Březen 2013

OSVOBOZENÁ

28. března 2013 v 22:48 | YumeOokami |  PLACEBO
Konečně jsem svobodná, jak? Smazala jsem všechno co jsem na Facebooku měla. Jednou mi jeden člověk řekl, že se tam o mě může dozvědět úplně všechno. Kroutila jsem hlavou a říkala že to není pravda. Bohužel jsem teď sama zjistila, že ten člověk měl pravdu. Kdyby někdo chtěl, může si tam odžít můj život. Je škoda, že jsem na to nepřišla dřív, spousta věcí mohla být jinak, mohla jsem aspoň tomu člověku dát za pravdu.

Musela jsem se sama za sebe opravdu stydět. Asi už nikdy z pusy nevypustím "taková jsem nebyla", protože jsem byla opravdu všelijaká. Hlavně dost trapná. To jak moc jsem chtěla pozornos! Prostě Facebook. Teď už ho budu mít jen jako komunikátor, citím se tak nějak volně. Vím že to zní divně, ale je to opravdu takový pocit, jako bych ze sebe sundala velké betonové kvádry. A je mi dobře.

Od začátku prázdnin dělám hostesku u mamky v práci. Měli sice objednané jiné hostesky, ale ty se zachovali podle mě dost nepochopitelně, jedna nepřišla vůbec a nedala vědět, druhá sice přišla, pak řekla že si "jen" odskočí do auta a nakonec už se neukázala. Takže jako záchranná síla jsem já. Sice mě to moc nebaví, a bolí me z věčného stání záda, ale zase korunky se vždy hodí. A aspoň nemám čas lelkovat, jo mohla bych si přepisovat okruhy no. Ale ono to nějak dopadne.

V neděli půjdu na Hostitele, a na to se těším. Včera jsem se strašně opila ve Vanille. Nejela jsem na třídní chlastačku abych neutrácela peníze. Pak jsem potkala kamarádku a šli jsme do Vanilly, myslela jsem že si dám jeden střik a odejdu. Jenže jsem potkala čtyři spolužáky z prvního stupně a byla akce na Chupito (vodka + limetkový džus). Na to že vodku nepiju mi tohle dost chutnalo, bohužel. A ještě jsem byla na lačno. No nebylo to moc dobrý nápad, ale peníze jsem taky neutratila. Domů jsem šla hodně klikatě, a ještě si pokecala s mamkou. A ráno zase do práce. Ale zmákla jsem to. Tak a zase na nějakou dobu si dám pokoj, ty procesy z alkoholu mě teda nebaví.

Ve škole jsme si dělali svičný test z ČJ a z jedné poloviny testu jsem dostala jedničku. Takže jestli udělám maturitu na čtyřku budu ráda, a možná to bude i lepší. Doufám. Pak jsme psali test z matematiky, no to už je tak za pět no.

Přidala jsem se do projektu 52, kde o focení na témata, 52 protože v roce je 52 týdnů. Měla jsem jistou vizi, ale holčička si zapomněla nabít baterie a tak to nakonec dopadlo úplně jinak. Je možné že to přefotím. Nakonec jsem fotku trochu upravila a přidala peří. Nikdo moc fotku nepochopil, jistý pán si myslel že jde jakože o holení a že si nikdo neholí peří (taky vám to zní tak úchylně). Mě šlo o to že se jakoby sprchuje anděl. No ale co udělám.

PS.: to že nemám FB znamená že to budu filtrovat tady, blog začne být zase aktivní.


