Říjen 2013

KAPOOR Anish

31. října 2013 v 16:02 | YumeOokami

ANISH KAPOOR

Anish Kapoor se narodil v Indii roku 1954 v Bombai. Roku 1970 se přestěhoval do Británie, zde začal studovat umění. Časem začal Británii jako umělec reprezentovat, a Británie je na něj hrdá, ačkoliv není rozený brit, oni ho za brita považují.

1990 reprezentoval Británii na bienále v Benátkách, získal cenu Premio Duemila
2013 obdržel rytířský řád, za významné zásluhy ve výtvarném umění
• jeho jmění je odhadováno na 62 700 000 dolarů (přes miliardu korun)
• rekordní aukční cena byla 3 113 138 dolarů (cca 59 mil. korun)

Anish Kapoor se dostal do povědomí v roce 1980, kdy vytvořil geometrické sochy z žuly, vápence, mramoru, sádry a pigmentů. Jsou to sochy jednoduchých zakřivených tvarů, většinou jednobarevné a pestrobarevné, "obarvené" pigmentem.

V letech 1980 až 1990 se zabýval sochami, které se zdají, že mizí do dálky. Hrál si tak s nedokonalostí zraku a perspektivou. Práce jsou vyrobený z pevného, lomového kamene, kde jsou otvory a dutiny. Hrál si s dualitou věci, země-nebe, hmota-duše, lehkost, tma, neviditelnost, vědomí, muž-žena a tělo-mysl.

Od roku 1995 pracuje s vysoce reflexními a leštěnými povrchy. Tyto práce jsou jako zrcadlo, které odráží obraz a zakřivením jej nějak porušují. V dalších letech se Kapoor pustil do náročnějších manipulací s formou a prostorem. Vyprodukoval spoustu řadu velkých děl, jedním z nejvýznamnějších byla Taratantara, 35m vysoká instalace z PVC, které měly 320m2.

Od roku 2007 používá červený vosk, který se stává jeho repertoárem. Evokuje maso, krev a přeměňování. Některé jeho práce, stírají hranice mezi architekturou a uměním. Zde se již věnuje hodně monumentalitě svých děl.

Roku 2009 se stal prvním žijícím umělcem, který měl výstavu v Královské akademii umění. Tento rok vzniklo dělo, které vystřeluje vosk do rohu místnosti, neboli "Shooting into the Corner".

Architektonické projekty: Ark Nova - koncertní nafukovací hala, Japonsko, spolupráce s Arata Isozaki. Orbit - trvalé kresby v olympijském parku, spolupráce s inženýrem Cecil Balmond. Temenos - jedna z pěti největší soch, spolupráce s Cecil Balmond, Middlesbrough. Dismemberment Site - sochařský park, známý jako "farma", Nový Zéland. Leonard Street - spolupráce s architekty Herzog a de Meuron, New York. Návrh na memoriál fontánu pro princeznu Dianu. Taratantara - Neapol.

Kapoorova práce se shromažďují po celém světě, zejména v Muzeu moderního umění v New Yorku, Tate Modern v Londýně, Fondazione Prada v Miláněm, Art Gallery of New South Wales, Sydney, Guggenheim v Bilbau, De Pont v Nizozemsku, Moderna Museet v Srocholmu, 21st Century Museum od Contermporary Art v Kanazawě; Japonsko a v Izraelském muzeu v Jeruzalémě.

Ocenění a vyznamenání:
Umělecké pocty:
1990 Premio Duemila, Bienále v Benátkách
1991 Turner Prize
1999 zvolen akademikem Royal
2011 Praemium Imperiale

Civilní vyznamenání:
2003 Nositel řádu britského impéria
2011 Francozské Odre des Arts et des Lettres
2012 Padma Bhushan - třetí nejvyšší civilní čest v Indii

2013 rytířství

Moje setkání s prácemi Anish Kapoor:
Ocitli jsme se v Berlíně, na výstavě Anish Kapoor, která mě opravdu nadchla. Vidět na živo něco, co Vám ukazují ve škole, je prostě skvělé. A co je na Kapoor tak skvělé? Monumentálnost! Vystavoval v krásné, prostorné galerii Martin-Gropius-Bau. Která je neo-renesanční, a tak plná krásných detailů. Dále mě opravdu baví jeho rudě zbarvená vazelína, utvořená do různých obrazců. Dále jsme mohli vidět jeho zrcadlové plastiky, plastiky z papírové směsi, hlíny a různých dalších neidentifikovatelných materiálů. Velice mě zaujaly tři krychlové plastiky, vypadající jako tvořené krápníkovým procesem, kdy poslední v řadě neměla průhled jako dvě předchozí. U zrcadlových obrazců, tvořených pentagonovými malými zrcátky, uspořádané do vypouklého kruhu, se mi dělalo až mdlo. Jako bych koukala očima mouchy. Dále jsme mohli vidět jeho známé vazelínové dělo, ze kterého se střílí do rohu.

Ukázky prací Anishe Kapoora


ARTLIST

31. října 2013 v 15:59 | YumeOokami
V této rubrice se budou objevovat vypracované články o umělcích či umělcckých dílech. Dělám to v rámci školy, jelikož jsem se nikdy o těchto věcech neučila a pořádně ani nezajímala, snažím se to dohnat. Snad pomohu někomu, kdo se o tyto věci chce zajímat a nebo potřebuje něco do školy. Jména jsou řazena podle přijímení.

