Říjen 2012

HALLOWEEN

30. října 2012 v 17:46 | YumeOokami |  GALERIE

CHVÍLE SLÁVY

29. října 2012 v 18:29 | YumeOokami |  PLACEBO
Někteří z vás si možná všimli (a někteří i komentovali) mého rozhovoru na srdci blogu. Kdo ještě nečetl, můžete si jej přečíst ZDE, ať mě zase můžete sežrat. Většině jsem na komentáře odpověděla. Čehož, už si asi nikdo nevšiml. Byla jsem mile překvapena, že bylo víc kladných komentářů, než haterů. Tak mám aspoň trochu radost.

RUMBURÁKOV

29. října 2012 v 18:09 | YumeOokami |  GALERIE
Chci se začít více věnovat fotografii, prozatím to jen tak zkouším, a tady je nástřel toho, co jsem vyfotila.




STŘÍZLIVÁ

28. října 2012 v 17:34 | YumeOokami |  PLACEBO
Po dlouhé době jsem si řekla, že na chvilku vypnu. A s kým je nejlepší vypnout? S mojí milovanou Gigi. Nebudu řešit to, že za ten víkend (počítám k tomu i týden) jsem utratila nekřesťasnké prachy. Mimo jiné i za nějaké dárky. Chci udělat příteli překvapení, tak jako na začátku našeho vztahu, kdy jsem mu koupila spousty dárků, každý zabalila zvlášť a pak je dala do velké krabice, a tu také zabalila. Letos to chci zopakovat, tak nakupuji už teď.

V pátek jsme šly s Gigi vybrat jí šaty na maturitní ples. Já si to vyřešila po svém, nechávám si je ušít, kde na ně vezmu peníze sice nevím ale to se nějak poddá. A pak jsme se šly připravovat na Halloween party do Vanilly. Teda, připravovala jsem se já, protože všechen make-up a vlasy byly má práce. Prostě mě to baví. Měla jsem i koupené zuby na upírku, ale nelíbily se mi a ani mi nedržely, nejdřív jsem byla naštvaná ale pak mě to přešlo. Aspoň jsem nešišlala. Nakonec jsme byly ve Vanille samy a tak jsme zase vypadly. Horší bylo, že jsem nemohla najít kartu do hybridní zrcadlovky a tak nemáme jedinou pořádnou fotku.

V sobotu jsme se domluvily, že půjdeme do Fóra, bývalé kino (atomový kryt), které už je dlouho předělané na diskotéku. Na diskotéce jsem byla naposled na narozeniny a ve Fóru jsme nikdy nebyly, ikdyž tu je nejméně tři roky. Takže premiéra. Byla jsem mile překvapena. Nejvíc mě fascinoval systém konzumaček. Šok pro mě, jsem zvyklá hned platit. Ale co, člověk si zvykne. Potkala jsem i pár známých ale většinu času jsme tancovaly s Gigi, střízlivé! Musím uznat jde to trochu hůř, ale když člověk vidí ty nametené lidi kolem sebe tak to tak strašný není.

Teď mě čeká praxe a ve středu odjedu za miláčem a společně ve čtvrtek půjdeme na stužkovací večírek. Je fakt, že před tou maturitou na to seru nějak víc než normálně. Nebo ne, učím se, ale úplně vzorná taky nejsem. Jsem ráda, že prozatím nemám žádné nervy kvůli matuře Snažím se užívat toho co se mi naskytne a věnovat se všemu co je pro mě důležité stejným dílem. Jsem víc v klidu, víc věcí neřeším. Silvestr asi bude takový ten poslední bod klidu. