiskávat oblečení. Ano samosttaně "originálně" rlzné kousky oblečení zkombinujete ale to pořád není až taková originalita, protože pořád máte nějaký kus oblečení, který mají i jíní.

V mojí profesi, kterou jsem si zvolila, reklama neboli grafika je originalita důležitým faktorem ale chtě nechtě je člověk nějak ovlivněn tím co kolem sebe vidí nebo tím čím se inspiruje. Někdo je originální víc a někdo méně a věřte mi, že když je vás vě třídě dvacet šest někdo z vás je prostě kopírka.

Nechci se tu nějak tlachat že jsem nejoriginálnější člověk na celé planetě ale rozhodně se snažím nekopírovat. Je mi to proti srsti už od pradávna a když někdo někoho kopíruje (nemusí mě), dokáže mě to nehorázně vytočit. Byla jsem prostě vedena k tomu, být originální člověk.

A jak být originální? Neřešit trendy a porušovat pravidla! Protože pak uděláte něco, co ještě nikdo neudělal a to je originalita. Je to na každém z nás, jestli zapadneme do šedi města a nebo budeme vyčnívat. Podle mě lidi, kteří vyčnívají si více užívají života a dostanou se dál, protože se nespokojí s málem.

Být originální je těžké, protože vás to stahuje k tomu, aby jste udělali to samé co člověk před vámi, protože je to osvěčené a bez rizik a ne vždy jde být originální, ale měli by jsme se snažit být originální co nejvíce, aby nám svět nezešedl!

Yum.

MINULÁ STOLETÍ

28. dubna 2012 v 12:38 | YumeOokami
Uf, málem jsem to nestihla, minulý týden jsem pořád říkala, ať už je nové téma a nějaké co se mi bude líbit. A najednou je pátek a já, kdybych nečetla jeden slabý blog kde slečna napíše tisíckrát omýlané věci se zakončením "a co vy? jak jste na tom?", ani bych si nevšimla, že nějaké nové téma týdne je. Ale je a já jsem ráda, že takové příjemné.

Často se říká, že na minulost je nejlepší zapomenout, že akorát zraňuje-. To je možná i pravda, jenže zraňovat vás mohou i ty krásné vzpomínky. Ale přece nezapomenete na něco krásného. Myslím si, že by to byla chyba. Každá myšlenka má svou cenu, některé jsou levné ale některé jsou posety diamanty.

A stejně, jsou vzpomínky, které si nezapamatujete, někdo vám je připomene a vy si za boha nemůžete vzpomenout. A pak jsou tu vzpomínky, na které chcete zapomenout a ono to zase nejde.

Možná jsem trochu odbočila. Minulost je taková, jakou jsi jí člověk udělá. Všechno, cna co jste a nebo nejste v minulosti hrdí je jen vaše vina a tím i vaše minulost. Každý má svou minulost a pokud je nelichotivá, může se snažit aby ta další už byla lepší a naopak.

Nikdy bych nechtěla nic v minulosti změnit, co kdyby pak nebylo nic jak je teď. Všechno by mohlo být lepší ale i horší a to bych nechtěla riskovat. Všechno je tak jak má být.

SVĚTLICE

16. dubna 2012 v 18:48 | YumeOokami

Další příjemné téma týdne, nejdříve bych chtěla poděkovat že můj článek NESVOBODNÉ KECY byl vybrán na blog tema.blog.cz, po pravdě jsem to nečekala, nikdy. To co píšu jsou většinou spleti rychlých myšlenek. Ale teď k tomuto tématu. Světlo může být spousta věcí a já bych jako vždy, to chtěla trochu vzít z více pohledů.

SVĚTLO JAKO ZDROJ TEPLA A SVĚTLA - ŽIVOTA
Světlo je naše slunce, moje osobnost a psychika bez hřejivých slunečních paprsků pomalu chřadne. Nálada je pod bodem mrazu, ale jakmile vysvitne slunko jsem plná života, nápadů a energie. Léto je mým oblíbenm obdobím, sluníčko je pro mne jako nabíječka mých slabých baterií. A světlo? Když jsou šedé dny, kdy nevíte jestli je večer nebo ráno, je člověk celý unavený, ale jen co se na něj rozvítí ta žhavá koule plynů je mu hej. Bez světla by to nešlo, nejenže bychom chřadly my, ale všechno kolem nás. Než bychom uvadly my, zeřelo by nejdřív nespočet tvorů, živočichů a rostlin.

