VÝZVA TVŮRČÍHO PSANÍ - 06 PŘÍBĚH ZAČÍNAJÍCÍ NA "Nedočkavě pohlédl na své hodinky..."

6. února 2014 v 20:43 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
Další příběh, ohledně toho, že jsou uvozovku nahoře, dělá to blog.cz ve wordu je mám normálně. Takže to není má chyba. Tenhle příběh se mi psal rozhodně snadněji než ostatní ale taky je kratší.



Nedočkavě pohlédl na své hodinky, do půlnoci zbývalo už jen pár minut. Přešlapoval z místa na místo, rozhlížel se všude kolem a rozpačitě držel v ruce prskavku. Kolem něj se proplétaly davy rozesmátých lidí, posilněných alkoholem, pociťující euforií a štěstí. Zavřel oči a zavzpomínal.

Jeho prst se jemně dotknul startujícího tlačítka, z krabičky nazývající se notebook se ozvalo šramocení a na displeji se objevila obrazovka. Vložil heslo, které po něm počítač vyžadoval, pohodlně se posadil na židli ke svému pracovnímu stolu a počkal, až se vše nastartuje. Znuděné opřel ruku pod bradu a upíral své šedé oči z okna, kde se jemně rozpouštěl sníh, a vše začínalo ožívat. Bylo jaro. Slunce prolezlo skrze mraky a zasvítilo mu na tvář. Bylo tak příjemné po zimě ucítit slunce. Odhrnu si z očí své bílé vlasy, aby měl ven lepší výhled.

Z počítače se ozvalo zapípání. Máte novou zprávu, objevila se hláška na počítači. Myslel si, že je zas jeden z reklamních emailů a tak už se automaticky chystal jej smazat. Jenže místo toho aby klikl na vymazání, email otevřel. Záhy si všiml, že nejde o reklamní email, ale o normální korespondenci.

V emailu stálo: "Ahoj, já vím, že mě neznáš, a já ani neznám Tebe ale řekla jsem si, že dnes udělám něco bláznivého. A tak jsem si vyhledala náhodnou emailovou adresu, které se pokusím rozradostnit den. Otevři si přílohu, S."

Email se mu zdál opravdu zvláštní a zvědavost mi nedala přílohu neotevřít. V příloze byl nakreslený kraťoučký vtipný komiks. Ačkoliv ho email potěšil, rozhodl se neodpovídat. Jenže další dny chodily další emaily s pokračováním přílohy a pro něj, se to již stalo příjemnou součást dne a čím dál tím víc pociťoval, že by měl autorce odepsat. Jenže se ho zmocnil strach z toho, kdo je vlastně na druhé straně a že se tím poruší kouzlo, které je v těchto emailech nastoleno.

Byla sobota ráno, uvařil si horké kafe, zasedl ke stolu a očekával svůj email. Dnes ráno se cítil dobře, vyspale, odpočatě a I venku bylo nádherné počasí. Počítač zapípal a on si přečetl další díl, jenže dnes bylo něco jinak. Dnes jí odpoví.

"Milá S., už nějakou dobu mi od tebe chodí emaily, které mi opravdu rozradostňují dny. Staly se součástí mého všedního života, a vždy se na ráno těším. Jenže začínám pociťovat touhu vědět, kdo vlastně sedí na druhé straně, a kdo mi dělá během obyčejných dnů radost. L."

Chvíli se rozhodoval, zda-li odpověď přijme, stejně tak jako fakt, co všechno se tím může stát. Může zjistit, že je to male dítě, nebo stará dáma, při nejhorším chlap. Ale pevně doufal v nějakou milou roztomilou dívenku. Záhy přišla odpověď.

"Milý L., myslím, že dnešní anonymita je kouzelná a určitě bych v ní ráda zůstala. Ale neznamená to, že si nemůžeme dopisovat. Přikládám další díl. S."

Korespondence s ní začala býti stále delší a častější. Z obyčejných otázek, co má jeden a druhý rád, přešly emaily v chat o věcech, které se jim v životech dějí. Po tři čtvrtě roce dopisování si Lukáš řekl, že by už chtěl vědět, jak S. vypadá a jak se vlastně S. jmenuje, kde bydlí a kdo je. Začal v emailech všechny tyto informace od S. požadovat. Jediné co prozradila je jméno, Sára a věk devatenáct let. Co však razantně odmítla, bylo zaslaní fotografie.

Jejich dopisování trvalo už několik měsíců, blížil se Silvestr a Lukášovi přišel email, na který už dlouho čekal. Pozvání k setkání.
"Drahý Lukáši, už si píšeme několik měsíců, a tak jako jsem já první napsala, bych tě i jako první pozvala na setkání. Bude Silvestr, a já kolem sebe nemám nikoho, s kým bych ho chtěla slavit. Jedině tebe. Pokud ale ty máš na plánu něco jiného, nevadí nemusíme se nutně vidět na Silvestra."

"Milá Sáro, tohle se mi zdá jako perfektní nápad a milerád s Tebou Silvestr oslavím, ale máš to ke mě daleko, nechci aby se Ti po cestě něco stalo. Není to pro Tebe nebezpečné?"

"Luky, našla jsem si spoj, kterým k tobě pojedu pět hodin, s třemi přestupy a u Tebe budu pár minut před půlnoci. Mileráda tohle absolvuji, hlavně, abych Tě už mohla vidět."

Domluvily všechny detaily. Sára stále chtěla udržet v tanosti svůj vzhled a tak se jako poznávací znamení domluvily na těch největších prskavkách, co se dají koupit.

Nedočkavě pohlédl na své hodinky, do půlnoci zbývalo už jen pár minut. Najednou se v davu objevila drobounká dívka s prskavkou v ruce. Zastavila se kousek od Lukáše, měla světlezelené oči, a hnědě vlasy sahající až do pasu. Mile se na něj usmála. Lukáš sáhl do kapsy a vytáhl zapalovač. Zapálil nejdříve svou prskavku, a pak tu Sáry. Hodiny na radnici začaly odbíjet půlnoci. Všichni kolem se smáli, křičeli, přáli si do nového roku. Na nebi se rozzářila spousta různobarevných ohňostrojů.

Lukáš přistoupil k Sáře a svou levou rukou jí objal kolem ramen a přitiskl k sobě. Oba se dívali na prskavky, ohňostroj a lidi kolem.

"Něco si přej." usmál se Lukáš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 6. února 2014 v 21:06 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 6. února 2014 v 23:54 | Reagovat

Nesúhlasím tuto s Yurim. Mne sa tento blog veľmi páči :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama