LITERÁRNÍ DÍLA

BEZBOLESTNĚ BÝTI ANDĚLEM

2. června 2010 v 22:21 | Yume Ookami
READING: 15+

WARNING: sex, krev, smrt, bez happyendu

ŽÁNR: zamilované, krvavé

ANOTACE: když se láska obrátí v nenávist.

Otevírám očí , hezky pomalu, uvidím Tvou tvář jak sladce spí, tak klidně. Jemně se přitulím k Tvému teplému tělu, jestě stále hřeje, ač jsi už nějakou dobu mrtev.

Byl teplý večer, ruku v ruce jsi mě vedl k sobě domů. Byt byl příjemně provoněný vanilkou, pomalu jsi mi začal sundávat mé šaty, ramínka jsi jemně, za doprovodu kousání do krku, začal stahovat přes ramena, spadly neslyšně na podlahu. Neotálela jsem a zbavila jsem tě Tvé rudé saténové košile. Jakmile jsi uviděl mou bledou kůži, oči se ti divoce rozzářily. Rukou jsem přejela přes Tvůj poklopec, začal jsi se slabě třást vzrušením, dvoumi pohyby jsem ti rozepla poklopec a pak sundala Tvé upnuté kalhoty. Ladnou otočkou jsi mě opřel o chladnou stěnu a jedním pohybem mi rozepl a sundal podprsenku. Další otočkou jsem se ocitla na posteli a úplně nahá, díky Tvým vášnivým polibkům se mi zamotala hlava a svět s ní. Koukla jsem se do Tvého klína a ten byl též nahý a patřičně vzrušený. Chtěla jsem se ho dotknout ale ty jsi mou ruku zastavil. Místo toho jsi se svými horkými ústy přemístil k mému roztouženému klínu. Začal jsi mne jemně líbat, mé tělo se zašlo propínat a třást. Můj klín se tě začal dožadovat, chtěla jsem tě cítit v sobě ale ty ne, musel jsi mě zlobit, dál jsi provokoval jazykem a já jsem se začala blížit vrcholu. Vycítil jsi to a přestal, podíval ses na mne svýma modrýma očima. Prohrábla jsem Tvé krátké, uhlově černé vlasy a kývla na souhlas. Zavřela jsem oči a očekávala bolest. Z počátku nic ale čím hlouběji jsi byl, tím se bolest stupňovala. První příraz a já pocítila bolest, druhý a bolest se opakuje, třetí a já pocítila přicházející slast. Zvedl jsi mi jednu nohu a zůstal jsi na rychlém tempu přírazů. Hlava se mi motala a tělo trhalo na kusy. Přišel můj vrchol blaha, má duše se potrhala, ty jsi přirážel dál. Ještě chvíli jsi zběsile přirážel, pak jsi zmírnil přírazy a ještě párkrát jsi cuknul vstříc mému klínu. Svalil se vedle mě, přitulila jsem se "miluji Tě" špitla jsem ti do ucha, pousmál ses "ale já Tebe ne!". Vysmíval ses mi! Mou hlavou projela zlost, vztek a touha, touha tě zabít. Popadla nůž na dopisy, který ležel na nočním stolku, první bodnutí do hrudi - začala stříkat krev, nekříčel jsi, nebránil ses, druhé podnutí - zavřel jsi oči, třetí bodnutí - přestal jsi dýchat.

Tulím se k Tvému tělu, tak takhle jsi to chtěl? Ano, chtěl já vím. Přikreji tě, aby se ti hezky spalo - navěky. Vezmu své věci a odejdu.

Stojím na Tvým hrobem a hladím své rostoucí břicho. Stojím nad Tvým hrobem ruku v ruce s malou modrookou dívkou. Anděl, kterého jsi mi tu zanechal.

CHLADNÁ KREV // YUME & KAMI

14. dubna 2010 v 9:13 | Yume Ookami
Proslov: Tato povídka není z mé hlavy, je z hlavy mého kocourka, opravdu se mu tohle zdálo když usnul ve vaně, když mě se ten sen tak líbil *-*.

Reading: xxx

Žánr: zamilované

Warning: krev, smrt

Anotace: co když se sny stanou skutečností?

______________________________________________________________________________

Na svém tělě cítím nepříjemný chlad, pomalu otevírám oči, nemohu zaostřit, něco mě na tělě tíží. Zavřu oči a pomalu je zase otevřu, pořádně zaostřím. Celé mé tělo sebou škubne, vidím Tebe! Ležíš na mne nahá, se mnou ve vaně, voda je studená stejně jako Tvé namodralé tělo, všude je jen voda s krví, která by měla být spíše v Tvém těle. Pociťuji úzkost, vinu a strach. Z očí se mi derou slzy, oči jich mám plné. Chci odtamtud pryč, ale nechci tě odstrčit, ikdyž jsi mrtvá, nemohu se tak zachovat. Jsme tam jen ty a já, ikdyž ty jen vychladlým tělem. Pláču, kříčím, tisknu Tvé tělo k svému a doufám že se pohneš, proklínám a přeji si aby to byl jen sen.

Cuknu sebou, rozhlížím se abych se ujistil že to opravdu byl jen sen. Z očí se mi zase derou slzy. Strach cítím pořád, nechci aby se to někdy stalo skutečností. Miluji Tě!

TVÁ SVŮDNOST // URUHA & RUKI (the GazettE)

20. července 2009 v 23:12 | Yume Ookami
Proslov: Takže asi bych se měla předem omluvit že je to tak nechutně dlouhý ale pořád mě neco napadalo a tak to stále k aktu nedocházelo. Potom mě asi všichni ukamenují že právě Ruki je uke ale když já tak miluju divné kombinace. O tom už svěčí JSI MÁ DROGA.

Reading: 15+

Warning: Tato povídka je yaoi nebo jinak řečeno slash, kdo je neznalý jde tu o sexuální vztah mezi dvěmi muži

Pairing: Uruha a Ruki ze skupiny the GazettE a problém bude Reita

Žánr: yaoi

Anotace: Už spolu nějakou dobu hrajou jenže z kamarádství se stává láska. Uruha po Ruki stále víc a víc touží, jenže když se mu konečně odhodlá říct co k němu cítí zjistí, že už dávno spí s Reita a ten se své děvky na sex nechce jen tak vzdát.
______________________________________________________________________________

Zase sedíme v buse. Všichni jsou vepředu v autobuse jen já sedím k nim otočen zády a dívám se z okna. Z krabičky si vyklepnu jednu cigaretu, nějaký vanilkový, Ruki fakt kouří hrozný cigára. Slyším, jak se tam ve předu smějí nad otevřeným notebookem. Radši se toho neúčastním dneska jsem to fakt brutálně podělal. Ujelo mi několik tónů a nejednou. Taky jsem popletl písničky.

"Uru, pojď sem to si musíš přečíst!" zvolal na mne se smíchem Kai.

Neochotně jsem se zvedl a šel k nim k tomu notebooku.

"Uru ty se nezdáš" utrousil Reita.

Nechápal jsem, na co naráží. Naklonil jsem se přes Ruki rameno a pomalu i četl obsah článku, který měli otevřený. Po očku jsem se koukal, jak se všichni okolo culí a mají ruměnec na tváři. Pomalu se i má tvář zbarvila do růžova. V článku byl jakýsi smyšlený příběh o mě a Ruki a o tom jak spolu spíme. Všichni se smáli až na mě a na Ruki, ten se jen roztomile culil a schovával obličej před mým zrakem.

"Hm, strašně vtipný, fakt!" řekl jsem s pěknou dávkou ironie a naštvaně jsem vyletěl z autobusu.

"Uru počkej! Nemůžeš jít takhle ven sám" slyšel jsem za sebou hlasy mých spoluhráčů a tak jsem ještě víc přidal do kroku.

Šel jsem potemnělými uličkami a snažil jsem se nemyslet na to, co jsem si právě přečetl. Sedl jsem si na dřevený most, který vedl přes řeku. Díval jsem se do hladiny a před očima se mi odehrával ten příběh, který byl na stránce popisován. Panebože na co to krucinál myslím? Praštil jsem se do čela a pořádně zakroutil hlavou. Je pravda, že mne už nějakou dobu Ruki přitahuje ale to se on ani nikdo jiný nesmí nikdy dozvědět. To určitě přejde. Snad.

"Uru?" ozvalo se za mnou jemným hláskem. Vyděsil jsem se a s krákoráním jsem se ztratil pod hladinou řeky, ještě jsem se stihl praštit do hlavy o ten most.

Zatemnělo se mi před očima, cítil jsem ledovou vodu všude kolem sebe. Drala se mi do plic. Pak jsem ucítil teplé ruce, jak mne zachytávají a tisknou mé tělo k jinému tělu tak hezky ochranitelsky.

"Uru! Uru!!!" slyšel jsem vyděšený, povědomý hlas. Schytal jsem i pár facek. Nakonec jsem ucítil něčí rty na těch svých a záhy menší tlak vzduchu, který se mi dral do plic. O chvilku později se tento cyklus opakoval a já začal plivat vodu.

"Uru!" zajásal šťastně ten dětinský hlas. Když jsem otevřel pomalu oči nade mnou se skláněl promočený Ruki.

Možná Vám přijde divné, že by mohl mít Ruki dětinský hlásek ale je tomu opravdu tak. Když má strach nebo se stydí, mluví jak děcko. Je to na něm roztomilý ale málo kdo to ví, myslím, že jenom the GazettE a manažer.

"Ruki?" překvapeně jsem koukal na toho kdo mě zachránil, Ruki pro mne skočil o vody? Normálně bych si myslel, že začne pištět a hledat pomoc ale on pro mne skočil.
"Uru, nahnal jsi mi strach" řekl už svým normálním hlasem, který mi v tuto chvíli přišel celkem sexy, normálně jsem si toho moc nevšímal.

"Kdybys mě tak nevyděsil, nespadl bych do vody a nikomu bych nenaháněl strach!" řekl jsem značně naštvaným tónem, musím si ho držet od těla.

"Nechápu, o co ti jde" řekl posmutněle Ruki, odhrnul si zplihlé mokré vlasy z očí a posadil se vedle mě.

"Chápu, že jsi naštvaný, kvůli tomu článku ale to jsou fanoušci, myslíš, že tohle nepíšou třeba na Reita a Aoi? Určitě by se něco našlo." pokračoval.

"O to mi nejde." přerušil jsem ho.