____________________________________________________________________________
UMĚLCI
K
KAPOOR Anish
M
MARTINAKIS Adam

P
PAIK Nam June

____________________________________________________________________________
KNIHY
K
KULKA Tomáš

KULKA Tomáš
Umění a falzum


VÍLA

23. října 2013 v 11:34 | YumeOokami |  PLÁTNO
Na vysoké škole už od září válčím, hlavně s vědomostmi. Polygrafka Vás nepřipraví ani vědomostmi (umělci, umělecké směry, apod.) a ani teorií (z výtvarné výchovy je tam minimum). Ba spíš naopak, potlačí. Ale kdo ví, třeba ze mě jednou opravdu bude pedagog, já se tam protlačím a budu učit polygrafáky kreativitě. Prozatím se to ale musím naučit já. Nikdy jsem neuměla moc kreslit natož malovat (ha! ano, je v tom rozdíl a já se ho konečně naučila). Zatím "nejpromakanějším" dílem je tato kresba.

Tužka + vodovky + akryl
7h




PROTOŽE CHCI

8. října 2013 v 8:15 | YumeOokami |  PLACEBO
A je to tu zas, mám chuť se vykeat ze všeho, co bylo zamlčeno, protože prostě můžu. Protože se už nebojím a je mi vcelku jedno, jestli mě tu zase někdo bude hejtovat. Možná je mi to jedno, protože mám teď obrovskou oporu ze všech směrů, a je jedno jestli se jedná o nákup na byt, nebo úklid, školu, či moji zmatenou hlavu. Ale začínám si to srovnávat, a zase začínám být silná. A co bylo promlčeno.

Po plese jsem se rozešla se svým dlouholetým přítelem. Rozchod to byl divoký a ne uplně příjemny. Což tak vlastně bylo i ve vztahu a jeden z miliona důvodů proč to ukončit. Ten člověk si už ani nezaslouží tu nějaké ty řádky mít. Ale je to bod, který musím zmíňit, abych se dostala k jádru věci. Když jsme přešli nějakou tu fázi obviňování toho druhého, zkoušeli jsme aspoň předstírat, že bychom mohli být přátelé. Udělala jsem jednu velkou hloupost, kdy jsem byla dost apatická a vyspala se s ním o prázdninách a vysvětlila mu, že s ním být nechci. Asi jsem mu zlomila srdce? No, bochybuji. Tak jsme zkoušeli být přáteli. Chápu, že když si po čtrnácti dnech od toho excesu, dám "ve vztahu" někoho by to mohlo nasrat.

Jenže srdci člověk neporučí, a už vůbec ne, když příjde do cesty někdo, kdo Vás uchvátí. Kdo se dotkne Vašeho sdce, aniž by jste mu to povolili. Kdo dokáže říct milá slova, aniž by zněla jako lež, nebo jen prostředek jak se dostat ke mě do postele. Uznávám, ani tenhle člověk, to se mnou neměl, nemá a nebude mít lehké. Taková jsem já. Ale hlavní je, že mě umí rozesmát, podpořit a udělat mi radost jen tím, že je.

Chápu, že takhle to bylo i s tím prvním člověkem, a uznávám, že mě napadá myšlenka, jestli i tohle dopadme tak hrozně jako tamto. Jestli je to mnou? Ničím lidi a tvořím jejich hnusné já, které mi ve finále ublíží? Je to zvláštní myšlenka, která se mi honí hlavou už docela dlouho. A kdo ví, možná je to pravda.

Je smutné, když už tedy se snažíte tvářit jako přítel, přejde to, že onen bývalý se schází se slečnou, která Vám vztah značně zničila, se nakonec ukáže, že by jste radši na tu osobu navždy zapomněli. Že pokud by byla možnost vymazat vzpomínky, udělá te to lusknutím prstu i kdyby to znamenalo se nadosmrti finančně zadlužit. Že to, jak jste se ujišťovali, že ačkoliv to období s ním bylo všelijaké a ne moc růžové, pořár chcete mít tohoto člověka ve svém životě, eventuelně mu být kdykoliv na blízku jako podpora. A pak přijde ta rána, kdy si tohle všechno rozmyslíte. Jsem člověk, který si fotí každou kravinu, aby měl vzpomínku, aby nezapomněl. Takže když si vezmete, že jsem smazal veškeré fotografie spjaté s tím člověkem, asi už to bylo přes hranu.

Je zvláštní, nakolik si lidi dokážou ubližovat, ikdyž už to nemá význam. Bylo to zcela zbytečné, a nebo taky možná ne. Je smutné, že z člověka, který byl pro mě kyslíkem v tomhle životě, se stal člověk, kterého jsem ještě ráda smazala se svého života. A je mi i líto, že mě s ním kdokoliv, kdykoliv spojoval. Že jsem se tak snížila a ponížila. Že vůbec ta etapa v mém životě existuje. Tři roky, promarněného života. Snad to v budoucnu k něčemu bylo, jako všechno.