NEPLAČ, JEDNOU SE SETKÁME, AŽ ZAVŘEŠ OČI

26. března 2013 v 16:08 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
Zima se držela zuby nehty svých sil, ale sluníčko ji pomalu oslabovalo. Rozpouštělo zbytky třpytivého sněhu, zahřívalo semínka trávy pod povrchem, aby měla sílu vyrůst. Snažilo se paprsky rozehřát zmrzlá srdce pod teplými bundami. Jen na ni paprsek nezbyl. Seděla na lavičce a po krku jí běhal nepříjemný chlad, ale nevnímala jej. Ruce měla jako led a jediné co jí hřálo, byly její slzy. Zadívala se do slunce a hlavou jí proběhly vzpomínky z minulého léta. Teplo, čas strávený u rybníka obklopená přáteli, meloun, zmrzlina a smích. Při každé myšlence se slzy přidaly a na konci její brady opustily tvář a neslyšně dopadly do jejího klína. Vlasy se jí zběsile zmítaly kolem obličeje jako plameny nad poleny. Pár slovy jí osud ukázal, že když si myslela, že špatně se má, vyvedl jí z omylu a ukázal jí, jak nevděčná byla. Připomněl ji, jak může být bezcenná a nedůležitá. Nevnímala hluk projíždějících aut ani slova kolemjdoucích. Věděla, že jí nikdo neosloví. Čas plynul pomalu a přitom se ohýbal tak rychle. Lidi se měnili jako proud vody, všichni se zajímali jen o sebe a jí si nikdo nevšiml. Slunce vzdalo svůj dnešní boj a dovolilo tmě, aby nastolila klid. Její tělo ji upozorňovalo, že jí je zima třasem svalů, ale to nebylo to, co ji zaneprazdňovalo. Víc ji zajímaly její myšlenky, ty teď měly přednost. Zavřela oči, neviděla nic, ale po chvíli ucítila příjemný teplý dotek něčí ruky. Když se podívala tím směrem, přímo před očima měla zelené oči. Tak zvláštní tvar očí nikdy neviděla a sama nevěděla, proč k nim má ve vteřině tak velkou důvěru. Rozhlédla se, byla v pokoji se starým nábytkem a vafkami, přes které byly přehozené kalhoty na snowboard, černo-zelená bunda a helma. V pokoji nebyli sami, kolem poznala známé tváře ale oni jakoby byli ve vzduchové bublině, kam nepronikl žádný jiný zvuk. Vnímali jen své pohledy, úsměvy, a dotyky.

Její srdce přestalo být a tělo vychladlo. Usnula s nejhezčí vzpomínkou, kterou měla, na den kdy se naučila smát. Navždy uvězněná ve smyčce, kde je šťastná.

ZASE

26. března 2013 v 15:19 | YumeOokami |  PLACEBO
Kdysy dávno jsem byla hodně emoční člověk, hlavně pokud šlo o smutek a pláč. Brala jsem to jako neoddělitelnou součást života a neuměla jsem si představit, že se tohle někdy změní. A hle, změnilo. Naučila jsem se smát, ano musela jsem se to učit. Opravdu od srce a z pocitů. Byl to zvláštní pocit, ale rozhodně to byl příjemný pocit. Najednou jsem neměla na nic čas, protože dobrá nálada dala času takovou rychlost, že jsem si ani nevšimla, kdy uběhl rok. Nečekala jsem že smích vystřídá křik a jiný druh pláče. Takový ten zlostný a zoufalý. Ale uplně nejvíc jsem nečekala, že se zase vrátí období před čtyřmi lety. Má minulost, na kterou jsem s radostí zapomněla se znovu stává mou přítomností a skvěle mi ukazuje, že vlastně nikdy nebude líp. Kdysy dávno jsem sem dávala fotku mého pláče. Hysterického pláše hysterické fanynky. Nebo možná ne. Vyvolala to píseň, která je níže, a do dnes mě zní mrazí. Je fascinující že člověk, který bydlel na severu mi řekl, že jeho vzdálená příbuzná mou fotografii znala a připadá jí trapná. Fajn, to mě netrápí, protože může být trapná, ale pro mě je dukazem, že možná žiju. Nebo důkazem že umírám. Dřív mě trápilo, že někdo z mého okolí zná můj blog a já jsem ho měla jako deníček "bolesti". Dneska se té "bolesti" můžu jen smát. Když se vidím jak mi je když ztratím někoho blízkého ikdyž žije, ať už byl jakýkoliv. Nedokážu si představit až ztratím někoho důležitého když zemře. Dnes je mi už všechno jedno, kdo to čte, kdo o mě ví. Jen do mě, vždyť si to zasloužím. Jsem ta špatná. "Přátelé" se s vámi přestanou bavit, protože jste nezajimavá/y, nudná/y a máte pořád jen deprese. Jo, pamatuji si tu hrstku přátel co jsem měla. Kde je jí konec? Těch pravých? Můžete mě litovat, můžete se mi smát či vysmívat ale nikdy mě nepochopíte protože nenosíte mou kůži. Jsem ráda, že těm co mě nemají rádi tohle dělá ukrutnou a čirou radost. A i mě ji trochu dělá. Jsem to zase já a zjišťuji, že taková mám být a že to nebylo tak zlé jak se zdálo. Neměla jsem chtít víc. Je lepší nepoznat ale toužit. Zbytek je pro "silné žaludky" a pro ty co se ukájejí na cizím "neštěstí". Ikdyž to slovo neštěstí je dost pomýjivé. Mám zase víc inspirace. Dostanu ze sebe to lepší.