"No tak o co jde?" naklonil se ke mně zvědavě Ruki.

Moje tváře začaly hořet, nepřekvapilo by mě, kdyby byly růžově zbarvené. "Vlastně o nic!" odstrčil jsem Ruki od sebe, zvedl jsem se a dal se směr autobus s Ruki v patách. Celou dobu jsme už na sebe nepromluvili. Když jsme dorazili do autobusu zamířil jsem si to beze slova ke koupelně.

"Ale copak? Rozdávali jste si to ve vodě?" řekl posměvačně Reita. Ten musí vždycky rýpat!

"Sklapni, blbečku!" řekl jsem naštvaně, otočil jsem se k němu a uštědřil jsem mu jednu ránu přímo přes jeho nos s páskou. Reita neotálel a skočil po mně. Uštědřil mi několik ran do obličeje a natrhl mi ret.

"Kluci nechte toho!" pištěl Ruki a rozeběhl se k nám. Reita chytl Aoi a Kai a mě držel Ruki. Reita se nezdál, byl sice malý a dost drobný ale bít se uměl a měl dost páru. Viděl jsem jak se na mě Ruki ustaraně dívá.

"Fajn!" křikl jsem na něj hnusným tónem a odhodil jsem ho do zdi. Zvedl jsem se a šel se umýt do koupelny, co byla na konci autobusu.

Po půl hodině jsem se vyštrachal z koupelny. Ze rtu mi stále tekla krev. Ruki už byl taky vykoupaný, ještě že tu jsou ty koupelný dvě. Tenhle autobus je fakt moc fajnově upravený. Všichni se na mě dost nepříjemně koukali, hlavně Reita, který měl sundanou pásku a nos měl tak dvakrát velký a trochu zakrvácený. Musím uznat, že mě ten pohled značně pobavil. Lehl jsem si na svou palandu, do spodní části. Ruki se ke mně přišoural a beze slova mi začal ošetřovat rány na obličeji, které byly od Reita prstýnku. Trochu jsem ho nechápal, oči měl úplně skleněné a sklopené. Nechtěl se mi podívat do očí. Chytl jsem mu ruce. V tuhle chvíli mi přišel tak zranitelný, tak křehký.

"Omlouvám se" vysoukal jsem ze sebe šeptem.

"Mě se omlouvat nemusíš" řekl Ruki a když mrknul, stekla mu po tváři slza. Tohle mě tak neskutečně bolelo. Přišel jsem si jako největší grázl.

"Ruki, vím že Reita jsem sice zmlátil, ale na tebe jsem byl opravdu ošklivý. Hnusně jsem se k tobě choval a moc mile jsem taky nemluvil." řekl jsem potichu a sledoval slzu, která putovala po jeho tvářích, až spadla někam mě na postel.

"To je jedno" odbil mě Ruki a začal mě ošetřovat ret, jen co se ho jemně dotkl, sykl jsem.

"O-omlouvám se." řekl vystrašeně Ruki.

"To je v pořádku." usmál jsem se, ač to bolelo. Nakonec mi to Ruki ošetřil a krev mi přestala téct.

"Děkuji" řekl jsem už vlídnějším tónem. Ruki se jen sebral a odešel odnést lékárničku. Potom vylezl nahoru na palandu, která byla nad tou mou.

"Dobrou noc Ruki" špitl sem. Nedostalo se mi odpovědi.

Všichni už v autobuse spali a ten se hnal do dalšího města na turné. Tentokrát jsme mířili do Paříže. Přemítal jsem si, co se vlastně stalo. Zkazil jsem naše vystoupení, byl jsem ošklivý na Ruki, zmlátil jsem Reita a naštval celý the GazettE. Myslím, že je to dobré skóre. Nechápu co to se mnou je. Takhle jsem se nikdy nechoval. Měl bych se ještě několikrát Ruki omluvit, byl jsem na něj opravdu hnusný. Moment nad čím to vlastně přemýšlím? Sakra co je mi do nějakého Ruki? Vůbec mě nezajímá, jak se cítí! Zase si něco nalhávám. Tohle dělám pořád. Zajímalo by mne, jak dlouho ještě budu skrývat city, které mám k Ruki. Jak dlouho? Jsem tak zmatený. Po velkém přehrabování se v myšlenkách jsem konečně usnul ale docela dost pozdě. O pět hodin později už mě vzbudily různé kroky po autobuse. Zaregistroval jsem, že asi stojíme. Pomalu jsem se vyštrachal.

"Tak princeznička už se nám probudila" rýpnul si s úsměvem Kai.

"Dobré ráno" řekl jsem rozespale a zasedl ke stolu. Pod nosem mi přistála vajíčka se slaninou a houskou, co ke mně hodil Ruki. V té zástěrce vypadal fakt roztomile. Praštil jsem se do hlavy, proboha co mě to napadá? Většině lidí Ruki vzhled připadá děsivý ale mě tak strašně přitahuje každý kousek jeho těla. Radši jsem se pustil do jídla, ret jsem měl pěkně napuchlý a dost bolel ale co Reita vypadal o dost hůř, na druhou stranu mohl v pohodě jíst. Odpoledne jsme se sebrali a šli se podívat do města. Kai lítal od výlohy k výloze, zatím co já s Ruki jsme se líně plížily od jedné k další a moc tomu nevěnovali pozornost, Aoi zůstal ve zkušebně no a Reita, ten šel za námi jak stín. Ruki mi přišel nějaký nesvůj. Kai dost zběsile nakupoval, jako vždy. Já jsem si koupil jen dvě nová trička a spoďáry. Ruki si koupil mikinu a Reita nějaký náramky. Po nějakých třech hodinách v krásné Paříži jsme se odebrali zase od autobusu. Pak jsme se sebrali a šli do zkušebny. Chvilku jsme seděli a cvičili. Zaposlouchal jsem se do Ruki hlasu.

"Sakra Uruha hraj to pořádně, zase to tady chceš zkazit?" vyjel na mě Reita.

"Nech ho!" okřikl ho Ruki.

"Co prosím?" řekl dost nechutným tónem Reita a Ruki se se strachem stáhl.

Tuhle reakci jsem moc nepochopil. Chtěl jsem Reita něco říct ale v tom vešla nějaká mladá slečna a řekla, že je čas jít do maskérny. Zasedl jsem a nechal jsem, aby mne líčili a dělali vlasy. Potom jsme se převlékli a vyběhli na jeviště. Dav křičel, šílel. Všichni jsme si to patřičně užívali. Začali jsme hrát Filth In the Beaty a já se zamyslel nad názvem. Jak to Ruki napadlo? Vždyť on je tak nádherný a dokonalý, on žádnou chybku nemá. Radši jsem přestal na tohle myslet a pořádně jsem hrál. Zakončovali jsme písni Sugar Pain. Tuhle mám hodně rád. Naběhl jsem před Ruki a klekl si před něj a hrál jsem opřený o něj. Ani nevím, jak mne to napadlo. Ruki zpíval dál a rukou mě hladil po břiše a mírně jezdil i dál ke kalhotám. Fanynky pištěli a já se rozplýval nad jeho jemnými doteky. Nikdy jsem si nemysle, že by Ruki mohl být takhle jemný. Nechtěl jsem, aby ta píseň skončila. Nakonec se tak stejně stalo, užívali jsme si davového potlesku. Dokonce jsem zaznamenal, že několik děvčat omdlelo. Ještě tak deset minut jsme se loučili a sbírali různé plyšáky, přívěsky, spodní prádlo. Pak jsme odešli. Reita a já jsme šli poslední, šel jsem si do automatu pro kafe, mezitím co všichni zmizeli v šatně. Najednou se u mě objevil Reita, hodil mě na zeď.

"Nech Ruki na pokoji, je to moje děvka!" řekl dost hnusným tónem.

"Co to plácáš Reita?" dost jsem ho nepochopil.

"Abys do něj přestal dělat, s ním spím já!" křikl na mě.

Nemohl jsem tomu uvěřit.Reita a Ruki spolu spí? To snad ne? Všechny naděje na Ruki v tomhle okamžiku zmizeli. Reita pak nakonec odešel a já si vzal své kafe. Místo do šatny jsem šel ven se projít. Sedl jsem si na jednu lavičku na náměstí u Eiffelovky. Po chvilce si ke mně někdo přisedl, bál jsem se, že to bude nějaká fanynka nebo fanoušek. Jenže když jsem se podíval, byl to Ruki.

"Reita ti to řekl, že?" optal se smutně skloněnou hlavou.

"Řekl" pověděl jsem smutným tónem.

"Hele, nic s tím nenadělám ale proč zrovna on?" optal jsem se. Ruki mi nechtěl odpovědět.

"Ruki, já už k tobě dlouhou dobu něco cítím, poslední dobou hodně silně, to co se stalo na koncertě se mi moc líbilo, chtěl jsem ti to všechno dneska říct ale, když mi pak Reita řekl, že jsi jeho …" rozpovídal jsem se ale Ruki mě přerušil.

"J-já, vždycky ses mi líbil Uru, jenže já si myslel, že se ti nelíbím, dělal jsem všemožný věci abych ti to ukázal ale ty sis nikdy ničeho nevšiml, pak po mě jednou Reita vyjel. Bral jsem ho jako bolestný, jako náhradu za tebe. Jenže Reita pak řekl, že to všem vykecá a nejvíc by mě to mrzelo u tebe a tak jsem se stal jeho hračkou. Bral si mě, kdy se mu zamanulo a nebyl zrovna příjemný." Ruki se začal klepat, bylo vidět, že ze "vztahu" s Reita má spíš trauma než aby se mu to líbilo. Popravdě se mi nelíbilo, že říká, že je jeho děvka, to značilo o citech Reita k Ruki, byly na bodu mrazu. Objal jsem Ruki, celý se třásl strachem.

"Ruki, možná to byla chyba být s Reita ale můžeš své rozhodnutí změnit. Prostě mu řekni, že už s ním být nechceš. Nechci, aby tě takhle ničil." řekl jsem. Zdánlivě tvrdý Ruki byl teď roztřesená hromádka neštěstí. V jeho očích byl strach. Pevně mě objal.

"Měli bychom jít zpátky" řekl Ruki a chtěl už odejít. Chytl jsem ho za ruku.

