Leden 2013

PANENKA

31. ledna 2013 v 14:37 | YumeOokami |  OSTATNÍ
Stala se mi takové skvělá věc, už po druhé mi klekl externí disk, tentokrát ale už se žádná data neukazují. Co to znamená? Tři roky mých dat a vzpomínek jsou někde v jedničko-nulovém nebi. Taky to znamená, že to můžu zkusit dát specializované firmě za 1000,- až 5000,-. Asi půjdu šlapat fakt, poslední dobou se mi zdá, že je peněz čím dál tím míň. No ale abych si urovnala nervy, udělala jsem si nový návrh trička.



ZMĚNY

30. ledna 2013 v 0:15 | YumeOokami |  PLACEBO

- co se skrývá za modrýma očima? -

Tohle téma týdne tu bylo minulý týden, ale mě se v tu dobu moc nehodilo. Vůbec se mi zdá, že témata v autorském klubu jsou jak pro debily, jako "plyšový medvídek" no pardon. Nemůže se řešit něco jako "nekonečnost vesmíru"?

Je to skoro čtyři roky, co jsem udělala svou velkou životní změnu, vybrala jsem si střední. Nebo spíš mi jí vybrala mamka? Ačkoliv jsem velmi plánující člověk (což se mi kolikrát vymstilo) a do ničeho neplánovaného moc nejdu, na hledání škol jsem dost flegmatická, což se mi ověřilo i teď.

Jela jsem s mou drahou Gigianou na Gaudeámus - přehlídka vysokých škol. Můžu říct že pokračování polygrafie je tedy bída. Nebo na vysoké už toho chtějí víc, viz. UJEP (Univerziza Jana Evangelisty Purkyně), kde jsou talentovky. Nejsem žádný extra malíř, ale úplně špatně na tom taky nejsem, chce to cvik. Ale co? Na umělěcké předměty jsou přihlášky už za mnou.

Pak je tu Pardubická chemicko-technická, ale té se bojím. Přece jenom na matiku, fyziku a chemii nemám v hlavě ani jednu mozkovou buňku. A pak je tu spousta škol mimo tento obor. Šlo mi o to mít to dálkově, státní a bez matiky.

Nakonec to vypadá že udělám další velký krok a skočím pohlavě na UJEP a místo grafických a malířských oborů na jednooborovou pedagogiku s výtvarnou výchovou. Nechtěla jsem zase další roky někde bydlet, ale asi mi nic nezbude. Bojím se jak moc to otřese mým životním vztahem, vždyť to jsou tři roky, teď se vydíme přes týden, ale potom? Budu se rozhodovat mezi víkendem s člověkem, který vlastní mé srdce a člověkem, pro kterého tu mé srdce je napořád (přítel/mamka). Bude to kruté. Jedinné pozitivum, které na tom vidím je, že budu konečně studovat a bydlet s mou nejdražší, tak jak jsme si to vždy plánovali.

Posledních pár dní mám depresi z času. Z toho jak mi ten život protekl mezi prsty, vím že to zní jako klišé, ale bohužel je to tak. Je mi do pláče. Ne pláču. Chci zpátky to jak mi bylo šestnáct, já se nemusela učit na zkoušky, nemusela myslet nad vysokou, nemusela myslet nad tím co bude dál s lidmi kolem mě. Nemusela jsem myslet nad daněmi, placením fondu oprav, vody a plynu. Nad shánením práce.

Vraťte mi můj bezstarostný život!

NEUMŘELA JSEM

23. ledna 2013 v 10:09 | YumeOokami |  PLACEBO
1:10 od toho úseku má nástupová písnička >:]

Ačkoliv to tak může vypadat. Píšu vám ve chvíli času, kdy nemusím kódovat web. Stalo se teď toho poslední dobou hodně a ačkoliv jsem spíš negativní byly to pozitivní věci. Vím, že se píšu málo, asi se naučím psát kratší zprávy častěji (jestli to zvládnu chci bonbón).

Začnu Italiánkou. Podařilo se mi jí píchnout kolo, to znamenalo přezout (zavolala jsem miláčka) a jet d České Lípy až do Boleslavi 70km/h, pro mě peklo Naštěstí ostatní mě v poklidu předjížděli. Když jsme jeli na přendání kola, zastavili jsme před autoservisem a už jsme nenastartovali. Alternátor v háji. Mamka se rozčilovala ale já jí uklidňovala, že to auto je dokonalé, protože přestalo jezdit před autoservisem. Co kdyby mi takhle chcíplo v Rumburku, odtahovka za mailand. Vyřešil se problém s dýmem, který z auta vycházel, byly jen ucpané odtokové kanálky, udělala se hladina a natekla do topení. Problém je vyřešen. A tak je zase pro mně mým dokonalým autem.

Ohledně školy. Učíme se okruhy, tiskaři jsou pozadu a mají sedmý 7/25 okruhů. Moi grafici máme 2/25. A já si bláhově myslela jak si to stihnem probrat, jak to budeme dělat od září, ale nestalo se a tak bych měla začít si je dělat sama. To se dostávám k tomu problému, že nějak nejsem schopná je dělat. Není to lenost, nebo možná taky je ale i nedostatek času. Jasně někdy si sednu a pár hodin "nic" nedělám.

Tímto mohu přejít k plesu. Vymyšleno toho je hodno, financí míň. Ale zařízený je kulturák, DJ, kapela, fotograf s kameramanem. Štěstíška, lístky, skládačky a plakáty - což není moje zásluha. Předfocené tablo. Myslím, že většinu věcí máme z krku, ještě že tak, už mě to všechno dohánělo k demenci.

Teď máme praxi a já si opakujui kódování stránek, občas mi něco nejde, neco jde. Teď je důležité si to zapamatovat. Strah na mě stále nedoléhá. Bohužel jsem se vykašlala na nějaké hledání školy, a na vošku mě mamka nechce pustit. První zhroucený sen. Dále mi ve firmě kde jsem byla na praxi řekli, že dva grafiky ve firmě neuživí, další zhorucený sen. Ale některé věci jsou pozitivní, mám kolem sebe lidi, kteří se snaží o mě postarat a tak možná budu dělat katalogy Mary Key. Ještě že se opklopuji schopnými lidmi. Pro srandu jsem si zkusila módní přehlídku a všechny mé sebemenší iluze o tom, že vypadám dobře byly zhaceny. Prostě moje kolegyně jsou krýsky velkého kalibru. A já jsem líná cvičit (nemám čas). Ikdyž odhodla jsem si že zase budu tancovat, jen tak pro sebe s jedním prvákem co je mistr republiky, a ne jednou. Takže z toho mám příjemný pocit.

Ohledně vztahu a vztahů je většina věcí neměná. Pořád je vše jak na vlnách a rozdíly mezi dobrým a zlým se prohlubují. Nevím jestli je to dobře, asi ano, aspoň člověk pozná že se něco děje. Poslední dobou je naštěstí víc toho lepšího. Takže se mám vlastně fajn. Pár věcí jsem zase přehodnotila a zhodnotila a zjistila, že některé věci dřív byly lepší a tak jsem se k nim vrátila, hlavně ohledně mé osoby.

OHLÉDNUTÍ

2. ledna 2013 v 21:29 | YumeOokami |  PLACEBO
Rok 2012 si zaslouží menší ohlédnutí, už přece jenom, že je to další rok života za mnou. Jedinné co měl stejné s předešlými roky jsou dny a měsíce ale jinak si myslím, že každý rok má něco do sebe.


