Únor 2014

RYCHLEJ ŠTĚK

24. února 2014 v 15:34 | YumeOokami |  PLACEBO
Tak jo, jen tak napíšu rychlej štěk na blog, protože ty sálodlouhý články co píšu stejně nikdo nečte. Já je taky nečtu jen koukám na obrázky. Ach jo, musím se sebou něco dělat. Jen tak, prostě mě překvapilo, že najednou mám spousty nových komentářů, zdálo se mi to podezřelé. A tak jsem vlezla na hlavní stránku a vysvětlení je hned na světě, zase jsem na hlavní stránce. Takže se předem omlouvám za své překlepy a hrubky. Ne fakt, další týden za sebou? Já snad ještě budu slavná. Ne, snad ne. Ikdyž, haterů není nikdy dost, aspoň má člověk co číst a nenudí se. A vežte mi že se fakt chlámu nad jejich přezdívkami. Co vymyslí tentokrát?

No a teď mizím na lezeckou stěnu.

JAPONSKÉ VLNY

21. února 2014 v 20:54 | YumeOokami |  DIGITÁLNÍ TVORBA
Moje práce do školy, ilustrace, 20x20 cm. Vždycky se mi tyhle japonské vlny líbily, tak jsem si je zkusila. Trvalo mi to cirka hodinu.


ANTI BEER CHALANGE

18. února 2014 v 22:20 | YumeOokami |  PLACEBO
Předem se omlouvám za velice sprosté výroky, ale opravdu už jsem nasraná, z toho co se na facebooku děje. Přála bych si, abych ho nemusela mít, a aby se lidi vrátili k komunikaci na ICQ, Skype nebo i E-mailu. Jedná se o beer chalange, která je teď v každém druhém postu na facebooku. Ze začátku se to mojí zdi moc netýkalo a říkala jsem si, že jsem opravdu ráda, že mezi "přáteli" nemám takový zamrdaný kokoty, co by takovou sračku dělali, bhužel postupem času se to změnilo, asi ani nejsme první, kdo o tom píše ale už jsem to opravdu nevydržela a screeny z konverzace na facebooku asi radši nebudu postovat.

K čemu to je? Já jako ani nechápu to, jestli to někomu dělá radost. To jako vážně? To že vyžahnete jedno pivo, natočíte se u toho a sdělíte to celému facebooku načež k tomu "přinutíte" někoho dalšího? Vážně? Tímhle se teď lidi baví? Někdo může říct "ale vždyť je to sranda" ne, fakt mi to nepřipadá jako sranda.

Nemám tyhle masové věci ráda, pokud nemají myšlenku, a tahle věc jí zcela postráda. Nebo se snad mýlím? Jestli jo, stejně mi to nevyvrátíte, pro mě to nemá myšlenku. Kdyby to bylo na podporu zkrachovávajícího pivovaru, to by bylo něco! A tak jsem si říkala, že to přece jde otočit, udělat challange na darování věcí, eventuelně nějaké malé finanční částky. Naštěstí, nevymřeli dobří a chytří lidé, kteří nejsou zdegenerování beer chalangem, a jistá slečna mě předběhla.

Jsem za to ráda, že někdo takový existuje a vzdávám jí hold (ačkoliv si to asi těžko přečte). Proč jsou lidi takoví, že se chytnou takovýhlech píčovin, místo toho, aby udělali nějakou dobrou věc. Proč je pro lidi taková přítěž, udělat něco pro druhé. Já vím, že ne pro všechny, ale vemte si, kdyby každý dal za měsíc deseti korunu, to by bylo peněz na důchody, dětské domovy, školství, kulturu. Vím, že tohle všechno by měl zajistit stát, jenže tady to prostě nejde. Kašle se tu na hlavní věci, školství a kulturu. Co z nás bude, když nebudeme kulturně vzdělaní, natož úplně nevzdělaní. Co z nás chtějí mít?