"Dneska zpět do toho autobusu nepůjdeme, pojď, půjdeme někam do hotelu." řekl jsem mu a už jsem šel ruku v ruce s ním směrem k nejbližšímu hotelu. Zaplatil jsem nám apartmá a výtahem jsme vyjeli nahoru. Otevřel jsem, byl to příjemný pokoj a byla zde i velká koupelna s obrovskou vanou. Ruki byl celý promrzlý tak jsem nechal napustit vanu. Okolo jsem zapálil svíčky a vzal do vany šampaňské.

"Tak pojď" pobídl jsem jemně Ruki aby šel semnou do koupelny. Stál tam a nějak se neměl k tomu se svlékat a lézt do vany. Zatímco já už jsem tam před ním stál nahý. Oba jsme měli ruměnce na tváři. Došel jsem k němu a jemně jsem ho chytl za bradu a přiblížil se rty k němu.

"Uru." špitl Ruki trošku vyděšeně.

"Ššš" řekl jsem potichu před jeho ústy a pak jsem ho jemně začal líbat. Pomalu jsem mu svlékal oblečení, až nakonec byl úplně nahý. Jeho tělo bylo tak chladné. Pořádně jsem ho objal, musel cítit teplo mého těla. Chytl jsem ho za ruku a odtáhl jsem ho do vany. Nalil jsem nám šampaňské. Ruki si do vany roztomile sedl tak aby zabíral co nejméně místa. Otočil jsem ho zády k sobě a položil ho na svou hruď. Potom jsem mu dal do ruky skleničku se šampaňským.

"Pamatuješ, jak jsme se potkali?" zeptal jsem se Ruki.

"A-ano" řekl roztomile Ruki.

"Pamatuji si všechny detaily. Jak jsi mne obsluhoval v té restauraci v těch maido šatech. Byl jsi tak roztomilý. Pamatuji, jak jsi na mě vylil to kafe." zasmál jsem se.

"O-omlouvám se" řekl vyděšeným tónem Ruki a otočil se na mne.

"Ruki, už je to dlouho, vzhledově vypadáš úplně jinak, už nejsi ta holka, vypadáš dost tvrďácky, ale uvnitř jsi stále stejný dítě." zasmál jsem se. Ruki nafoukl naštvaně tváře. Musel jsem se tomu smát. Chytl jsem ho vzadu na temeni a pohrával jsem si s jeho vlasy. Ruki položil svou hlavu na mou hruď a poslouchal mé srdce. Stále jsem si pohrával s jeho mokrými vlasy. Ruki se zvedl a natáhl se pro šampon. Trochu si ho dal na ruku a začal si hrát s mými vlasy. Bylo to tak příjemné, dlouho mi nikdo takhle nemyl vlasy, naposled asi mamka když jsem byl malý kluk. Pak jsem to samé udělal Ruki já. Myl jsem mu záda a natahoval jsem se, abych dosáhl i na jeho břicho, kde jsem ho jemně hladil. Ruki zakláněl hlavu, jak se mu to líbilo. Voda začala být studená. S Ruki jsme vylezli, zabalil jsem ho do ručníku. Vzal jsem ho do náručí a donesl jsem ho na postel. Sklonil jsem se nad něj a začal jsem ho líbat. Teď bylo jeho tělo tak krásně teplé a nádherně voněl. Rukama jsem mu jezdil přes jeho vypracované tělo. Ruki se mě tak jemně dotýkal na zádech, na krku, ve vlasech. Přišel mi tak nezkušený.

"Ruki, já myslel, že jsi to s Reita dělal" řekl jsem překvapeně.

"No on ze mě vždy ztrhal oblečení, otočil mě a" Ruki to ani nedořekl a spustili se mu slzy. Ten sráč Reita. Byl na něj tak hrubý, už to zavání znásilňováním.

"Ruki." špitl jsem a jemně jsem mu setřel rukou slzy.

"To je v pohodě, naučím tě to, neboj, bude se ti to líbit, budu jemný ano?" zašeptal jsem mu do ucha. Ruki jen kývl. Zase jsem ho začal jemně líbat, začíná to vypadat, že se mu to i líbí. Nemohl se mých polibků nabažit tak jako já jeho. Bylo tak vzrušující vědět, že je nezkušený. Sjel jsem k jeho bradavkám, které byly ztuhlé. Začal jsem kolem nich kroužit jazykem. Ruki se pode mnou celý chvěl, což mě ještě víc vzrušovalo. Jemně jsem mu bradavku skousl a on slastně zasténal. Pokračoval jsem níž na břicho mezitím co mě Ruki hladil ve vlasech. Dostal jsem se až k jeho penisu, který byl už patřičně ztuhlý. Jazykem jsem mu přejel přes celou jeho délku. Musím uznat že Ruki se nemusel za nic stydět. Přejel jsem mu jazykem přes špičku penisu a on se prohnul v zádech. Začal jsem mu ho pomalu kouřit, opravdu jsem si na tom dával záležet a Ruki mi to oplácel hlasitými vzdechy. Po nějaké chvilce jsem se přesunul k jeho šíji a zbytek práce jsem nechal dodělat ruku. Mezitím jsem ho jemně kousal do krku a skousával jsem mu ušní lalůček.

"Miluji tě Ruki pro mne nejsi jen hračka, opravdu tě miluji" odvážil jsem se mu to konečně říct.

"Miluji tě Uru!" zařval Ruki a přitom vyvrcholil a jeho sperma se objevilo na mé hrudi. Střel jsem prsty část jeho spermatu. Otočil jsem Ruki na břicho a chystal jsem se do něj vniknou prsty. Jen co jsem se prsty přiblížil Ruki se začal celý třást.

"Ruki" špitl jsem vyděšeně, měl jsem o něj strach. Nečekal jsem, že by jeho trauma mohlo být tak silné, celou dobu jsem se k němu choval hezky.

"Ne tak to není Uru, já se toho s tebou nebojím…" řekl jako by věděl, co si myslím "…jen je to pro mě dost neznámé, takhle jemné a něžné, je to jako bych všechno dělal poprvé. Reita mě nikdy nenechal se udělat nebo tak. Nikdy jsem nebyl víc vzrušený jako teď a nikdy se mi to tolik nelíbilo, pokračuj prosím." prosil mne dychtivě Ruki. Pomaloučku jsem vsunul prsty dovnitř. Celý se zachvěl a vydal tlumený sten. Chvilku jsem pokračoval prsty jenže pak se i můj úd dožadoval Ruki těla. Byl tak krásný, ležel tak pode mnou a byl ochotný se mi celý odevzdat.

"Připrav se Ruki, bude to asi trošku bolet, bojím se, že ho mám trochu většího jak Reita" připravil jsem ho na bolest. Myslím, že jsem nelhal, Reita není zrovna z těch "vyspělých" asi si to kompenzuje týráním Ruki. Pomalu jsem do něj začal pronikat. Přál jsem si, aby ho to bolelo co nejmíň. Vjel jsem do něj celou svou délkou. Ruki vytryskly slzy z očí.

"Promiň, teď už to bude jen hezké" utěšoval jsem ho.

"J-já vím, miluji tě" dostal ze sebe šeptem Ruki. Pokračoval jsem a přirážel jsem čím dál tím víc a rychleji. Ruki pode mnou se svíjel v slastech, vzdychal, jeho steny byly hlasité, křičel mé jméno. Oba jsme byli na vrcholu blaha. Hladil jsem jeho dokonale svůdné boky a díval se na jeho krásnou šíji. Když jsem konečně došel k bodu blaženosti, naklonil jsem se přes něj a jemně jsem ho kousl do krku, v tu chvíli Ruki špitl mé jméno s tak krásným tónem. Lehl jsem si vedle něj a oba jsem nás přikryl. Objal jsem ho a přitiskl ho k sobě.

"Doufám, že se ti to líbilo a že to moc nebolelo." řekl jsem s trochou zvědavosti.

"Bylo to krásné, tak něžné, úchvatné, nikdy jsem nic podobného nezažil." řekl s úžasem Ruki. Jeho oči vypadaly tak šťastně.

"Už tě nikomu nenechám Ruki." špitl jsem a přitiskl jsem si ho k sobě. Byl celý rozpálený a ještě se vzrušením z našeho aktu celý třásl. Po půl hodině už Ruki spal a já se díval na jeho andělskou spící tvář. Byl tak krásný. Nemohl jsem uvěřit, že někdo tak krásný spí vedle mne. Nemohl jsem se ho nabažit. Pohrával jsem si s jeho vlasy. Už je můj, nenechám nikoho a už vůbec né Reita aby mu ubližoval. Po hodině se dívání na anděla v mé posteli i mne únava jak z koncertu, tak z našeho sexu mne přemohla a já usnul. Ráno jsem se probral v prázdné posteli za to mne do nosu praštila vůně vajíček se slaninou a kafe. Zvedl jsem se s postele a uviděl Ruki jak zase stojí u plotny. Jeho mi seslalo samo nebe. Ruki se na mne otočil.

"Máš tu snídani, miláčku." řekl to tak sladce, muselo to pro něj být nezvyklé ale tak šťastně se usmíval. Po chvilce se začervenal. Chvilku jsem nechápal, ale pak mi došlo, že před ním stojím úplně nahý. Rychle jsem zaběhl do koupelny a osprchoval se. Během chvilky jsem byl venku jen v ručníku a šel jsem se nasnídat se svým andílkem.

"T-to včera bylo moc krásné." řekl Ruki dost stydlivě.

"Taky se mi to moc líbilo, těším se, až zase s tebou budu." řekl jsem dychtivě.

Nasnídali jsme se, já se oblekl. Nastoupili jsme do výtahu. Věděli jsme, že těch patnáct pater jsou naše poslední chvilky kdy se mužem sebe dotýkat. Jen co se dveře zaklapli, přistrčil jsem Ruki ke stěně a začal jsem ho líbat. Patra tak nesnesitelně rychle ubíhala. Nakonec se dveře otevřely a mi vystoupili jako bychom byli jen přátelé. Bylo tak hrozně těžké nedržet ho za ruku, nelíbat ho na veřejnosti. Zaplatil jsem naše apartmá a společně jsme se vydali do autobusu. Dorazili jsme tam. Nahodil jsem naštvaný výraz se včerejšku. Šel jsem první.

"Vy kreténi kde jste?!" vyjel na nás nasraně Reita.

"Sakra Reita, drž hubu, kluci jste v pohodě? Měl jsem o Vás strach, chtěl jsem volat polici!" řekl vyděšeně ale radostně Kai. Ještě že ho tu máme Kai je tak jediný kdo se o nás stará no a pak Ruki a někdy Aoi. V první chvíli jsem chtěl jít zmlátit Reita už jenom za tu větu a pak za to co dělal Ruki ale při Kai šťastném náletu mě to přešlo.

"Jo neboj se, jsme v pohodě." usmál jsem se.

"Tak za hodinu ve zkušebně." řekl nadšeně Kai a rozeběhl se tam předem. Hned za ním šel i Aoi.

"Né že se zase opozdíte a ty Uru se dej dohromady" řekl Aoi.

Šel jsem hned za ním. Sice mi bylo nepříjemný nechat tam Ruki s Reita ale asi bych ho zabil, kdybych tam ještě chvilku zůstal.

Po hodině se ve zkušebně objevil Reita. Začali jsme zkoušet ale Ruki pořád nešel. Začínal jsem být nervózní.

"Kde je Ruki?" prohodil jsem.

"Copak já vím? Nejsem jeho matka!" řekl znechuceně Reita a blbě se ušklíbl.

"Ty grázle jestli jsi na něj jen šáhl!" zařval jsem na něj. Rozběhl jsem se k autobusu. Slyšel jsem Ruki jak pláče, vtrhl jsem dovnitř. Byl celý zmlácený do krve. Po celém těle měl krvavé rány, ten hajzl Reita, udělal si z něj boxovací pytel.

"Ruki!" rozeběhl jsem se k němu. Bál jsem se na něj šáhnout, všude měl rány a spousty modřin.

"Uru, Uru" šeptal Ruki tak šťastně.

"Co se dě…" vpadli do autobusu Kai a Aoi. Stáli tam dost vyděšeně.

"Nekoukejte tak hloupě a volejte záchranku!" bál jsem se, že by mohl mít Ruki nějaké vnitřní zranění. Vzal jsem ho velice opatrně do náručí. Oči měl celé zaslzené, tiskl se ke mně. Když přijela sanitka předal jsem ho doktorům. Před autobusem stál Reita a pokuřoval si cigaretu. Došel jsem k němu a chytl jsem ho pod krkem.

"Co jsi to udělal ty debile!" začal jsem na něj řvát.

"Ty sis myslel, že ti ho nechám jen tak? Je to moje děvka!" řekl posměvačně Reita. Hned jsem mu jich pár uštědřil.

"To teda není, miluji ho, nech ho být!" křičel jsem na něj. Pak jsem si vzal taxík a jel za Ruki do nemocnice. Spal, celou noc jsem u něj zůstal. Ráno mi volal Aoi že máme nějaký sezení v autobuse a že tam musím být tak jsem jel zpět a Ruki tam nechal vzkaz, že jsem tam byl a že doufám, že mu bude líp. Dojel jsem zpět. V busu už byl náš manažer.

"Myslel jsem, že by jsme to měli řešit všichni" objasnil mi manažer. S Aoi jsem se pozdravil a zasedl ke stolu.

"Takže k událostem, Ruki dostane podmínku, pokud ještě vztáhne ruku na Ruki tak půjde sedět na několik měsíců to samý Uruha pokud vztáhne ruku na Reita" začal formálně manažer Miko. Moc se mi nelíbilo, že jsem obviněný i já ale aspoň že to schytá Reita.

"Tak a teď mi kluci vysvětlete co se doprdele stalo?" řekl celý rozhozený.

"Uruha?" pobídl mě.

"Reita znásilňoval Ruki, mlátil ho a dost nechutně sexuálně týral" řekl jsem naštvaně.

"Jasně, kdyby ty sis ho všiml nedělal by domě, blbečku!" posmíval se Reita.

"No tak kluci, chtěl bych, aby se tohle vyřešilo, Reita ty ho nemiluješ, že ne?" zeptal se Miko.

"Vůbec!" řekl se smíchem Reita.

"A ty Uruha ty ano?" optal se.

"Ano!" řekl jsem rozhodnutě, jelikož tomu tak bylo.

Pak už se řešila kapela, turné a jiné věci. Po dvou dnech se Ruki vrátil a všechno si s Reita vyjasnili už bez nějakého mlácení. Po měsíci se všechno urovnalo, začali jsme pořádně trénovat a složili pár nových písní. Pro jednu jsem měl název "Violation" ale kluci mi to zathli. Kapela se naštěstí nerozpadla a já s Ruki jsme spolu byli dál. Jenže nikdy už nebudu Reita věřit. Nakonec nemohu bez Ruki být. Všechno se snažíme skrýt, ale nechtějte vědět, jak to večer vypadá na hotelovém pokoji.

"Miluji na tobě podvazky" ozvalo se jednoho večera v hotelu, když už mi byly sundávány.

JSI MÁ DROGA // AOI & MIYAVI [the GazettE & MYV]

12. července 2009 v 20:46 | Yume Ookami
Anotace: Jsou kamarádi od dětství, dosto dlouho se neviděli ale jeden druhého nepřestali milovat a znovu si to připomněli.

Reading: 15+

Warning: Tato povídka je yaoi nebo jinak řečeno slash, kdo je neznalý jde tu o sexuální vztah mezi dvěmi muži, not happiend.

Pairing: Aoi (the GazettE) & Miyavi

Žánr: yaoi
______________________________________________________________________________


Seděl jsem ve vlaku, který jel do Tokya. Na hlavě jsem měl kapuci, která byla stažená hodně do obličeje, aby mi do něj bylo vidět jen minimálně. Hlavu jsem měl skloněnou, dneska jsem měl nejmenší zájem o to, aby mě někdo poznal. Z reproduktorů se ozvalo "Tokyo, hlavní nádraží" zvedl jsem se a vystoupil. Do očí mě bodala záře slunce, zvedl jsem obličej a koukl se po nádraží, abych ho našel, svého kamarád z dětství. Našel jsem ho, stál tam lehce opřený o zeď, na sobě měl upnuté černé kožené kalhoty, černou rozepnutou košili a v puse jeho oblíbenou cigaretu. Okamžitě mě zpozoroval. Došel jsem k němu.


"Aoi, něco jsem ti o tom kouření říkal" vyndal jsem mu cigaretu z úst a zašlápl jí do země.
"Miyavi" zakřičel mé jméno a skočil po mě jak pěti-léty chlapec.


Aoi byl kamarád ze základky. Ve škole jsme dělali strašný kraviny a každá lumpárna byla naše práce. Máme spolu spousty zážitků. Společně jsme se naučili na kytaru a já později i trochu zpívat. Jenže pak se naše cesty rozešli, on šel do skupiny The GazettE a já na sólovou dráhu. Od vysoký jsme se neviděli. Je to skoro už pět let. Potkávali jsme se na různých koncertech, ale tam nebyl čas si nějak promluvit. Konečně jsme se sešli. Když mě objal, ucítil jsem jeho dětskou vůni, voní stále stejně, a vůni vanilky, která z něj je cítit od doby co kouří vanilkové cigarety.


"Miyavi, jsem tak rád že jsi přijel" doobjal mě a usmál se na mě.
"Jo, taky jsem rád" usmál jsem se na něj a čekal, co vymyslí.
"Nezajdeme někam na jídlo ještě jsem nejedl a ani jsem nesnídal.


Nabídl a já jen kývnutím souhlasil. Zavedl mě do nejlepší sushi restaurace v Tokyu. Posadili jsme se do výklenku v zadní části restaurace, kde byl závěs. Přinesli nám strašně moc sushi a k tomu saké. Pustili jsme se do jídla.


"Tohle musíš ochutnat!" kvíknul Aoi a už mi soukal nějaký kousek sushi do pusy. Tak roztomile se soustředil, aby mu sushi nespadlo někam, mimo a aby se trefil do mých úst. Dokousal jsem ho.


"Vítečné" lepší sushi jsem snad nejedl. Očividně Aoi ví kde dobře vaří a že tady vařili opravdu dobře. Měli i výborné sushi. Do večera jsem zůstali v téhle restauraci a pomalu jedli tu hromadu sushi a pili výborné saké.


"Jak jde kapela?" optal jsem se Aoi.
"Bože, suprově, právě doděláváme nové album, řeknu ti bude to nářez!" začal se radostně smát a pobrukoval si nějakou melodii, nějaké písně z nového alba, líbila se mi.
"A co ty a tvoje žena?" optal se Aoi zvídavě a koukal na mě těma svýma roztomilýma očima.
"No dobrý, budeme mít prcka" usmál jsem se a napil se saké.
"Asi už půjdeme né?" optal se Aoi.
"Jo, jasně" začal jsem se zvedat a mezitím Aoi zaplatil.


Když jsme se vyštrachali ven byla už tma a ulicemi Tokya se procházely davy lidí, různých ras ale převládajíc Japonců, různých stylů, hlavně gyaru a visual kei ale mezi nimi byli i normální úředníci. Šel jsem směrem nádraží.


"Moment Miyavi, kam jdeš?" chytl mě za ruku Aoi.
"Kam bych čel jedu domů, dík že jsme pokecali po takový době" řekl jsem vděčně a chtěl jít dál.
"No tak to ne, hezky u mě přespíš ještě dáme saké u mě, něco zahrajme, noc je mladá!" řekl nadšené Aoi a už jsme si to mířili k němu. Cestou jsme si zpívali nějaký naše hity. Překvapilo mne kolik mých písni Aoi zná.


Klíč zapadl do zámku a oba jsme se ocitli v Aoi bytě. Byl malý ale útulný a příjemně zařízený. Nějak jsme ze sebe dostaly boty a Aoi zamířil do ledničky pro saké. Hupsnul jsem na gauč a nohy jsem si hodil na stůl. Mezitím nám Aoi nalil. Porozhlídl jsem se a uviděl jsme fotky ze základky, ze střední a i pozdější fotky z mojí kariéry.


"Koukám že si na naše přátelství nezapomněl" řekl jsem radostně opravdu mě to potěšilo.
"Nezapomněl" začervenal se Aoi, tahle reakce mě překvapila.
"Děje se něco Aoi?" optal jsem se buď měl už mnoho saké nebo se něco stalo.
"No, vlastně nic…" odmlčel se a sklonil hlavu "máš ženu a děti" zamumlal tak že jsem mu pomalu ani nerozuměl.
"No co mám ženu a dítě…" upozornil jsem ho že mám jen jedno "...co je Aoi?" choval se dost divně.


