Prosinec 2013

NEOBLÍBENÝ DEN

24. prosince 2013 v 0:47 | YumeOokami |  PLACEBO
Kdo sem zavítal již několikáté Vánoce, budu se opakovat. Vánoce prostě nemám ráda. Nikdy jsem neměla Vánoce takové, jaké jsem si přála. Den, kdy se všichni rádi sejdou, hezky se navčeří a otevřou si dárky, které pro sebe pečlivě připravili. Vždy to byl jen den chaosu, křiku a nepříjemností. A proto je do dnes nemám ráda. Vidět všechny lidi jak se honí za posledními dárky? Neříkám, že jsem dnes na poslední chvíli nic nesháněla, ale nemusím u toho vyšilovat a nadávat. Vždyť to mají být dny "pohody". A proto tento den, vůbec nehrotím. To na co se těším je slvělá večeře s mamčou, kdy se nacpu k prasknutí a to mi k pohodě a štěstí stačí. A jediné co mě na Vánocích baví, je balení dárků. Jsem ráda, že se mé dárkové zásoby nestenčují, a drží si pořád stejnou kupičku, možná jen o trochu menší.


V týdnu, jsme byli s přítelem na vypouštění lampiónů. V Ústí je to každoroční akce, na podporu hendikepovaného dítěte. Dneska se vybíralo na chlapečka, který potřeboval elektrický vozík. Koupili jsme si ten dražší, kýčovitý srdíčkový lampiónek, napsali si přání a pustili jej. Abychom nebyli mainstream (protože prostě jdeme vždy mimo dav) i lampiónek letěl zcela mimo dav, ale nespadl. A tak se snad i přání vyplní. Pamatuji si, že jsem podobné přání už vypouštěla, ale nevyplnilo se a neskončilo to v dobrém a navždy ať to bude jakkoliv.

"přejeme si, abychom byli zdraví, šťastní a zamilovaní a abychom byli pořád spolu ať to dopadne jakkoliv"

No, takže zítra dlabanec, pak pojedu na takové malé posezení k příteli s jeho přáteli. Druhý den fofry pro můj dárek, notebook (za což se cítím jako děsná zlatokopka a pako, když si ho kupuji jen proto abych na tom rozjela pořádně LoLko) a pak za ségrou a prckama. A další den do hotelu s miláčkem (mamky poukaz, který by propadl, zas taková zlatokopka nejsem! :D)

Květina od mého hrdiny, zastavil zloděje, který ukradl babičce kabelku, koupil mi jídlo a ještě krásnou květinu.

Tak teda, ať se Vám vydaří ta Vánoční pohoda, klid, nepraskněte a přeji hlavně zdraví.
Yum.

MÉ NOVÉ JÁ (PO TISÍCÁTÉ)

21. prosince 2013 v 23:58 | YumeOokami |  PLACEBO
Kdo už sem nějakou dobu chodí, ví že permanentně vypadám jinak. Když to tak zprůměruji, každý měsíc vypadám jinak. Taky už se ani nedivím, že mě staří známí nepoznávají. A ve finále, mi to je vlastně jedno. Tentokrát, jsem zase udělala větší krok. Jako vždy změním image, když se mi v životě odehraje něco většího. Většinou v tom špatném slova smyslu. Ale tentorktát tomu tak nebylo, mám se hodně dobře, a tohle bylo spíš s logického úsudku. Mé vlasy vypadaly spíš už jako štětiny, když to tak vezmu od prváku si prošly peroxidem, červenou, zrzavou, hnědou, fialovou, hnědou, etc... A tak jsem se rozhodla udělat větší zásah, cirka tak půl metru jsem si nechala ustřihla. Klasicky by měl nastat takový ten zvrat, kdy si za to budu nadávat, a popláču si nad ztrátou vlasů a svou debilitou. Ale světe div se, nevadí mi to. Nakonec jsem ráda, aspoň s vlasy budu moct víc vyvádět (počkejte si, vše je v plánu). Je to pohodlnější a vlasy příjemnější. Ono mít každé ráno na hlavě dredy není nic moc. A možná je to proto, že se nesnažím být krásná dlouhovlasá slečna, protože nemusím. Protože jsem pro něj krásná, ať jsem jakákoliv.

PS.: jsem jedinná, komu přijde, že najednou vypadám tak na třináct? :D


VYKŘIČENÍ DO SVĚTA

20. prosince 2013 v 14:36 | YumeOokami |  SKLÁDKA
Kdysi dávno, kdy mi bylo tak šestnáct, jsem všechny své problémy, deprese, informace o vztazích a pod. filtrovala na blog. O to horší bylo, když jsem takové věci filtrovala i na starý známý FaceBook. Časem jsem si uvědomila, že díky těmto mým výkřikům do tmy, o mě spousta lidí ví spoustu věcí a většinou je proti mě použijí.

A tak jsem začala spoustu věcí zamaskovávat tak, aby se nevědělo o koho se jedná. Jednu dobu jsem měla i druhý blog kde jsem zcela bez cenzury psala vše tak, jak to v hlavě mám. Jenže anonymně. Bylo to těžké období, ze kterého jsem se nutně musela vypsat a papírové stránky mého jakožto deníčku mi nestačily. Potřebovala jsem aby mé utrpění někdo četl, sdílel ho se mnou. Sem na blog jsem psala dost cenzurovaně a po pravdě mě to dost mrzelo, úplně mě bolely prsty od toho jak nepíšu to co chci.