Jako vždy, když do tohoto tématu zabřednu, jsem zhnusená. Tím vším, ale hlavně tím, jaká jsem malá součástka, která s ničím velkým nepohne. A tak si jedu tu svou, sbírám víčka na vozíky pro postižené děti, protože pojišťovny jim to nezaplatí. Na ulici zaplatím pár korunek za magnetku nebo plyšáčka a pevně doufám, že se koruny objeví tam kde mají. Ačkoliv vím, že je spousta podvodných agentur, jsem taková, že vždy dám, třeba některé doputují. A daruji krev (teď jsem nemohla kvůli tetování). Nepíšu to proto, že bych chtěla nějakou úctu za to, proboha to ne. Píšu to proto, protože bych si přála aby nás bylo takových víc.

Nejsem žádný utopista co doufá v lepší svět. Jsem jen člověk, co měl v podstatě skvělý život, nemohl si stěžovat na hlad, na nedostatek rodičovské lásky, na nedostatek hraček, tepla, vody, nebo nedostatek spousty nepotřebných věcí. A tak bych chtěla, aby Ti co nemají rodiče, kteří za nimi stojí a vše co mohou jim dopřejí, aby měli alespoň o píď lepší život, kvůli mým pitomým třiceti korunám.

A tak se možná dočkáte challange na podporu, půjdu ve šlépějích jisté Kláry Štěpánkové (video zde).

PLNÍM SI SVÉ SNY - TRINPAD

16. února 2014 v 11:07 | YumeOokami |  PLACEBO
Nebo mi je spíš někdo plní, mým prvním snem bylo tetování, a to už jsem si splnila. Druhým byl hardpad, taneční podložka Dance Dance Revolution. Myslím, že dnes už nění nikdo kdo by to neznal, ale i kdyby se někdo našel vysvětlím pointu hry. Pod nohami máte desku, která má šipky do čtyř stran (levá, praví, dopředu, dozadu). Na monitoru Vám hraje písnička a v ní jsou šipky, které musíte sešlápnout na desce, když se dostanou na svůj obrys. Stačí se podívat na jaké koliv video a hned to pocopíte.

Já se k téhle hře dostala poprvé někdy v roce 2006 (nevím přesně) na mém prvním Animefestu v Brně. Pamatji si, jak jsme na něj s Chu-chan šly až když všichni seděli v sále a my mohly jít, protože nás neměl šanci nikdo vidět. No, vypadaly jsme jak paka. Jenže ta hra mě prostě začala bavit a já si koupila softpad, který je dnes snadno k dostání za pár korun. Na začátky je to super, ale čím se lepšíte, tím je to horší. Podložka se neudrží na místě, ačkoliv to slibuje na jakém koliv povrchu. Věřte mi, vyzkoušela jsem parkety, lino, koberec - ani na jednom neobstálo. To má pak za příčinu šapání mimo podložku, prohru a navztekanost.

Vím, že spousta lidí nechápe, že to může být zábavné, ale ač jsem to ukázala komukoliv (mimo mého ex, kterého nebavilo nic jiného než u pc sedět, natož se hýbat) to všechny bavilo. Já vím, že na první pohled to vypadá jako blbost, ale prostě Vás to zcela pohltí a já už to mám místo posilovny. Ač se to taky nezdá, je to makačka, klidně bych si založila fitko na tenhle způsob.

Jenže teď přichází dilema s výběrem hardpadu (má pod sebou desku, je odolnější, nepohybuje se na zemi, a pod.). Na internetu se už dají sehnat hard pady ale jejich cena se pohybuje kolem 5 000,-, což není tak strašná cena, když si vezmu že za mě stály i 20 000,-. Jenže u mě je kámen úrazu ten, že se mi pady, které jsou tu k dostání nelíbí, a to jako vůbec.

Protože jsem se kdysi dávno zamilovala do kobersového TrinPadu. Byl jeden pán, jmenoval se Trin a doma vyráběl hard pady. Chápu, že by se někteří mohli bát, že to budou vyhozené peníze, a jak to není z výroby, že je to špatný atd. Ale sama jsem si už kdysi osvědčila, že pad skvěle chytá, a nemá nepříjemné výstupky, propady, či spáry o které se dokážete nepříjemně zranit. A to pady, které jsou na trhu mají.