SVĚTLO OKAMŽIKU
Znáte ten pocit, když se vám stane nějaký příjemný zážitek nebo ještě lépe když uděláte nějaký dobrý skutek? Možná se to neděje moc často ale občas se takové situaci poštěstí. Když mám tu možnost někomu pomoct, chodím pak po ulici s úsměvem od ucha k uchu, a ikdyž se možná tvářím jak tele, připadá mi, jako bych zářila nestlumitelným světlem.

SVĚTLO ZÍTŘKA
Říkáte si nejhorší den v mém životě? Co když ten další den bude ještě horší? A co když to nejde a tím pádem další den bude lepší? Ano, to přesně je světlo zítřka. Člověk se má stále na co těšit ač to mohou být jen nezbytné maličkosti, kterých by jste si normálně něvšimli. Jenže teď je pro vás taková maličkost světlem do dalšího dne.

SVĚTLO RODINY A LÁSKY
Je to světlo, které nás nikdy nepřestane naplňovat. Ikdyž milovaný odejde, třeba nedobrovolně, pořád vás naplňuje světlo vzpomínek a pocitů. Můžete být malý capart a na dědečka si nepamatovat, ale v hrudi máte příjemný pocit, který vám říká, že on je vaše světlo, že on byl na vás hodný. Nepamatujete si to, ale cítíte to.

Pak je tu světlo lásky rodičovské. Rodiče, nebo aspoň jeden z nich, vás vždy bude nějak naplňovat a svítit vám na cestu. Jsme tvorové, kteří se o sebe neumějí postarat hodně dlouho, jenže v tom je to světelné pouto, které už nikdy nikdo nerozpoutá. Rodiče vás vedou po světlem osvícené cestě, a učí vás, jak správně žít.

Světlo lásky, je sice pomíjivé ale za to nejsilnější. Je to výboj kdy si připadáte jako supernova a občas tento pocit trvá dlouhodobě, třeba i "na věky". A vy se pomalu těšíte až budete moc své světlo předat malému tvorečkovy, který vznikl při výbuchu supernovy.

Yum.

MILUJI...01

13. dubna 2012 v 9:52 | YumeOokami
Věci, které se mi v životě stávají a jsou úsměvné.

miluji, když:
• sundám ve vaně tunel
• hodím ho do vody ať se umyje
• umyji si vlasy
• obarví se voda na tmavě fialovou
• a tunel už nemůžu najít
:D :D :D ale stejně to vždycky udělám :D :D :D

miluji, když:
• si ráno udělám kafe ze stejné kapsle a šéf se mi pak směje
miluju, když:
• při druhém už kávovar pořádně nefachá
miluju, když:
• jsem vlastně rozbila kávovar
miluju, když:
• a pak ještě musím na oběd a dopíjím studené kafe

miluji když:
• si zákazník udělá sám zakázku
• pak něco změní, takže se to stejně musí předělat
• zjistím, že jeho .psd je mi k ničemu protože jsou to tři .jpg
• nemohu najít písmo
• fikaně vyhledám rozpoznávač fontů
• pracně vyhledám a stáhnu font s akcenty
• nahraji do písem a otevře se mi, že písmo už nainstalované je!
:D :D :D

ZEMĚ ZTROSKOTÁVA ZATÍMCO LODĚ PLUJÍ

19. března 2012 v 17:08 | YumeOokami
Už dlouho jsem nenapsala nic smysluplnějšího na téma týdne ale toto mě nějak oslovilo. Mimo to, jsme na podobné téma nedávno psali malou prověrku v občanské nauce, tak tedy, moje země.

Toto slovní spojení se dá pochopit hned několika způsoby, jako Země, naše životodárná planeta plná vody, lidí, zvířat a rostlin (ne nevypínejte nás, hlava vás snad bolet nebude). Kdo by neměl rád Zemi, je to prostor, kde všichni dýcháme životodárny kyslík, a prožíváme jakýmkoliv způsobem své prchavé životy. Jenže přecejenom se někdo najde, ikdyž se tváří, že to není jeho problém. Všichni v hloubi duše planetu Zemi milují ale někteří ji mlčky zabíjí a myslí si, že jsou nedotknutelní. Války, bolest a utrpení. Nejenže trpíme mi ale i naše planeta. Možná by jsme netrpěli, možná nám to jen oplácí. Sopky, zemětřesení, tornáda, hynutí zvířat a rostlin. Za všechno si můžeme sami. Země nám dala život a mi jím mrháme. Mohly bychom tu být stamilioný let ale budeme tu jen miliony let.