Časem jsem začala psát jen ty dobré věci co se mi dějí, ačkoliv ridi radši čtou utrpení jiných než jejich výtězství. Bylo to proto aby proti mě hejtři nic neměli a nemohli mi tak ublížit, jakkoliv.

A dnes? Dnes mám strašné dilema, jestli mám vůbec něco filtrovat. A to ohledně vztahů. V dřívějším vztahu bylo kolem nás spousta lidí, která nám to ničila (nemluvím o tom že se to ničilo i samo zevnitř). A já to dost špatně nesla - dost špatně. A ono psát jak je vše dobré, když je všechno v totálních sračkách je samodestrukce. Ale teď když je všechno nejlepší jak by mohlo být - bojím se. Bojím se, že se zase někdo objeví a bude se tenhle scénář opakovat. Bojím se o svůj vztah.

Proč jsou lidi takoví? Nikdy, a to opravdu podotýkám nikdy, jsem neměla touhu někomu na blog psát jak by si měl dát pytel na hlavu protože vypadá jak hovno a pod. Prostě ne, nemám z toho nijaké potěšení, a ikdyž spousta lidí bralo moji konstruktivní kritiku jako tyto věty, nebylo tomu tak. Fascinuje mě, jak lidi pod rouškou anonymity baví druhým ubližovat, nebo se o to pokoušet. Jak je to ukájí. Vidím je, jako malé segenerované lidičky, které někdo týral, kteří v ničem nevynikají a v rohu svého pokoje, nad zaprasenou klávesnicí si honí péro nad tím, jak jim někdo odepíše že jsou zlí. Tečou jim sliny jak se jim to líbí. Vím že tak nevypadají ale uvnitř takoví jsou.

Je zvláštní mít radost z toho, že jsme někomu ublížili. Vím, že jsem určitě někdy někomu ublížila, a pár příkladů bych ve své paměti i našla, ale od střední jsem z toho nikdy neměla radost. Když jste před pubertou, ještě tyhle věci moc nerozeznáváte (jako malé děti, neumí lhát a pod.) ale jakmile se do ní dostanete (aspoň u mě to tak bylo), tenhle pohled se Vám změní.

KRESBA MÉ OSOBY

12. prosince 2013 v 17:13 | YumeOokami |  PLÁTNO
Ve škole jsem dostala zadání nakreslit samu sebe. Je jasné, že my ženy jsme k sobě dost kritické, natož teprve já. První kresbu jsme měli kreslit tak, že jsme koukali na sebe do zrcadla. A druhá měla být bez zrcadla jen po paměti. Originál je černý papír pomocí bílé tempery a vodovky ale ve finále to invertací vypadá lépe.

3h, tužka

1h, vodovky, tuž

ŽROUT ČASU

2. prosince 2013 v 23:49 | YumeOokami |  PLACEBO

Pokud jsem někdy tvrdila, že je škola žrout času, bylo to v předčasné době. Co teprv vysoká škola, to je žrout času! Od pondělí do středy od osmi do osmi, čvrtek pátek nějaký ten spánek a možná škola a o víkendu stejně většinou dělám školu. Respektive seminární práce. Ale zas tak horký to taky nění, spíš mám většinu věcí piřpavenou, teď už to jen zkompletovat.

Jsem ráda, že i v tom nadupaném světě si dokážu najít čas na nějakou tu radost. Jako je třeba kino, do kterého jsem začala zase víc chodit s přítelem. Minule jsme si udělali radost na Hunger Games druhý díl.

Jen co skončí prosinec pokusím se sem naházet většinu prací ze školy, hlavně ty seminární. Některé jsou opravdu - zvláštní. A zase tu jsou Vánoce, nesnáším je. Jedinné co mám na tom ráda, je to jídlo. Shánění dárků mě sere, protože to musí být na čas, a teď jako vysokoškolák mám minimum financí na to nějaké pořizovat.

Už bych chtěla, aby to bylo úspěšně za mnou a já si mohla užívat jídla, hotelu, který máme naplánováný. A až bude prostě na chvilku čas.

Tenhle víkend jsem byla na modní přehlídce na firemní večírku, přes všechny obavy, které byly vytvořené fámamy z minulé přehlídky (holky říkaly co se dělo) se to na konec příjemně vydařilo. Ještě, že mě v mým městě nikdo nezná, miluji svojí anonymitu v těhlech kruzích. A pak přišla seminární práce, kterou jsem musela předělat. Už po druhé jsem vymalovala, známý má ode mě vymalovaný obývák a teď i kuchyň. A jelikož mi za to blázen zaplatil, příště mu udělám i ložnici, až bude čas. A to už bude mnohem promakanější. A jak jsem tak měla udělanou kopku z igelitu, abych nezaprasila co nechci, dělalo se mi tam pěkně blbě.

Seznam mých seminárních prací:
  • vymalovat tím způsobem, že mám štětku v puse - snad splěno
  • udělat síť z nití a stříkat na to vodu aby zmrzla
  • sochy z vosku
  • koťátkové hlavičky na každé zastávce (hledejte :P)
  • samokreslící plátno
A teď už jdu, protože mě tu jedno malé stvoření otravuje abych šla od počítače ;)