Zvedl se a namířil si to ke mě. Nějak se mu povedlo mě svalit na ten gauč. Držel mi ruce a já se nemohl nějak bránit bo změnit polohu. Najednou jsem ucítil jeho rty na těch svých. Odhodil jsem ho od sebe. Aoi se zapotácel, ale ustál to.


"Sakra! Co blbneš?" otřel jsem si rty.
"No, víš Miyavi, tohle už trvá od střední ... já ... no ..." zasekával se Aoi "… no já tě miluji" řekl a zoufale spadl na zem s brekem.


Chvilku jsem si přebíral co mi to vlastně Aoi řekl. Věděl jsem že k němu také něco cítím ale v tomhle světě je nemožné milovat Aoi z The GazettE.


"nemohu tě milovat Aoi, jsi Aoi z The GazettE, nejde to" řekl jsem celkem posmutněle.


Aoi vstal a došel ke mně. Objal mě a své rty dal k mému uchu a olízl mi ucho a jemně skousl lalůček. Projela mnou vlna vzrušení a jemně jsem se otřásl.


"Miluj mne jako Aoi, jako svého milence, jen jako někoho koho miluješ, zapomeň na nějaký The GazettE!" řekl toužebně Aoi.


Popadl jsem ho za bohy a vyzdvihl jsem ho a chytl ho za zadek. Přenesl jsem ho do postele, kde jsem ho pomalu položil. Začal jsem ho vášnivě líbat a on mne začal hladit po celém těle. Doslova jsem z něj serval jeho košili a sjel jsem rty k jeho bradavkám. Začal jsem kolem jedné kroužit špičkou jazyka a s druhou jsem si hrál rukou. Aoi začal zrychleně dýchat a když jsem mu bradavku lehce skousl, celý se prohnul. Rozepnul jsem mu kalhoty a jemně mu začal masírovat koule. Jeho penis se dost rychle postavil. Svlékl jsem si mikinu, tílko i kalhoty proto, že Aoi nebyl schopný to udělat. Jeho jsem také zbavil kalhot. Aoi mě hladil po zádech a já se zabýval jeho rty. Najednou se naše piercingy o sebe zasekly.


"Krucinál" zabědoval jsem a Aoi zakňučel, proto že ho to zabolelo.
"Moment" řekl jsem a vyndal jsem svůj piercing z úst a nějak ho vyprostil z Aoi piercingu.
"Tu bolest ti vynahradím" Aoi se zasmál to zatáhnutí ho muselo bolet minimálně.


Zase jsem ho začal líbat. Jeho rty byly horké tak jako jeho tělo, jeho pohyby signalizovali, že mě chce. Stáhnul si trenky a já sobě taky. Chytl jsem jeho penis do ruky a začal s ní mírně pohybovat. Aoi začal vzdychat, ale tlumil to polštářem, který kousal. Moje pohyby ruky začaly zrychlovat a já ho jemně kousal na krku. Aoi rychle vyvrcholil a já měl jeho sperma na svém břichu. Chvilku jsem ho nechal oddychnout a jen jsem ho jemně líbal. Potom se na mne podíval tázavým pohledem a chtěl mě rukou uspokojit také načež jsme mu jí chytl a dal za hlavu. Otočil jsem ho na břicho a jemu bylo jasné, co budu dělat.


"Miyavi, ale do mě to nikdo nedělal" řekl rozpačitě Aoi.
"Ty jsi ještě panic?" po téhle stránce myšleno.
"Haii" kvíkli Aoi.
"Budu se snažit aby to nebolelo" zašeptal jsem mu do ucha.


Setřel jsem si z břicha trochu Aoi sperma, použiju ho jako lubrikační gel. Zasunul jsem do něj jeden prst a Aoi zakňučel slastí. Po chvilce dráždění jsem přidal druhý a třetí. Nakonec jsem vsunul svůj penis.


"Teď to malinko zabolí" řekl jsem a jemně je Aoi přejel prsty po zádech.


Dorazil jsem a Aoi hlasitě zakřičel, trochu ho to bolelo ale jak křikl, byla v tom slyšet slast. Začal jsem nabírat na rychlosti a i na síle přirážení. Aoi řval na celý pokoj a zatínal dlaně do postele. Vydržel jsem celkem dlouho, ale nakonec jsem se do Aoi udělal a padl únavou vedle něj. Oba jsme byli zpocení a vůně našich těl naplňovala místnost. Aoi se ke mně přitulil.


"Miluji tě Miyavi" špitl a prstem mi objížděl linie mého břicha.
"Dobře" nevěděl jsem co říct.
"Také tě miluji Aoi" vtiskl jsem mu polibek do vlasů a oba nás přikryl.


Ráno jsem se probral a na mé hrudi sladce spal Aoi. Hlava mě bolela a i celé tělo. To byla noc, moc saké a hlavně sex. Panebože. Sex s Aoi. Teď to bude těžké, jsme milenci a hlavně jsme oba slavní a oba vždycky od sebe. Aoi se probral a rozespale na mne koukal. Přitulil se, oba jsme chtěli, aby tohle neskončilo jenže ouha. V zápětí mi začal zvonit telefon a automaticky se zvedl hovor.


"Ahoj miláčku, za hodinku ti jede vlak zpátky, miluji tě Melody" ozvalo se z telefonu.


Aoi smutně sklopil hlavu a začal potichu plakat. Zvedl jsem ho nad sebe, abych na něj viděl. Otřel jsem mu slzy a něžně ho políbil.


"Vždy tě budu milovat víc než ji ale sám dobře víš, že spolu budeme moct být jen tajně" snažil jsme to říct co nejmíň bolestivě.


Začal jsem sbírat své oblečení a oblíkat se. Aoi na mě koukal z postele a bezvládně tam ležel. Byl celý nahý a mě bavilo se na něj dívat, jenže jsem neměl čas. Dooblékl jsem se, sebral telefon ze země a došel k němu.


"Aishiteiru" řekl jsem mu a políbil ho, naposledy jsem se dotkl jeho úzkých boků a přejel mu prsty ve vlasech a odešel jsem z bytu.


Zamířil jsem na nádraží. Celou cestu jsme probrečel a když jsem vystoupil z vlaku, už na mne čekala Melody. Došel jsem k ní.


"Stalo se něco, pohádal jsi se s Aoi?" optala se starostlivě a jemně mě objala.
"Jo, jen trošku" to bylo všechno, co jsem ze sebe dostal.

LUNA // ASAGI [D]

12. července 2009 v 20:35 | Yume Ookami
Anotace: Poznali se za svutu luny, ona se tak jmenovala. Jenže musela odejít, na rok, uvdíte se zase až za rok a on pro ní složil píseň.

Reading: bez omezení

Warning: xxx

Žánr: fantasy, smutnější

Inspirace: píseň Birth do skupiny D
______________________________________________________________________________

Byl pozdní večer, první Máj, večerní Máj byl lásky čas. Šla úzkou temnou uličkou a broukala si melodie své oblibené písně kterou složila, v ruce nesla skleněné housle. Šla za město na malý kopec kde stála sakura, která nikdy nekvetla. Vyšla až na vrchol k ní a začala hrát pomalou a smutnou píseň, plnou bolesti a utrpení. Odbila půlnoc a poupata sakury se rozevřela a sakura vykvetla nádherné čistě bilými květy od kterých se odrážel měsíční svit. Pozoroval jí a skoro ani nedýchal. Chtěl potichu odejít a nerušit jí jenže stoupl na větvičku, která pod ním praskla "sakra" zabědoval potichu. Přestala hrát a vyděšeně se podívala směrem prasknutí. Pomalu se vynořil z křoví, vypadal děsivě. Měl dlouhé černé vlasy, dlouhé rudé kimono a červené oči. Byl dokonale nalíčený, rýsovaly se jeho krásné obličejové rysy. Stála tam překvapená, nebála se ho, obdivovala ho, vzrušoval jí jen jeho pohled. Došel k ní a opřel se o kmen sakury "hraj, prosím" a ona začala znovu hrát snad ještě lépe než na záčatku. Nedokázal se na ní nedívat, jeho pohled nevydržela a on nevydžel se na ní jen dívat. Došel k ní a vášnivě jí políbil, polibek plný něhy a horoucí vášně, která je stahovala do pekel. Byl to dlouhý polibek, tiskl jí k sobě. Zavanul vítr a květy sakury kolem nich proletěli. Musí to být víla nebo bohyně, pomysleli si, nikdy tahle sakura nekvetla. Oddálil se a díval se jak pomalu otevírá své modré oči. Byla pro něj tak nádherná "jmenuji se Asagi" usmál se na ní "já jsem Luna" řekla mile. Dlouho si spolu povídali ale na otázku kdo opravdu je a odkud pochází se Asagi nezeptal. Sklopila smutně hlavu "musím odejít" řekla "odvedu tě domů" nabídl se Asagi. Zasmála se ale po líci jí ztekla slza "né Asagi ty to nechápeš, nejsem odsud, patřím na noční oblohu" začala zařit "Luna? Luna jako měsíc?" vyděsil se Asagi "ano" špitla "kdy tě mohu znovu vidět?" chytl jí se strachem Asagi za ruce "až za rok, zase na první Máj" řekla smutně "počkám na tebe" řekl Asagi a naposledy jí políbil. Luna se vznesla na nebe a vystřídalo jí slunce. Asagi se vrátil do skušebny kde se svou skupinou vymyslel novou píseň kam zakomponoval i housle. Byla to píseň plná bolesti a smutku "Asagi jak se ta píseň bude jmenovat?". Zklopil hlavu a usmál se "Luna".

ŠTĚSTÍ NÁM NEPŘEJE // AOI [the GazettE]

12. července 2009 v 20:32 | Yume Ookami
Anotace: Dokázali by spolu všechno ale bohužel nemohou. Není jim to dovoleno. Nikomu nic neudělali ale stejně spolu nemohou zůstat. Jejich srdce se naplní bolestí.

Reading: bez omezení

Warning: not-happiend, smrt
______________________________________________________________________________


Stála tam, opuštěná a sama. Stála promočená až na kost a kapuci měla staženou co nejvíc do obličeje a se sklopeným obličejem pozorovala, jak kapky vody dopadají na zem. Bylo divné, že dnes neměla puštěný hlasitý j-rock v uších. Už nemohla jeho hlas slyšet, zabíjelo jí to. Potřebovala ho vidět. Malé kapky se změnili na ohromně velké kapky a ona byla promoklejší čím dál tím víc.

"Yumiko" uslyšela své jméno, vyřčené jeho dokonalými ústy.

Mírně zvedla hlavu a uviděla ho, jak se k ní blíží

"proč tu stojíš tak na dešti?" optal se s milým ale ustaraným výrazem, nevyznal se v ní.

Měl úplně zmoklé vlasy a kapky z jeho vlasů putovaly po jeho obličeji a hrudi.Zamyslela se nad odpovědí a usmála se"všichni se schovávají a já budu ta jedna jediná, co se schovávat nebude a bude stát na dešti" věděl že její věty měli dvojsmyslnost, chtěla mu tím ukázat, že je silná ale on věděl, že ho potřebuje.

Pomaličku došla úplně těsně k němu a objala ho. Přitiskl si jí k sobě a nasál její jahodovou vůni. Chytl jí za její ledovou ruku "jsi úplně studená, pojď, udělám ti čaj" usmál se "ale jedině jahodový" zasmála se "už jiný nekupuji" udělal kačenkovský obličejík a popotáhl jí, aby už šli.

Dorazili k němu a ona zůstala stát v chodbě "pojď dál" řekl mile "ale udělám ti tu nepořádek" řekla ustaraně jeho byt byl hezky čistý, uklizený a barevný. Zasmál se "tak já ho pak uklidím" chytl jí do náruče a odnesl jí do obývacího pokoje. Došel do druhé místnosti, která byla sladěna spíše do tmavých odstínů a přinesl černou košili a černé saténové trenky.

Začal jí sundávat promočené prádlo, když došel k zipu kalhot zastavila ho "zvládnu to sama" řekla s ruměncem v obličeji. Otočila se k němu zády a začala si pomalu vše svlékat. Nakonec před ním stála úplně nahá ale otočená zády. Naskytl se mu pohled na její vyzáblé tělo pokryté dokonale bílou pletí. Chtěl se jí dotýkat, ale rychle tyto myšlenky zahnal pryč a šel uvařit čaj, který jí slíbil.

Dooblékla se, všechno jí bylo o dost větší přece jenom je to dívka. Sedla si na jeho pohodlnou pohovku a on si sedl hned vedle ní. Ještě k čaji přinesl jahody, které vypadaly dokonalé "jé, jahody" radovala se. Jak pila čaj, její tělo konečně začalo nabírat lidskou teplotu. Upíjela čaje. Když dopila, pustila se do jahod. Společně je všechny spořádaly a zbyla poslední.

Rychle jí čapla a do poloviny si jí dala do pusy "chtěl jsem se rozdělit" špitl naoko smutně. Udělala roztomilý obličejík "pfo?" řekla s plnou pusou a otočila svůj pohled na něj. Využil své šance a vyčuhující část jahody rychle sněd a tím jí políbil.

Celá zkoprněla a nebyla schopna pohybu. Stále jí dával jahodový polibek. Po chvilce se na okamžik oddálil a koukl se na její vyděšený pohled. Poté jí znovu začal líbat a její ústa zkoumavě prohlížel jazykem a i ona jeho hru začala hrát. Oba měli v obličejích lehce růžový nádech.

Jemně jí vzal do náručí a odnesl do ložnice kde jí položil na měkkou postel. Stále jí líbal, jejich jazyky si společně pohrávali a oba cítili jemné šimrání v podbřišku. Lehl si nad ní a oba je přikryl, byla tak křehká a studená. Po chvilce si vedle ní lehl a ona se k němu schoulila. Chvilku bylo ticho ale jeho jedna otázka stále tížila "byla jsi u doktora?" optal se do ticha.

Smutně vzdychla "ano byla" její reakce ho vyděsila "co se stalo?" optal se zděšeně "no ... nic" usmála se a snažila se vykouzlit pohled, který by ho uklidnil, marně. Tázavě se na ní díval "lžeš" řekl smutně "um, ano… promiň" stále se na ní díval a chtěl odpověď "už se to nezlepší… nemůžou nic dělat" řekla ale usmála se na něj.

"Cože? To tě jako jen tak nechají zemřít? Jak nedá se nic dělat? Není problém jim zaplatit peněz mám dost! Nemůžou tě takhle nechat! Kolik ti dávají času?" chrlil otázky a myšlenky jednu za druhou téměř bez nádechu.

"Pár měsíců maximálně půl roku" řekla s úsměvem "jak se můžeš usmívat!" vyletěl na ní.

Jemně mu prohrábla jeho vlhké, černé, dlouhé vlasy a dala mu polibek na stranu, kde měl piercing "když ty měsíce prožiji s tebou budu moc šťastná a zemřu šťastná" rozplakala se a opřela se o něj a svou hlavu uvelebila na jeho hrudi.

Zavřela oči a nechala slzy, aby putovali po jejím obličeji a padaly na jeho hruď "na vždy tě budu milovat Aoi" špitla tichoučkým hláskem "na vždy budeš v mém srdci" řekl Aoi a přitiskl si jí k sobě.

Stál tam oděn v černém obleku, zapojil poslední kabel, kytara se rozezněla, i když nebyl vokalista stoupl si a začal zpívat píseň pro ni. Rakev se pomalu spouštěla do hluboké díry a jeho oči se zaplnily slzami. Zpíval dál, dokud nebyla rakev zcela zasypána hlínou. Poté na hrob položil bílou lili, připomínala mu její bledou kůži, které se už nikdy nebude moct dotýkat. Chtěl by ještě jednou vidět její nádherně modré oči. S křikem spadl na kolena a začal hluboce brečet a křičet. Její poslední slova se mu stále přehrávaly v hlavě "miluji tě Aoi, vždy budu s tebou, nezapomeň"

MILUJI TĚ TEĎ A TADY, NAVŽDY // MIYAVI

12. července 2009 v 20:24 | Yume Ookami
Anotace: Znali se jen pár hodin ale věděli že k sobě cítí nehynoucí lásku. Jen to tak nemohlo zůstat.

Reading: bez omezení

Warning: not-happiend
_____________________________________________________________________________

Byl večer, začalo se stmívat a ulice se zaplňovaly světly lamp. Šli vedle sebe, neznali se dlouho ale i tak si vzájemně věřili, nebo si to aspoň mysleli. Zavedl jí k sobě domů. Do pozdních hodin si povídali, připadali si jako dlouho letí přátelé i když se znali pár dnů. Dívala se na něj pohledem, který on nemohl rozeznat. Co chce? Kamarádství? Jeho? Jeho tělo nebo jeho city? Ani jeden nevěděl co si ten druhý myslí. V jedné chvíli se jejich pohledy střetly a oni po sobě skočili jak zvířata ale nebili, byla to vášeň. Začali se vášnivě líbat a pomalu se zbavovat kusů svých oblečení. Najednou jejich malé štěstí přerušil její telefon, který vyzváněl písní od LM.C. Nechtěla se odtrhnout od jeho naběhlých a horkých rtů ale musela. Zvedla telefon a úsměv na jejích rtech zmizel. Zvedla se a začala se oblékat. Nechtěla od něj, bylo jí s ním tak dobře. Už oblíkla si před něj stoupla, díval se zmateně, ale usmál se, jeho piercingu se zaleskl v měsíčním svitu a jeho pramen dlouhých černých vlasů mu jemně spadl z ramena. Naposledy ho políbila na rty na stranu, kde měl piercing a jemně přejela po jeho potetovaných zádech a šibalsky mu projela prsty v jeho vlasech "aishiteiru Miyavi" zašeptala mu do ucha a odešla. Slyšel jen bouchnutí dveří, nezvedl se a neběžel za ní. Nevěděl, jak ale miloval ji. Již nikdy jí neviděl...

VANILKOVÁ PŘÍCHUŤ

12. července 2009 v 20:21 | Yume Ookami
Anotace: Jsou zvířata, nemůžou se bránit svým choutkám a vášnivosti po blahodárné krvi. Nemůžou žít s lidmi, s jejich potravou a to je ubíjí. Zabil krásnou dívku a za tento čin i zaplatil. Jeho smrt byla jeho vykoupení.

Reading: bez omezení

Warning: upíři, smrt, not-happiend
_____________________________________________________________________________

Potáhl poslední doušek své vanilkové cigarety, zahodil nedopalek, ale řádně ho zašlápl svou těžkou, lesklou, černou botou. Koukl vrhů a odhrnul své temně modré vlasy z očí, aby viděl měsíc, to co ho nutí zabíjet ty bytosti, lidi. Jeho nadpřirozeně zelené oči se v měsíční záři zajímavě zaleskly, naplnili se hřející tekutinou a jedna slza stekla po jeho bledých lících. Když doputovala ke koutku jeho rudých úst, slízl ji, ale nebylo to ono, né to co jeho tělo chce po čem jeho vášeň prahne. Chce se toho prokletí zbavit! Ale bojí se, nedokáže to! Jde na konec ulice, uvidí zde stát ženu v rudých šatech. Žena z jeho snů, má dlouhé blonďaté vlasy a neskonale modré oči. Dojde k ní, a když se přitiskne na její tělo ucítí blaživé teplo. Jemně jí z krku odhrne prameny vlasů a začne jí líbat na šíji. Žena se nebrání, pod jeho polibky tiše vzdychá a jen ho jemně hladí po zádech a hraje si s jeho temně modrými vlasy. Po několikátém polibku oči může, zrudnou a on se zakousne do teplého krku, začne pít její horkou krev. Pomalu se z ní ztrácí život a ona klesá k zemi. Když dopije poslední kapku její dokonale sladké krve vezme jí do náručí. Co to udělal? Mohl jí milovat a ona by jistě milovala jeho. Vždyť tohle si vždy přál. Proč se nebránila? Milovala ho? Vzal její neživé tělo k sobě domů. Dal jí na postel a šel k oknu. Bylo pár minut do svítání, roztáhl závěsy, otevřel okno a lehl si k ní na postel. Chytl jí za ruku a počkal, až jeho odplata přijde. Zůstala tam ležet sama, vedle ní byla jen vrstvička prachu, který rozevlál vítr do jejich vlasů.

ANDĚL S VŮNÍ JAHOD

12. července 2009 v 20:19 | Yume Ookami
Anotace: Ona ho milovala a on jí řekl "buďme kamarádi". On jí miloval ona mu řekla "jsem ráda že jsme kamarádi". Věděli že spolu nemůžou žít ale bez sebe taky ne.

