Duben 2014

SEBEVRAŽDA

29. dubna 2014 v 22:59 | YumeOokami |  SKLÁDKA
Vlastně jsem nikdy moc nad sebevraždou nepřemýšlela, proč to lidi dělají, proč bych to mohla dělat já. Ani nevím, jestli mě to někdy napadlo. Rozhodně je na to spousta odborných publikacích ale já bych chtěla vyjádřit svou myšlenky, třeba to má někdo stejně. Ano, reaguji na pro mě překvapivou smrt české, poslední dobou bulvárem propíranou zpěvačku. Myslím, že víte koho myslím.

Docela mě zaujal názor, že její sebevražda nebyla zoufalá, ale její život poslední dobou. Dosela s tím souhlasím, přece jenom ten konec tomu dost nasvědčoval. Ten člověk si nemohl vážit už ničeho ve svém životě a proto to ukončil. Myslím, že dost lidí, kteří jsou na dně, každý jsme někdy na dně, a každý jinak. Ale myslím, že většina lidí má malý záchytný bod, kvůli kterému svůj život neskončí. Děti, rodiče, domácí mazlíček, sny.

Jenže pokud někdo sebevraždu spáchá, neměl už nic, pro co by tu zůstával. Co by chtěl začít, zkusit nebo dokončit. Vím, že černý humor je vtipný, já se tomu i směji, ale jak u čeho. A zrovna sebevražda člověka, který byl natolik na dně, že si nevážil sám sebe, svého života a ukončil jo, mi vtipný nepřijde. Je mrtvá jen pár hodin, a na internetu je už několik takových vtipů. Neberte to tak, že bych byla nějaký strašný moralista, to ne, taky se občas nad něčím nevhodným zasměji. Ale tohle mi prostě vtipné nepřijde.

Nikdo pořádně nevíme, proč vlastně žila tak jak žila, co jí kdo udělal a proč spáchala sebevraždu. Ale dle mého soudu z bulvárních článků neměla šťastný život, a zničit lidskou psychiku je snadné jako rozloupnutí oříšku. Stačí dupnout. Lidi se na jejím životě pásli jako paraziti, a pokud parazity neléčíte, sežerou Vás. Jenže si asi nedokázala představit, že půjde někam pracovat jako sekretářka a tak zůstávala ve vratkém světě šoubyznysu. Kdy jeden den jste vážená celebrita, a další den alkoholická, psychotická troska, na kterou si každý ukazuje.

Vaše děti to všechno čtou a ptají se Vás, co je pravda. Proč nemůžete být normální, jako ostatní. Všichni to přeci známe, mami proč na mě taky nejsi tak hodná jako jeho maminka, mami proč mi nekoupíš takovou hračku jako jim, mami proč nás musejí sledovat fotografové, mami proč o tobě píšou tohle, mami je to pravda?
Myslím, že to muselo být těžké. Jen si vezměte, jak Vám, "obyčejným" vadí pomluva.

KARNEVAL

29. dubna 2014 v 13:02 | YumeOokami |  DIGITÁLNÍ TVORBA
Tvorba na téma karneval, zabralo mi to tak dvě hodinky. Musím Vám oznámit smutnou zprávu, umřel mi grafický tablet. Vydržel mi asi dva roky (možná tři?) ale zas tak moc jsem ho nepoužívala. Přestalo jít pero, deska by měla fungovat, bohužel pero se nedá dokouit (narozdál od značky Wacom). A jelikož zlobím, dostanu nový tablet. Už se těším, až tu bude!


NAM JUNE PAIK

25. dubna 2014 v 23:00 | YumeOokami
Narodil se roku 1932 a zemřel roku 2006, byl to americký umělec jihokorejského původu, jedna z hlavních osob hnutí Fluxus a průkopník video art. Oženil se s jinou video umělkyní Shikego Kubota. Paik je spojován s užívání s termínem "electronic super higway", který je používán v telekomunikaci.