• tento rok byl plný převratů a zvratů hlavně ohledně mého pohledu na život a povahy, nejdříve jsem se zhroutila a pak přišlo srovnání a vyrovnání
• zase nastala doba, kdy je mi dobře
• úspěšně jsem vstoupila do čtvrtého ročníku
• narodil se mi druhý synoveček
• dosáhla jsem přesvědčení že věci co se kolem mě dějí, lidi a jejich činy, všechno je to jejich problém, ne můj
• přibyli mi hateři a je mi to ukradené
• přestala jsem řešit dokola věci, které nemá smysl řešit
• začala jsem znovu na plno žít a být šťastná za všechno co mám a vše zlé ze svého života vytěsňovat
• přesvědčila jsem se že i člověk, u kterého si myslíte že vás umí jen zklamat vás umí i mile překvapit
• spálila jsem svůj první puget ruží ale už mě to netrápí
• obarvila jsem si vlasy na normální barvu
• rozběhla jsem vlastní job i kariéru
• odstěhovala k sestře kočku, které je u ní na venkově lépe
• konečně jsem si koupila karaoke
• stále jsem se nenaučila šetřit
• přestala jsem se bát, čehokoliv
• zkusila jsem si hlouposti, abych je už nikdy nemusela zkoušet
• navrhla jsem si šaty
• navrhla jsem trička
• prodala jsem svůj první výtvor
• začala jsem hodně pařit LoL
• navštívila jsem krásné Turecko

A co Silvestr?
Jedná velká sranda vlastně, ano některé věci se nemusely stát. Byla to vykonstruovaná situace a opilý mozek. Děti, nepijte pokud máte po boku své nepřátele a přítelé dohromady. Chcete být ve zlatém středu a na konci se stejně postavíte za své přátelé a vytočíte své nepřátelé a nakonec to odnese někdo vám blízký. Někdo, kdo ví že s některými ubohými existencemi se nemá smysl zaplétat a tím vás překvapí i potěší. Někdo kdo vás za to sice nepochválí ale ani vám nevynadá. Můj Zelenooký se v mých očích znovu stává dokonalým. A nakonec se všem uleví s hlasitě projeví svůj dík, když za černými ovcemi zabouchnete dveře. Možná i potkáte milé policity, kteří vám opraví zvonek. Nedokážete si představit jakou mám radost z ohňostorje a prskavek, je to čas, kdy si připadám zase ta malá holka. Zdá se mi to jako čáry? Já nevím ale vím jaký je ten pocit. Půlnoční polibek jsem také dostala. Zahrála si šipky a kulečník. Byli jsme ohodnocení jako krásným párem. Byli jsme za barem. Byli jsme. A budeme. Jednou se odstěhujeme do Tasmánie. Sice jsme zapomněli vypustit lampión přání, ale vypadá to, že ten první, nám naše přání plní parádně.

Myslím jen na to dobré a proto se Silvestr povedl kvalitně. Mám dobrý pocit z toho, že jsem popvé nezvracela a mohla podržet vlasy někomu jinému. Co mě štve jsou díry na silnicích, to je fakt peklo, ale auto už je v pořádku a tak je ježdění s ním zase požitek. Akorát jsem jej zaparkovala v prudkém kopci a celou noc jsem nemohla spát, jelikož se mi zdály katastrofické sny, kdy povolí ručka, někdo mi vymlátí a poškrábe auto a podobně. To je tak když nějaký srab za sebe pošle někoho jiného. Jediný v čem jsem tomu srabovi vděčná, že mi taky jednu nenatáhl. Od něj bych to čekala a ani by mi to nepřišlo divné ale nakonec jsem bez úhony, a ačkoliv si kdokoliv cokoliv myslí Zelenooký taky. Možná utrpělo mě osobní ego, zklamala jsem sama sebe k čemu jsem se to snížila. Ale co, nový rok je zase plný optimismu. Musím se soustředit na jiné věci, ples, maturita, život. První zima kdy nemám depresi. Zima kdy mystického 3.1.2013 oslavíme 3 roky. Uf, měli bychom se sami sebe zbavit nebo nakonec spolu budeme žít a budeme mít děti! Jsem spokojená a šťastná a je mi fajn. Jsou věci, které se nezmění ale mě už to netrápí, protože některé věci jdou dobré neměnné.

Chci rok 2012 vystihnout fotografiemi, protože proto tolik fotím, abych měla spousty vzpomínek a je jedno jestli dobrých nebo zlých. Život je takový jaký je a takový ho musíme brát a žit. Jinak se znás stanou stvůry co řeší životy jiných a nikdo nás nebude mít rád. Je mi takových lidí upřímně líto. Kdo dočetl změť slov a záhady má u mě zlatého bludišťáka.