Reading: 15+

Warning: sex - heterosexuální, not-happiend
______________________________________________________________________________

Spadla na kolena, celá se třásla, její tvář se třpytila jako by byla z diamantů, ale tomu tak nebylo. Z očí se jí na povrch bledé kůže draly slzy. Každá nová slza mne bolela, jako kdyby mě za každou slzu někdo bodl přímo do srdce. Promiň, ale tohle je pro nás oba nejlepší.

"Brekem nic nedokážeš"

Řekl jsem nejhnusnějším tónem, jakým jsem v tu chvíli dokázal ze svého nitra dostat, nic se nezměnilo, plakala dál. Nemohl jsem se na to dívat.

"Vstaň!"

Rozkázal jsem jí, ale ona jen dál seděla a plakala. Došel jsem k ní a zvedl jí, v tuhle chvíli byla tak křehká, celá se třásla. Měl jsem nutkání jí pevně obejmout a utěšovat, ale ne, nesmím.

"Budeme kamarádi, nechci tě jako kamarádku ztratit"

Řekl jsem něco, co jsem ani sám nechtěl, mé srdce nechtělo, ale hlava to viděla jako nejlepší východisko. Chtěl jsem vědět, co dělá, jak se má. Chtěl jsem vědět všechno, chtěl jsem ji, ale nešlo to. Podívala se na mě a já viděl ty zatopené modré oči, jak se na mne dívají. Neviděl jsem nic jiného než bolest, žádnou nenávist, jen bolest. Čekal jsem, co mi na to odpoví. Dlouho bylo ticho a měl jsem být za to rád, ale já chtěl odpověď. "Hm?" Usmál jsem se a hodil hlavu mírně na bok. Když viděla můj úsměv a její oči se znovu zalily slzami.

"Dobře budeme kamarádi"

I když jsem chtěl tuhle odpověď slyšet, stejně mě to bolelo, usmál jsem se na ní a setřel jí z obličeje slzy.

"Pojď, odvedu tě domů"

Vzal jsem jí za ruku, byla ledová jako led a tak křehká, bál jsem se jí stisknout silněji. Šli jsme parkem, z deseti světel, co mělo svítit, svítily tak tři a to dělalo příjemné přítmí. Šla za mnou, šouraly nohy po zemi, musela být unavená po takovém silném pláči. Došli jsme k jejímu bytu, měl jsem své klíče a tak jsem odemkl. Otočil jsem se na ní a viděl, že těch pět pater nevyjde. Dal jsem si klíče do kapsy a vzal jí do náručí, jakoby nic nevážila. Nevzpírala se, na to byla už moc unavená. Jak jsem jí nesl, její dlouhé vlasy se dotýkaly mé paže, byly tak jemné jako hedvábí. Pamatuji si, že krásně voněly po jahodách, musím tyhle myšlenky vyhnat z hlavy!

Vynesl jsem jí do pátého patra, postavil jsem jí na zem a začal hledat klíče. Jemně se o mě opřela, ucítil jsem její krásnou vůni, rychle jsem odemkl a vzal jí do náruče. Nepotřeboval jsem rozsvěcet tenhle byt si pamatuji na zpaměť. Donesl jsem jí do postele a položil jsem jí, ucítil jsem sametové povlečení, v kterém jsme se tak rád válel, bylo stejně jemné jako její kůže. Celý byt byl jí provoněný, musím odsud pryč.

"Tak já půjdu, dobrou"

Popřál jsem mile, neodpověděla jen se schoulila do klubíčka a začala se třást. Pravda bylo tu celkem chladno, zavřel jsem okno a jí jsem přikryl. Potom jsem odešel domů. Celou cestu jsem se snažil nevrátit se zpět. Nakonec jsem dorazil i já domů. Dlouho do noci jsem byl vzhůru a plakal. Jakoby chlapi nesměli plakat, mám na to právo. Když už mě oči začaly pálit zavřel jsem je a usnul.

Druhý den jsem jí chtěl napsat SMS - jsi v pořádku? - ale neudělal jsem tak. Měsíc se mi neozvala, tak jsem se šel za ní podívat. Vyšel jsem těch nechutných pět pater jako tenkrát, došel jsem k jejím dveřím, ještě chvilku jsem přemýšlel, jestli mám zazvonit nebo ne a nakonec jsem zazvonil. Nahodil jsem milý a přátelský úsměv. Dveře se začaly otevírat a já se těšil, že jí konečně znovu uvidím. Jenže místo blonďatého anděla tam stála cizí žena, nikdy jsem jí neviděl.

"Vy asi hledáte původní majitelku, takovou blondýnku že?"

Optala se, jako by to na mě viděla. Asi jsem se musel dost blbě tvářit.

"Ano"

Odpověděl jsem tónem překvapení. Chvíli se zamyslela.

"No, už tu týden nebydlí a novou adresu tu nezanechala"

Řekla se soucitem.

"Děkuji"

Odpověděl jsem zdvořile, otočil jsem se a vyšel na ulici. Tohle přece kamarádi nedělají, aby zmizeli. No, třeba se potřebuje uklidnit a pak se mi ozve, myslel jsem si naivně.

Koukl jsem se na všechny.

"Ne, nikam nejdu" podívali se naštvaně.

"Sakra, pojď s námi, co ti to udělá?" Zeptali se.

"No, nic" zkonstatoval jsem.

"Tak vidíš", řekli nadšeně, teď bylo jasné, že budu muset jít. Zamyslel jsem se "no dobře a kde to je?" napsali mi na kousek papírku adresu akce.

"A co tam všechno bude?" Zeptal jsem se.

"No přednášky, promítání a hlavně lidi." Pokývl jsem a šel jsem domů.

Je to dlouho, co jsem nebyl na žádné akci, aspoň se odreaguju, takhle stejně jen sedím a myslím na ni, co se s ní stalo. Rozhlídl jsem se kolem sebe, jdu zase tím parkem, kde jsem jí před rokem a naposledy viděl. Trochu jsem zrychlil, tohle místo mi připomíná něco, na co se snažím už dobu zapomenout. Došel jsem domů a začal si balit na akci. Zabalil jsem si nejpotřebnější věci a šel spát.

Ráno jsem si dal vydatnou snídani, udělal ještě nějakou práci na počítači a šel na metro, kde jsem se setkal i s ostatními. Je to hrstka lidí, které považuju za přátele, a kteří se nešťourají v mé minulosti a ji mi nepřipomínají, i když o ní vědí. Nastoupili jsme, jeli jsme skoro půl hodiny a ještě jsme se stavili na kafe.

Když jsme tam dorazili zapsali jsme se, zaplatili a šli se ubytovat do místnosti. Když jsme se zabydleli, část šla na promítání a druhá část na přednášku ale já se jen tak toulal chodbami budovy. Našel jsem takové zákoutí, kde byla tma, posadil jsem se tam na schody. Měla ráda tmu. Ani nevím proč, ale vždy když byla ve tmě, zářila, jako kdyby byla kouzelná bytost. Proč jí nemůžu vyhnat z hlavy? Po hodině koukání do tmy jsem šel na nějaké promítání a později na přednášku, všechno se mi líbilo, začal jsem být utahaný a tak jsem šel nahoru do pokoje si lehnout.

Vešel jsem do místnosti a ucítil jsem krásnou vůni, vůni jahod. Zvedl jsem hlavu a uviděl jsem anděla klečícího na zemi. Jedla jahody, byla to ona. Nevěděl jsem, jestli to je jeden z mnoha přeludů nebo jestli to je skutečnost. Vlasy jí stékaly po zádech jako zlaté pramínky, zlaté řeky a končily až na zemi. Dívala se na mě těma krásnýma modrýma očima, dívala se tak šťastně, proč? Usmála se na mne.

"Dáš si jahodu?" Nebylo třeba se zdravit, poznala mne hned.

Zase vůně jahod, dohání mě k šílenství, ale jsem neskonale šťastný, že jí vidím. Došel jsem k ní a sedl si k ní.

"Rád si jí dám", vzal jsem si z její ruky nabízenou jahodu a pomalu jí snědl.

Byla tak sladká, dívala se na mě, usmívala se a měla celou pusu od jahod. Nevěděl jsem, co mám říkat, byl jsem zmatený, chtěl jsem jí políbit a jahody z pusy jí tím sníst, pamatuju si její jahodové polibky, pak jsem si uvědomil, co vlastně mezi námi je - kamarádství. Naklonil jsem se blíže k ní.

"No a jak se máš?"

Natáhl jsem ruku k ní a setřel jí jahody z jejích rtů, byly tak jemné a červené od jahod. Usmála se,"hezky", řekla roztomile a snědla další jahodu. Mezitím já si olízl jahodové části z prstů. Dali jsme se do řeči a bavili se o naprostých kravinách jako dřív. Smála se a já rád poslouchal její smích.

Večer se začal blížit k půlnoci, najednou se rychle zvedla a rozeběhla se k oknu, "jééé", řekla tiše ale radostně, vzhlížela k nebi. Došel jsem k ní a stoupl si za ní, protože okna byla dost úzká. Koukal jsem přes ni, nebe bylo poseto hvězdami, jako by je tam někdo rozsypal, tak jako se sype cukr na dorty. Bylo jich nespočet a byly krásně vidět, nádherná půlnoční obloha. Hvězdy, na které koukala, se jí odrážely v krásných modrých očích.

"Koukej", ukázala na hvězdu, která právě padala, krásně se u toho usmívala jako by tu oblohu milovala. Chtěl jsem jí taky vidět a tak jsem se na ní mírně přitlačil, abych se mohl vyklonit trochu víc, ucítil jsem její křehké teplé tělo a ucítil vůni jejího těla, ucítil jsem jahody. Chvilku jsme pozorovali oblohu, hvězd padalo strašně moc, bylo to krásné. Dívali jsme se už skoro hodinu, nepotřebovali jsme slova ten pohled na oblohu nám stačil. Otočila se ke mně a unaveně si promnula oči.

"Asi bych měla jít spát", řekla rozumně a obešla mě, zamířila ke dveřím.

Díval jsem se jak odchází, nedokázal jsem to, vzal jsem spacák, doběhl jsem jí a chytl jsem jí za ruku. Ruku v ruce jsme se rozeběhli k jednomu kumbálu tady v budově. Nechápala mou reakci, ale nevzpírala se. Možná protože byla hodně unavená. Když jsme dorazili na místo otevřel jsem a zamkl jsem nás zevnitř, koukala na mne nechápavým obličejem.