MLÁDÍ
Narodil se v Soulu a byl nejmladší z pěti sourozenců. V roce 1950 musel Paik s rodinou uprchnout z domova v Koreji kvůli korejské válce. Nejdříve uprchli do Hong Kongu, ale později se přestěhovali do Japonska. O šest let později Promoval Paik na univerzitě v Tokiu.


Paik se přestěhoval do Německa studovat historii hudby na mnichovské univerzitě. Při studiu v Německu potkal skladatele Stockhausena, Cage a konceptuálního umělce Josepha Beuyse a Wolfa Vostella, kteří ho inspirovali k práci v oblasti elektronického umění.

FLUXUS
Paik se pak začal zapojovat do uměleckého hnutí Neo-Dada, známé taky jako Fluxus, který se inspiroval skladatelem Johnem Cagem, který používal každodenní zvuky a hluk v hudbě. Umělci zaujímali postoj proti klasickému výstavnímu prostoru v galerii, zpochybňovali jej a ignorovali. Paradoxem však zůstává, že díla, která měla být neprodejná, vytvořená z nestabilních materiálů nebo existující jen v dokumentaci, se stala součástí obchodu a byla zakoupena za vysoké částky. Oblíbeným vyjádřením byly happeningy, instalace, performance, hudba, zvuk, vůně, vizuální představa, či jen prožitek.


Členové hnutí hledali novou komunikaci a nové podoby umění, například mail art, který je dnes nahrazen internetovým Flux Boxes. Využívali princip dadaismu, Bauhausu a zen budhismu. Snažili se popřít tzv. oficiální galerijní umění. Distancovali se od klasického vnímaní umění jako je obraz a socha a snažili se prostřednictvím fúze všech médií a uměleckých disciplín - hudby, jevištního a výtvarného umění, literatury apod. hledat nové způsoby řeči, dokonce až nové způsoby života.
PAIK A JEHO PRÁCE
Cage navrhl Paikovi, aby se zajímal o orientální hudbu a orientální náboženství. Paik se vrátil do Tokia, kde se setkal s Hideo Uchida (který vynalezl tranzistor dva roky před Američany) a s Sguya Abe - polytechnikem. Tito dva inženýři během roku ukázali Paikovi, jak zasahovat do toku elektronů a měnit tak barvu televizorů. Tato práce docela paik k video syntezátoru, který byl pak jeho klíčovým prvkem, v jeho práci.


V roce 1964 se Paik přestěhoval do New Yorku a začal pracovat s violoncellistou Charlotte Moormanovou, kombinoval svá videa s hudbou a výkonem. Naskládal na sebe televize, které tvořili skutečný tvar viollancella. Když Moormanová hrála na čelo, objevil se její obraz s ostatními violoncellisty hrající na obrazovkách.

V roce 1965 firma Sony představila Portpak (první videokamera, říkalo se, že Paik jej vyrobil ještě před Sony). S tím pak mohl Paik zaznamenávat věci v pohybu, protože to byl přenosný video i audio rekordér. Díky tomu se stal Paik mezinárodní celebritou, známý pro své tvůrčí a zábavné práce.

Roku 1967 se stal notoricky známým, po incidentu, kdy Moormanová byla zatčena pro promenádování nahoře bez, protože performovala pro Paika v Opera Sextronique. O dva roky později 1969, vystupovali v TV Bra for Living Sculpture, kdy Moormenová nosila podprsenku s malými obrazovkami. Během tohoto období, bylo jeho cílem, aby sex byl přijatelným tématem v hudbě, umění a literatuře. Jedno z jeho Fluxus konceptů (Playable Pieces) učí performera jak "vlézt do vagíny živé lidské velryby".