Další význam těchto slov je země, jako Čechy. Srdce Evropy kde žijeme. Vezmu to teda jako krajinu, jako místo, kde žiji a cestuji. Čechy mi příjdou krásné, ačkoliv mám ráda teplo a subtropické pásy, jsem šťastná za to, že se zde vystřídají všechna roční období. Je tu živorodé jaro, hřející léto, barevný podzim a chladná zima. Nedokážu představit, že nějaký tento výjev je mi odepřen. Máme tu vše, nač si vzpomeneme, krásné rybníky a jezera, která nám zpříjemňují léto a není nepříjemné, když se nalokáme. Můžeme zde chytat ryby nebo lovnou zvěř. Máme tu hory, které si myslím nejsou vůbec špatné. Máme vše, na co si vzpomeneme, a když se nám náhodou zasteskne po teple, nebo zimě, máme vlastně vše kousek.

A teď má země jako stát, jako politický stát. To co se děje v Česku mě ubíjí. V čechách se začíná žít špatně. Vím, že bych to neměla říkat, já která si sedím na internátě hezky v teple, cvakám do klávesnice drahého notebooku, koukám na milovaný HTC telefon a skříň mi přetéká oblečením, ale za co? Za cenu mé strhané matky? Za to, že už teď jsem v podstatě zadlužená (ne svou vinou) a měla bych jít pracovat? Ano mohla bych se narodit v Africe ale žiji zde a proto hodnítím situaci tady v čechách, k česku dřívějšímu. Vše je dnes o penězích ale na děti, důchodce, samoživitelky, nemocné, bezdomova a spousty dalších nic nezbívá. Protože vše nakradou bohatí a zdraví. Jsme chudí na inteligenci, kdyby jsme nebyli, chovali by se naši politici jinak a nebo by jsme je nevolili. Problém tento zasahuje nás všechny. Byli jsme velmoc ve skle a dnes? Dnes jsou sklárny zavřené. Měli jsme cukrovou řepu a dnes jsou továrny na cukr srovnané se zemí. Měli jsme zemědělství a dnes jíme rajčata bez chuti, které prapodivně vypadají pořád stejně i po čtrnácti dnech. Měli jsme toho mnoho a dnes máme málo kvalit a více ztrát. Lidi pracují, ikdyž by měli odpočívat a já jako "dítě" se bojím zítřka.

Yum.

TÉMA TÝDNE: DOSPĚLOST

4. listopadu 2010 v 19:43 | YumeOokami
Zatím jsem nic takového nepsala, ale začíná se mne toto téma celkem týkat.

Kdy je člověk dospělý? Bláhově jsem si myslela že to bylo v době kdy jsem násilím ztratila své dětství tím, že rodiče se hádali a já to viděla. Když se mnou mamka probírala věci, které se mnou dříve neprobírala. Když jsem mohla sama někam odjet. Když jsem nastoupila na střední a internát.

Nebo že by byla ta "pravá" dospělost v krásných 18-nácti. Podle státu to tak je ale jak je to podle Vás a Vašeho okolí?

Myslím že žena se začne cítit dospělá až když se začne o někoho starat (o sebe, přátelé, přítel, malý brácha nebo jiný příbuzný, etc...). Doteď se člověk stará jen o sebe, o to kdy si vyčistí zuby, kdy se nají (ale jídlo má automaticky po ruce). Kdy bude dělat tohle a támhlecto.

Ale zkuste si představit že najednou Vás z Vašeho nízkého věku (např. 17) vyrvou a narvou Vás do věku 25, s dítětem a chlapem (bez chlapa by to bylo asi horší). Myslím že takhle z ničeho nic by to nikdo nezvládl.

Váš jeden den by byl: ráno Vás probudí křik dítěte, rychle k němu běžíte aby nevzbudil manžela, nějak ho utěšíte, obléknete a dáte do postýlky v obýváku. Stále kňourá ale vy se musíte potichu převléknout, udělat hygienu, začít dělat snídani a při tom utěšovat miminko. Mezitím vstane manžel, nají se a odejde. V uplynulých hodinách do večera přebalujete, krmíte, uklízíte, kontrolujete účty, platíte, nakupujete. Přijde večer, dítě nemůže usnout, manžel je podrážděný. Usínáte pozdě a další den se může opakovat.Myslím že by to nikdo z fleku jen tak nezvládl.

Myslím si že člověk je dospělým až když zvládne všechno co chce. Udělat školy. Vytvořit si nějakou vhodnou image. Užít si trochu mládí. Najít drahou polovičku. Mít děti, správně je vychovat. Pak teprve se cítí naplněný = dospělý.

Proto se lidé pomalu všemu učí a tak dospívají. Dospělost by se mohla přirovnávat k množství znalostí.
 
 

Reklama
Reklama