Chvilku jsem se vydýchával, pak jsem dal spací pytel na žíněnku, co tam ležela a otočil jsem se k ní. Podíval jsem se do jejích krásných očí a viděl zmatený pohled. Chytl jsem jí za úzký pas a přitiskl jsem si jí k sobě, zase jsem jí cítil, její nádherné tělo, jí samotnou, cítil jsem, jak jí bije zrychleně srdce. V obou z nás byla vášeň a chtíč, díval jsem se na ní stačilo mi, že je u mě a že se na ní můžu dívat. Ne, nestačilo!

Chtěla něco říct, ale já jí velice vášnivě políbil a její slova se ztratila v našem polibku. Z jejich rtů jsem přešel na její šíji, zaklonila hlavu a já jí odhrnul vlasy. Byly tak jemné a nádherně se třpytily, ač v místnosti nebylo moc světla, jen pár měsíčních paprsku se k nám dostalo. Začal jsem do její hedvábné kůže jemně kousat, její dech se zrychlil. Rozepla mou košili bez mého povšimnutí. Svýma jemnýma rukama jí stáhla přes moje ramena, až neslyšně dopadla na zem. Přejel jsem na její klíční kost a putoval k dekoltu, zaklonila hlavu, chtěl jsem si jí vychutnat a tak jsem jí znovu začal líbat na rtech. Pomalu jsem jí stáhl z ramen šaty a ty pak okamžitě spadly na zem samy. Začala se dobývat k mým černým upnutým kalhotám. Rozepla je a stáhla je ze mne, i když to šlo blběji než její šaty. Malinko se tomu smála a z legrace bědovala. Připadal jsem si jak dítě. Dělala mi to naschvál byl jsem úplně červený, protože jsem si připadal v tu chvíli opravdu blbě. Když je ze mne konečně sundala, vrátila se k mým roztouženým rtům a já jí vzal do náručí. Položil jsem jí na připravený spací pytel. Byl to její spací pytel byl ze stejné látky jako její povlečení, hedvábí. Položil jsem jí pod sebe a sklonil se k jejímu uchu, nejdřív jsem jí chtěl něco říct, ale nakonec jsem jí jen jemně skousl lalůček, tiše zasténala a mnou projela vlna vzrušení. Cítila to a její ruce objaly mé vyzáble tělo. Její hebké ruce mě hladily skoro všude a mě s ní bylo nádherně. Oba jsme byly vzrušením bez sebe, naše těla byla jako v plamenech pekelných. Jemně jsem jí sundal ramínka a pak i celou podprsenku a začal jsem se věnovat jejím ňadrům. Celá se pode mnou chvěla a propínala se vstříc mému jazyku. Sjel jsem jazykem níž, až k břichu kde jsem chvíli jazykem kroužil, líbilo se jí to, hladila mě ve vlasech, i když se divím, že přes tu tunu laku to dokázala. Její doteky byly tak jemné a křehké jako byla ona sama. Jel jsem níže a chvilku si hrál v zemi zaslíbené, vzdychala a propínala se slastí, dělalo jí to dobře a mě vzrušovalo poslouchat její výkřiky, které tlumila přitlačenou rukou, aby nás někdo neslyšel. Svlékla i mne a tak jsme tam byli společně úplně nazí.

Nadzvedl jsem se a podíval se na ní, ležela tam úplně nahá zalitá měsíčním svitem a jemně zahalená do svých zlatých vlasů. Pode mnou ležel anděl schopný mi dát všechno, co bych chtěl, dát mi sebe. Oba jsme byly plní vzrušení a touhy po tom druhém, naše těla hořela. Podíval jsem se do jejích krásných očí, které vypadaly, že září. Oba jsme se tvářili, že nám tohle stačí, ale po vteřině se tento názor změnil a mi věděli, že ze sebe chceme vydat všechno a všechno si od toho druhého vzít. Věděli jsme, že se chceme spojit v jedno. Nenasytně jsem jí začal líbat a hladit po celém těle. Tak i ona mne. Naše vzrušení stoupalo a naše těla byla připravená na toho druhého.

Snažil jsem se do ní vnikat jemně, ale u obou to bylo poprvé a tak to muselo malinko bolet, ale ani jeden jsme bolest nevnímali až tak naplno, protože vášeň a chtíč naší bolest otupoval. První příraz jí bolel, kousla mě do rtu a jedna malá kapka krve se vydala na pouť po mé bradě, skápla jí do dekoltu a já jí slízl. To kousnutí jsem skoro necítil a jí se aspoň ulevilo. Chvilku jsem počkal a pak jsem se zase vrátil trošku zpět. Zase jsem přirazil a ona zasténala přímo mě do ucha, tohle bylo strašně povzbuzující a já začal zrychlovat tempo a víc přirážet. Líbal jsem jí a přirážel, její vzdychání se ztrácelo v našich nenasytných polibcích.

Měl jsem pod sebou anděla, kterého jsem teď trýznil svou divokostí a vášnivostí. Jediné, co mě teď zajímá je ona. Oba jsme na pokraji blaha, ale ještě chvilku se snažím vydržet, než zakončím náš nebeský let a než se budeme muset vrátit společně na zem. Došlo ke konci a ona se neubránila a nahlas vyjekla vzrušením.

Padl jsem únavou vedle ní. Pohrával jsem si s jejími vlasy a sledoval kapky potu, které jí putovaly po těle. Neodolal jsem jí nepolíbit, líbal jsem jí všude. Místnost byla naplněná vůní našich těl a já se v té vůni topil. Všude byl krásný klid, byli jsme tu jen mi dva, naše nahá těla a naše duše.

Chytl jsem jí za ruku a už jsem jí nemínil pustit, její ruka byla tak teplá a její tělo stále hořelo, byla celá rozvášněná, ale pomalu usínala. Díval jsem se na její bílé tělo, na její zlaté vlasy, na její zavřené oči. Chvěla se, pomalu z nás vyprchávalo vzrušení, ale opravdu velmi pomalu. Oba jsem nás přikryl a jí jsem k sobě ochranitelsky přitiskl. Byl to úchvatný pocit mít její tělo na tom svém. Roztomile se ke mně přitulila.

"Jsem ráda, že jsme kamarádi."

Tahle věta mi u srdce způsobila takovou bolest, jako by mě v tu ránu probodla ledovým nožem. Když to říkala, usmívala se. Bože, co se to z ní stalo? Co jsem to z ní udělal? Koukl jsem se, jak se ke mně tulí.

"Co to říkáš za kraviny?" Nepochopil jsem. Vystrašeně zvedla hlavu.

"My nejsme kamarádi?" Další bodnutí do srdce, přímo. Jen jsem se usmál.

"Jistě, že jsme." Na víc jsem se nezmohl.

Tvářila se jako panenka, jako hračka, která je právě ráda, že si s ní někdo hraje. Panebože, chtělo se mi zvracet, co jsem to udělal? Co to proboha řekla? Po chvíli jsem si to uvědomil, jakoby mi řekla to, co já jsem jí řekl před rokem.

Milovala mne tak jako jí teď miluji já a já jí řekl, že budeme kamarádi. Konečně vím, jak se cítila. Ustaraně mne chytla za ruku, věděla, že jsem se poučil, nechtěla být jako já. Nechtěla, abych si prožil to samé co ona. Po nějaké době jsme se oba dostali do říše snů.

Druhý den ráno jsem na svém těle ucítil chlad, nehřálo mne tu andělské tělo. Zimou jsem se probral. Nebyla tam, odešla. Oblekl jsem se. Jediné, co tu po ní zbylo, byl spací pytel a lístek s její adresou. Sebral jsem se a šel domů, kde jsem si zase lehnul a ležel do dalšího dne.

Příští týden jsem jen chodil po městě, chodil se dívat na západ slunce a v kapse u džínů jsem měl lísteček s její adresou. Jednou v neděli jsem se sebral, vzal jsem její hedvábný spací pytel a šel na napsanou adresu. Zaklepal jsem na bílé dveře, když měl člověk fantazii vypadali jako brána do nebes. Otevřela mi, můj anděl zase měla pusu celou do jahod, políbil jsem jí a kousky jahod jí snědl.

"Zase chutnáš jahodově," řekl jsem s úsměvem.

Jen se mile usmála, čekala na mne. Podal jsem jí spací pytel a ona ho hodila do místnosti vedle. Zatáhla mne do koupelny, byla tam velká prostorná vana napuštěnou horkou vodou, okolo ležely svíčky a okvětní lístky sakurových květů, které měla tak ráda. Na vaně byla miska s horkou čokoládou a jahodami. Celá koupelna voněla po sakurách a míchala se s vůní jahod.

Společně jsme ze sebe sundali oblečení a vlezli si do vařící vody. Lehla si na mne zády bylo tak příjemné mít jí u sebe. Nepotřebovali jsme slova jen jsme potřebovali své existence každý tu druhou. Krmila mě sladkými jahodami a ještě sladčími polibky. Voda chladla jen pomalu.

Oba jsme věděli, že spolu nedokážeme být, ale stejně bez sebe být nemůžeme. Na vaně ležela připravená a ostrá žiletka určená pro zakončení dnešního krásného večera. Podívala se na mě tak sladce a já podal své zapěstí, jemně ho rozřízla a podala mi své, podřízl jsem její bledé zápěstí a to se zbarvilo do nádherné rudé barvy, takové barvy jako mají jahody. Moje krev byla o něco tmavší.

Opřela se o mne, oba jsme tam leželi se zápěstími položenými ve vodě, podřezanýma rukama jsme se společně drželi. Z našich těl začal docházet život, hezky pomalu a celkem bezbolestně. Dál mě krmila jahodami, dokud mohla zvednout ruku, pak už mě jen hladila, kam dosáhla. V posledních minutách naších životů jsem jí opakoval, jak jí miluji. Tak i ona mě stále říkala, že mě miluje, že ničeho nelituje, že mě potřebuje, že se mnou bude navždy.

Pak její krásný andělský hlas utichl. Vana byla plná rudě zbarvené vody. Nehýbala se, neslyšel jsem tlouci její srdce. Již byla mrtvá, naposledy jsem se nadechl její jahodové vůně a i mě se zatmělo před očima. Chvíli jsem cítil teplo vody a chlad jejího těla. Nakonec jsem už necítil nic.

Někdo by mohl říct, že náš čin byla zbabělá sebevražda, ale pro nás to bylo vykoupení z tohoto světa.
 
 

Reklama