V roce 1974 Paik použil termín "super highway" v telekomunikaci, které vedly k názoru, že byl autorem tohoto výrazu. Mluvil o propojení New Yorku s Los Angeles, prostřednictvím elektrotechnické telekomunikační sítě, která provozuje stejný přenos jako kontinentální satelity, vlnovody, dodáván koaxiálním kabel a později přes laserový paprsek vláknové optiky, a výdaje by byly stejné jako pro přistání na Měsíc, krom toho že výhody v období vedlejších produktů by byly větší. Tato věc se stala o 26 let později.

Roku 1970, představoval globální komunitu lidí, společný videotrh, kde se budou volně šířit videa. Dnešní Facebook a YouTube. Další prací byla socha Something Pacific z roku 1986, sedící Buddha čelí obrazu na televizoru s uzavřeným okruhem. Další prací je Positive Egg, kdy se zobrazuje bílé vejce na černém pozadí. V sérií monitorů, se obraz stává větším a větším, až je vejce abstraktní a nerozeznáme jeho tvar. V Video Fish, z roku 1975, je série akvárií, uspořádaných v horizontální linii, obsahující živé plavající ryby, v popředí byly televizory ukazující jiné ryby.

Paik roku 1995 vytvořil Eletronics Suerhighway: Continental USA, Alaska, Hawaii, kde kritizoval kulturu USA, posedlou televizí, pohyblivým obrazem a lesklými věcmi. Paik byl také známý pro výrobu robotů z televizních přijímačů. Dne 1. Ledna se vysílalo Good Morning Mr. Orwell, živé spojení mezi New Yorkem, Paříží a Jižní Korejí. Díky účasti Cage, Dalího, Andersona, Beuyse a dalších umělců, Paik ukázal, že Orwell a Big Brother nepřijeli.


V roce 1986 Paik vytvořil dílo Bye Bye Kipling, pásku, která spojovala jeho život v Soulu, Tokiu a New Yorku. Roku 1988 ukázal lásku ke svému domovu, kdy postavil obří věž z 1003 monitorů, pro olympijské hry, které se konaly v Soulu. Roku 2000 vytvořil tisícáte vysílání Tiger is Alive a v roce 2004 navrhl instalaci monitorů s videoprojekci Global Groove 2004 v Berlíně.

ARCHIV

Vhledem k jeho velké části zastaralé technologie, Paikova díla představují jedinečnou památkovou výzvu.

VLIV

Umělecká díla a myšlenka Nam June Paika měla hlavní vliv na pozdní 20. století, umení se i nadále inspirovalo novou generaci umělců. Současní umělci, kteří jsou považování za ovlivněnými Paikem jsou Christian Marclay, Jon Kessler, Cory Arcangel, Ryan Trecaartin a Haroon Mirza.


Jelikož se jedná o video-art, stačí si zadat jeho jméno do YT a pak hledat na stránkách vysvětlení, pár jich mám.
VIDEA
Random Access Music: Exposition of Music - Electronic Television

Od počátku roku 1950, skladatelé používají magnetické pásky, díky kterým získají spektrum zvuků přesahující hudební nástroje. Návštěvník mohl použít páskovou čtečku, která byla oddělena od magnetofonu, projet pásky, které jsou na stěně a tím neustále měnit zvuk, jeho pořadí podle umístění a rychlosti. Tento náhodný přístup k hudebním surovinám, povoloval návštěvníkovi produkovat vlastní hudbu.

Electric Moon
Nam June Paik a Jud Yalkut začali spolupracovat roku 1960, a vytvořili několik krátkých videí po dobu jejich spolupráce. Používali B&W, 16mm film, stopáž byla zaznamenávána elektromagneticky. Video vniklo natočením měsíce a rúzných stínů, které pak spojili v jedno video. Doprovodný zvuk je Moonlight Serenade od Glenn Miller.