A teď konečně k věci, už asi pět let toužím po tomto TrinPadu, kdysi dávno je měli Brněnští DDRkaři, jenže pak je rozprodali a já ztratila niť kde by mohli být. Ale před pár dny se mi ozval člověk, který TrinPad vlastnil ale chtěl se ho zbavit. No, a nebýt mého drahého přítele, nikdy bych ho neměla, protože takový pěníze bych hned dohromady nedala. Kdysi dávno stál TrinPad kolem 6000,- já ho měla za 3500,-. Ano, není to málo, ale byl to můj sen, a můj drahý mi jej splnil. Může to vypadat, jako že jsem děsná zlatokopka, ale věřte, přemluvit ho aby mi neudělal radost (nězaplatil mi to) je fakt fuška, a když něco chcete...

A tak si tu skáčeme, jedem si posilovnu a totálně se u toho bavíme. Jsem ráda, že ho to baví, a že skáče se mnou. Já jsem lama v LoLku, on v DDrku :D

A co vy? Máte zkušenost s touhle hrou? Baví Vás? Máte ji doma? Chtěli by jste ji mít? Slyšeli jste o ní poprvé a chete jí zkusit? :)


PŘEDNÁŠKA O 3D TISKU

14. února 2014 v 1:11 | YumeOokami |  PLACEBO
Právě jsem se vrátila s přednášky o 3D tisku, která byla v Praze v DOXu. Pamatuji si, že když jsem šla na střední, byl 3D tisk docela v plenkách a pro mě to bylo docela sci-fi. Dnes jsem se mohla dívat a pochopit jak to funguje. Je to zvláštní pozorovat ten skok už i na mě. Co bude příště?

Přednáška byla opravdu zajímavá a pochopitelná. Přifařila jsem se k tomu, že se budu v rámci školy učit s 3D programy a obsluhou 3D tiskárny. Tak dlouho jsem se tomu 3D vyhýbala, až mi to spadlo do klína tak, že se to nedalo odmítnout. A popravdě jsem ráda, že konečně mám možnost i důvod se to naučit a že mám tu možnost takovou technologii ovládat.

Nejvíc mě zaujal tisk, kdy je polymer spíše tekutá hmota, ne plast a osvěcuje se (asi pozůstatky z ofsetu). Tato technika je nejpřesnější, narozdíl od tisku triskou, která má omezený průměr a proto třeba nevytvoří špičku. Bohužel tato technologie je dost zdravtně neokologická a závadná, a finančně dražší, což mě mrzí. Nastejném principu funguje i tisk z prášku ale je stejně závadný, musí se nosit respirátory a pod.


KAŠLU NA TO

11. února 2014 v 13:04 | YumeOokami |  PLACEBO
Tak jo, každý den psát povídky fakt nedávám. Nejdřív jsme jeli do kina, další byl první den ve škole a já pa šla spát, a pod. Takže na to kašlu, vůbec nevím jestli se dokopu to vůbec někdy dopsat, ale třeba jo, dost ledabile.

Za chvíli pádím do školy a pak na akci "PechaKucha" s tématem erotika. Pro změnu jsem dostala pokutu, za dva týdny druhá? Já to fakt nesbírám. Asi to byla karma, vysmála jsem se autu vedle, že má pokutu a najednou přijdu, a mám jí taky. Ach jo. Člověk konečně dostane italiánku napořád a hned pokuty.

A co vy a začátek? Teda pokud jej máte, vím, že někteří ještě mají zkouškové.

STRIPTÝZ CALIFORNIA DREAMS ANEB ASI JSEM NA ŽENSKÝ

8. února 2014 v 13:23 | YumeOokami |  PLACEBO
Tak jsem se včera vydala na tu striptýzovou show, na kterou jsem si koupila lístek na slevomatu, stejně jako zbytek ženské populace v Ústí. Vstup byl od osmnácti let do nekonečna, dle osazenstva a muži měli vstup zakázán. Ale jen tak mezi námi, nebylo to kvůli tomu, že by se styděli, spíš naopak vysmáli by se jim.

Buďto jsem to moc nepochopila, anebo na to prostě nemám žaludek. Usadila jsem se do první řady, v černém oblečení doufaje, že mě nevytáhnou. No, nevytáhli. První polovina jejich vystoupení se mi líbilo. Nejdřív přišli dělníci se spongebob trenkami, potom námořník apod. Co je trochu mrzuté je stále se opakující vzorec na svlékání: čepice, rukavice, tílko, pásek, kalhoty, něčím zakrýt partie třeba americkou vlajkou a trenky. Ale chápu, že inovace tam asi moc nejdou. Ano, první polovinu vystoupení jsme viděly jen jeden úd, když daný striptér si stoupl na židli kousek ode mě, na pár vteřin si jej okryl, dvakrát si ho promnul a bylo. Což o to, mě to vůbec nebavilo, radši mi šlo o show než o cizí rozkroky.

Spoustu lidí fascinovalo, že na to jdu a přitom mám partnera. Mám skvělého, chápavého partnera, který ví, že jde o srandu a ne že jim jdu lézt do postele. A nebyla jsem sama, kdo tam byl a měl partnera. Složení osazenstva bylo opravdu různorodé, od osmnáctiletých vyšperkovaných slečen, po šedesátnice. A to jako fakt, byla jsem překvapená, že mezi těmi šedesátnicemi se najdou nepuritánky. Osmnáctileté slečny ovšem vypadaly, že jim ze vzrušení vypadají všechny vlasy a domů půjdou se zcela durch kalhotkami. Možná jsem divná, ale já žádný erotický náboj nezažívala, mít ho doma pro sebe možná ale mezi těma lidmi?

Na jednu stranu jsem striptéry obdivovala, byli namakaní, uměli tancovat a opravdu bravurně vlnit v bocích. Na stranu druhou mě až děsilo, jak moc jsou svalnatí a že se kroutí líp než já. Nejsem prostě na přemakaný chlapy, udělají pohyb a jejich svaly vypadají jako hýbající se vetřelec pod kůží. A pohyby? Ode dneška se mi zdá vlna z těla jako nejvíc antisexy pohyb. Ono vůbec se tak trochu hýbali jako šlapky. Mně by stačilo, kdyby tancovali. A co opravdu, ale opravdu nemusím je imitace sexu na židli, zemi, posteli, na polštáři... já vím, v imaginárním sexu je i soutěž a kluci by měli za jedna, ale... no jdeme dál. Je jasné, že se Ti chlapi, musí nějak prodat, ale čekala bych to trochu zakamuflovaně, ale tady opravdu připomínali lehký kurvy než tanečníky co by vás sváděli. Oni vás nesváděli a nežhavili, rovnou se Vám vydali. Možná tak strip vypadat má...

Jdeme dál, mezi druhou polovinou byla přestávka, kdy se daly koupit tombolové lístky. Prodávaly se minimálně tři barvy, takže si klidně spočítejte, jaká byla šance vyhrát. Výher bylo asi osm, je jasné, že erotické pomůcky. Všechny ženy a dívky, si většinou vzaly jich rovnou deset za dvě stě. Já si vzala čtyři, protože dle mého soudu ty výhry nebyly moc ech. Nemám ráda vibrátory, které jsou věrnou imitací mužského penisu i s žílami, ne to fakt nedávám. Pak zde byly obyčejnější plastové vibrátory a mně se to prostě nelíbí. Venušiny kuličky, nezájem. A taky jsem nic nevyhrála tak je to dobrý.

Hned na začátku druhé části, jeden ze striptérů dělal právě ten sex v posteli, a když nastoupil druhý, který se sprchoval, vzrušené dívenky a ženy, které již neměly daleko k orgasmu, to nevydržely a nasáčkovaly se k pódiu. Takže i kdyby to péro ukazoval deset minut, uvidím stejně nějakou hlavu. Což nás samozřejmě značně nasralo, a zkazilo celý dojem ze show, který doposud byl vcelku kladný. O co hůř, když jsme organizátora poprosily o jejich zpacifikování, řekl, že to stejně nemá smysl a neudělal to. Myslím, že pod výhružkou konce show by si slečny rády sedly a v klidu počkaly na své vyvrcholení. Zde jsem se už opravdu začala stydět za ženské pokolení, jestli se říká, že chlapi jsou na stropu či pornu, nebo doma jako slintající prasata, co se neodkáží udržet, tak nevím jak pojmenovat ženský. Jsou v tom úplně stejné, takže dámy, přestaňte to říkat o mužích, děláme to taky. S dobře se bavících slečen a dam, se před pódiem staly plazící, slintající mnohochapadlovci s IQ banánu. Takže jsem se šla podívat na kroutící se zadky a místo toho jsem dostala svíjející se dámský zadky. Jakákoliv ženská soudržnost byla ty tam. Ti nahatí borci by mohli klidně v klidu před nimi podepisovat zotročování žen a jim by to nevadilo.

Nakonec se dal vyhrát osobní strip. Seděli jste na židli, striptér se tam kroutil a zadek měl pro ostatní schované ručníkem. Takže to nejlepší viděla jen ta vyvolená. Mohli jste se dotýkat, jen asi ne jeho přirození, to nevím, ale vypadalo to, že někteří se i hluboce vykusovali, což se mi zdálo jako dost neprofesionální. Měla jsem za to, že jsou to tanečníci, co se svlékají, ne lehké děvy. Ale chápu, po téhle částí se loučili a ukazovali své mužství, a je jasné, že si ho potřebovali postavit. Načež ne všem se to povedlo a tak to jeden striptér chtěl zachránit tím, že sním dost rychle zabimbal. Ne, létající koule nahoru a dolů už z hlavy opravdu nevyženu.


Takže kolem a kolem si radši zajdu na dámský strip. Protože ty pohyby u chlapů jsou vážně divné, a ta autoerotika. No... To je asi tak vše, z večera jsem si odnesla snad jedinou příjemnou věc - lubrikant.

PS.: na stripu měla reklamu opravdu zajímavá věc, dáte dohromady pár kamarádek, pozvete si paní do bytu a ona Vám zdarma udělá prezentaci o nejnovějších a nejlepších sexuálních hračkách, které jsou na trhu a vy pak si můžete a nemusíte něco objednat. Samozřejmě se čeká, že ano. Docela o tom začínám uvažovat, mohlo by to být opravdu zajímavé, a ve finále proč ne? Byla jsem mile překvapená že se něco takového zrodilo, jinak zde.

PPS.: klidně se ptejte do komentářů, pokud jsem něco neobjasnila

VĚCI, KTERÝM JSTE VĚŘILI JAKO MALÍ

7. února 2014 v 15:41 | YumeOokami |  MEDIÁLNĚ
Na stránkách čilichili jsem našla zase super článek, a ve svých dvaceti se skvěle pobavila nad tím, kolik věcí tak opravdu bylo.