Chtěla jsem být jen něco víc, aby jsi na mě byl pyšný. Až teď mi došlo že to nemělo smysl. Kdyby jsme zůstali stějní, všechno by bylo jako dřív. Já byla šťastná, že tě mám, ač se mi jiní vysmívali a já pro tebe byla pokladem. Co víc si přát? Nenasytnost člověka je mor!

MATURITNÍ PLES version 01

23. března 2013 v 22:28 | YumeOokami |  PLACEBO
Ples už proběhl, to víte. Ale teď jsme dostali video a fotografie. Ze kterých jsme tedy zklamaná, no ale co se dá dělat. Ještě čekám jednu várku fotek. Takže jsem všechny přepálené raději dala do BW. Tak se "pokochejte".

jako správná organizátorka číhám jak se plní sál a telefon po ruce! :D


předtančení



























BE BEATIFUL - INSIDE // KRÁSA JE JEN ILUZÍ

22. března 2013 v 23:06 | YumeOokami |  PLACEBO
KRÁSA JE JEN POMÝJIVÁ

Včera jsem měla přehlídku, všichni si teď řeknou "á, fiflenka", fajn, klidně si to myslete. Nikdy jsem se tím moc neprezentovala, nějak jsem se v tom necítila, ani do dnes necítím. A ještě víc jsem se tím necítila když jsem měla partnera protože mi bylo jasné že nadšený z toho není. Což je teď všechno jedno. Vlastně se mi dnes chtělo brečet ale tenhle blog nemám pro to abych fňukala. Mám ho na to abych si někdy připomněla svůj optimismu.

Dnes to bylo moc fajn, dost jsem si to užila, skvělí lidé a dva chlapi, kteří se ožrali a měli skvělé hlášky. Ty skvěle uvolňovali atmosféru. Pak si jít sednou na vínko s jednou z modelek, která podle mě má ke mě nejblíž. Jsem ráda, že jsem nešla jen prádlo ale i italskou módu, která je fascinující. Vyjít v tom normálně asi by jste mě zadupali do bahna jak bych vypadala namyšleně, nebo jako taková ta slečna, která roztáhne nožky hned. Kamarádka, která za pár dní rodí a mě hlídala jako malinké mimčo mi i řekla, že mám skvělou postavu. Já! Prostě mi dneska udělala velikánskou radost že sama od sebe napsala.

Taky jsem se rozhodla cvičit, ne kvuli modelingu, dělám to pro srandu králíkům, živit se tím nechci. Možná jsem na to i stará. Hlavně díky cvičení už nemůžu dva dny chodit, sranda. Ale rozhodně chci posilovat víc, tři roky jsem se na to vykašlala ale teď mám čas i vůli se sebou něco dělat. Vlastně dělám všechno jen se neučím, moc.


BJONBÓNEK

21. března 2013 v 15:00 | YumeOokami |  PLÁTNO
Moje milovaná spolubydlící, rozhodně mi nejdou oči a řasy.


TOM

20. března 2013 v 15:00 | YumeOokami |  PLÁTNO
Má třetí kresba. Známy z polygrafky, vlastně mi byla fotka sympatická proto, že jsem nemusela kreslit obě oči (smích).


YUM

19. března 2013 v 21:17 | YumeOokami |  PLÁTNO
Nějak jsem se teď pustila do kreslení na tabletu, vše je podle fotek a o to je to "snažší". Tohle je má druhá kresba.


ZA MNOU

8. března 2013 v 14:42 | YumeOokami |  PLACEBO

Tak už je to konečně za mnou, všechny přípravy plesu. Všechno to dopadlo dobře, pokazilo se nám toho málo, úplné minimum a ples lepší už být nemohl. Ale o něm ještě budu psát až budu mít HD fotky a viděa. Takže si budete muset ještě chvilku počkat, ale nebojte, stojí to za to.

Teď už ale končí všechna sranda a já se musím naučit všechno možné. Technololgie, angličtina, čeština. Udělat si seznam k maturitě. Zajistit data z rozbitého exteráku. Pořídit nový exterák. Udělat portfolio. Sebrat ruční práce, no bude to sranda.

Konečně jsem se po čtyřech letech dostala na Rumburský stonehenge a něco i nafotila, plánuji si našetřit na foťák. Já a šetřit! Chápe to to? Takže jeden měsíc prázdnin budu pracovat. Doufám, že mě přijmou na UJEP.