Global Groove
"Pohled videa z krajiny zítřka, kdy budete moci přejít na jakoukoliv stanici na zemi, a TV průvodce bude stejně tlustý jako telefonní seznam na Manhattanu" toto bylo úvodní prohlášení Paika. Pásek obsahuje vyňatky z televizních programů, příspěvky Paikových uměleckých přátel, videa jiných umělců a vyňatky z dřívějších Paikových videí. Kombinace masmédií a avantgardy.

Venus
Venuše se skládala z velké polokoule namalované na zeleno, popsané korejským písmem, obklopené malými Sony obrazovkami, s neustále blikajícím obrazem, jasnými barvami a geometrickými obrazci v abstraktním trojrozměrném prostoru. Celá instalace dává divákovi pocit jako by se planeta točila.

NOČÍNÍ PRÁCE A RETRO

22. dubna 2014 v 11:23 | YumeOokami |  DIGITÁLNÍ TVORBA
Na grafice dostává průběžné vektrovoé práce, které by pak měly být vystaveny na monitorech ve vestibulu školy. Další moje práce na téma "noční práce" a pak na témea "retro" - což je nový auto mazel Štěněte.



A CAPPELLA

20. dubna 2014 v 18:14 | YumeOokami |  MEDIÁLNĚ
Předpokládám, že pojem "a cappella" zná většina populace, ačkoliv bývala populární dříve a teď své výsluní zase nachází. Díky talentovým soutěžím ale i portálu YouTube. Zamilovala jsem si jednoho seveřana, který se takovou hudbou zabývá. Je neuvěřitelné, jak skvěle to zní. Říká si Peter Hollens, kdo ví, třeba se jmenuje jinak, ale hlas i image má svělou. Nejradši mám předělávku I See Fire, když jsem jí slyšela na konci Hobita, chtělo se mi brečet jakou popovku tam dali, a hle, někdo to předělal do poslouchatelné verze odpovídající filmu. Nemluvě o tom, že edity viděa mě taky baví. Ach jo, chtla bych umt pzívat, fotit, točit a editovat videa... :D


VELKÉ KROKY

12. dubna 2014 v 20:37 | YumeOokami |  PLACEBO
Tento týden jsem chtěla udělat velký životní krok, a nakonec jsem ho vlastně i udělala, jen jiným směrem než byl původní záměr.

Na bazaru jsem našla svou Lancii, červenou s béžovým koženým vnitřkem. Nějak mi ruplo v hlavě a nenapadlo mě nic lepšího, než si ji koupit. Bylo přislobováno, že je bez koroze, což se o Té mojí nedá říct. Dnes jsem se na ni měla jet podívat. Jenže pak mu to všechno došlo, to že někdo řekne, že je bez koroze přece neznamená že to tak je. A bylo mi těžko z toho, že bych měla dát svého miláčka pryč.

Pak jsem začala jednat, na místech určitých jsem se v půlnoci dožadovala odpovědi, kolik by mě stála oprava toho stávajícího. Suma sumárum to ve finále vyjde levněji než koupě toho "nového". Neříkám levně, ale levněji, aby bylo jasno. Taky to jde už z mých peněz, abychom si rozumněli. Z mých, kterých moc nemám, a které jsem si chtěla něchat do budoucnosti, kdyby bylo zle. Ale nejsem sama, kdo začíná od nuly, a ještě pár korun v plusu snad mám.

Můžou si všichni říkat, že to nemá cenu, ale pro mě to cenu mám. Už tisíckrát jsem tu vysvětlovala, že si k věcem dělám větší pouta než klidem. Doufám, že se mi to jen vyplatí. Nakonec mám obrovskou radost, že to dopadlo takhle. Dnes mi ještě známý pomohl opravit okénko, které nám od začátku nefungovalo, a to bylo za potřebí "jen" rozebrat dveře a opravit zaseklý motorek. Povedlo se, a tak mám konečně dvě okna.

Příští týden budou pokračovat ve výměnách oleje, filtrů a světel. A časem vyvaření. Nemůžu se dočkat, až to konečně bude hotové. Pak už jen karoserijní a interiérové maličkosti a bude vše hotové. Bude to asi trať na delší běh ale bude to super a já se nemůžu dočkat!

PÁR VŠEDNÍCH DNŮ

8. dubna 2014 v 11:30 | YumeOokami |  PLACEBO
O víkendu jsem byla po strašně dluhé době v Boru za Týnkou. Buďto nebyl čas, nebo jedna z nás byla nemocná, a pod. Tentokrát to konečně padlo, naverbovala jsem Štěně jestli by pro mě do Ústí nedojelo. Takže jsem pokecala i s ním. Je zvláští, že kdykoliv v tomto městě jsem, je mi docela nevolno. Ale to má určitě víc lidí. Jelikož byla Týnka v práci, musela jsem na ní počkat a mezitím jsem si zacvičila.

Večer jsme šli na oslavu narozenin jejého spolužáka, kde jsme si ogrilovali maso, dobře se najedly i pobavily. Ačkoliv chtěla Týnla pokračovat nakonec jsme se sbalily a šly domů. Už v jednu ráno jsme spaly. Druhý den jsem se sešla s Tomem a pokecala jak se na škole má, co potom bude dělat. Nakonec jsem jela domů. Byly to příjemně strávené dny, ikdyž domů jsem se vrátila ráda. Dozvěděla jsem se i pár věcí, co me zase zklamalo a šla zase žít svůj život do Ústí.

Začíná se blížit zkouškové a já mám jen koncepty, a to tak z poloviny. Vítej strese. Včera jsem se překonala, šla na stěnu a pak na aerobic. Takže jsem domů přišla zničená, dala vanu a dostala skvělou masáž, díky které dnes chodím. Dnes budu ve škole do osmi, hurá.

Zítra si snad sednu k tabletu, abych zase něco vybarvila. Můžete se těšit na tutoriály ohledně barvení line-artu, dělám to pro zábavu i jako semestrální práci.

Dalši novinka, asi si budu pořizovat nové auto, tadáá. Ale to samé, Lanci Y, 1.4, červená s béžovou broušenou kůži. Je sice o rok starší, ale pokud je obravdu bez koroze a vypadá tak jako na fotkách, byla by blbost ji nekoupit. Akorát je mi líto mé kočičky, pokud to ale utáhneme finanečně, nechá si ji přítel. Mám z toho strach, že se mi to vymstí. Ale komu zůstalo první auto?

A pokud nám ta autíčka vydrží ještě patnáct let, budou z nich veteráni. A na to se těším! Možná, pokud se rozhoupu, budete mít možnost mě vidět v autě na Destruction Derby v Sosnové. Můj velký sen od minulého roku. Potřebuji si najít práci, chci toho nějak hodně, auto, derby, tetování... Ale plním si všechny své sny. Vlastně mi je ve velkém množství plní přítel.

PS.: dostala jsem nejlepší dárek k narozeninám, koncert Linkin Park! <3


Vypadám jako Pink Fluffy Unicorn! :D To je tak, když si koupím barvu, která ze mě uděla šedovlasou babičku, tak do toho hodím barvu abych aspoň mohla vylézt z baráku.

V pátek jsme byli s bytňákama na kulečníku, docela nás rozmetali, musíme víc trénovat.

Naše ježura hrozně vyrostla! :3




365 DaysOfDoodles

4. dubna 2014 v 14:39 | YumeOokami |  DIGITÁLNÍ TVORBA
Před pár dny jsem se zamilovala do line-artu jednoho umělce na DeviantArtu, říká si 365 DasyOfDoodles, protože každý den přidává novou kresbu. V posledních artech má ždy schované koťe což se mi strašně moc líbilo. Všimla jsem si v komentářích, že lidé chtějí barevnou verzi. A tak jsem napsala autorovi a domluvila jsem se s ním, nejlepší na tom je, že se mu mé barvení líbí. A tak teď budu přidávat vybarvené line-arty.