že když děláte ksichty, tak vám to zůstane - no nevím jak u Vás ale mě se zdá, že mi to vážně zůstalo
že když si dáte s někým pusu, je to jako byste si ho vzali - to je jasný, měli jsme spolu zůstat do smrti, láska až za hrob, jen dnes už si nevzpomenu na jméno
že když spolknete pecku z melounu, tak vám ten meloun v břiše vyroste - chlavně nejíst pecky, a proto je pořád z toho melounu nimrám, vůbec nechápu proč nás tímhle strašili
že když budete dlouho ve vaně, tak se rozpustíte - ale to je pravda
že děti fakt nosí čáp - tak to si nepamatuji ale je to možný
že když si nesložíte pyžamko, nalezou vám do něj mravenci - to slyším poprvé, asi si ho začnu skládat
že nikdy neumřete - nebo že nikdy nevyrostu, že prostě máma a táta jsou takhle velký a já pořád budu takhle malá
že když koukáte na telku, lidi z telky koukají na vás - tak to jsem si taky nikdy nemyslela
že na hřbitov chodí lidi umřít - tak oni tam většinou chodí staří lidé, bylo to vcelku logický
že když někoho zabijou ve filmu, tak doopravdy umře - jenom Bruce Willise ne
že sluníčko je z ohně a měsíc z ledu - asi jsem mela zanedbanou výchovu
že učitelé bydlí ve škole a doktoři v nemocnici - a ono to tak není? :(
že hračky ožijí, vždycky když spíte nebo nejste doma - a já si ještě myslela, že když na ně budu zlá, tak mě pak v noci zabijí, ale jina jsem jim záviděla jejich párty
že v bance tisknou peníze - jasná věc, hlavně jsem cenu peněz neznala, to bylo skvělý
že v záchodě nebo pod postelí žije příšera - myslím že u mě to byl jednoznašně záchod, a nebo okno
že nikdy nebudete dospělák - řivot mi to krutě vyvrátil
že máte víc životů jako ve videohře - ne, tohle jsem si naštěstí nemyslela
že ženská otěhotnění tak, že hodně jí - já myslela že z hodně pusinek
že se děti rodí pupíkem - ne, prostě se objeví, puf a jsou z bříška venku
že v semaforech doopravdy žijou malí svítící panáčci - to ne ale je to roztomilá představa
že vám škvor vleze v noci do ucha a procvakne ušní bubínek - tak tohle si myslím do teď a mám z toho děsnou paniku
že když olíznete jar, dostanete rakovinu - vždyť to není dobrý
že špičky z banánů jsou prudce jedovaté - to proto, že nejsou dobrý!
že když zasadíte tyčku z lízátka, tak vyroste celé lízátko - a mě měl ještě někdo vysvětlit, že z vajíčka z ledničky se taky kuřátko nevylíhne, smrdělo to pak fest
že muziku v rádiu hraje vždycky živá kapela - bomba představa
že továrny vyrábí mraky - jasňačka :D
že zrcadla jsou brány do jiných světů - po filmu Zrcadla mi to už ani nikdo nevyvrátí!
že máma s tátou doopravdy mají ještě jedny oči vzadu - nikdy jsem je neviděla, ale je to jasný, a tát uči za rohem
že maso se vyrábí v továrně - příjemnější představa než realita
že jste neviditelní, když si zakryjete oči - ono to nefunguje?
že kdo je ze spolužáků nejstarší, tak umře nejdřív - morbidní :D
že stromy dělají vítr - ehm, vážně?
že když se vyčůráte do bazénu, je tam barvivo, které vás spolehlivě identifikuje - ani ne
že když si nedáte pozor, vytečete spolu s vodou z vany - ne, ale ráda jsme si z vany dělala skluzavku
že si musíte vzít někoho, kdo má stejné příjmení jako vy - to zní logicky!

A co vy, vzpomínáte si na něco, co jste si jako děti mysleli?

VÝZVA TVŮRČÍHO PSANÍ - 06 PŘÍBĚH ZAČÍNAJÍCÍ NA "Nedočkavě pohlédl na své hodinky..."

6. února 2014 v 20:43 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
Další příběh, ohledně toho, že jsou uvozovku nahoře, dělá to blog.cz ve wordu je mám normálně. Takže to není má chyba. Tenhle příběh se mi psal rozhodně snadněji než ostatní ale taky je kratší.

VÝZVA TVŮRČÍHO PSANÍ - 05 PŘÍBĚH VĚCI

5. února 2014 v 12:30 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
Ach ano, ukamenujte mě slečno Moniko, že jsem si zase (!) upravila pravidla. Ale já prostě podle pravidel nejedu. Měla jsem vyprávět příběh své věci z pokoje. Ale já si zvolila svůj mobilní telefon, je snadné jeho příběh popsat, a nějaký čas v mém pokoji taky stráví. Jistě, mohla jsem vyprávět třeba o peřině, globusu, skříni, o věci, která je v mém pokoji permanentně. Ale mě se nechtělo.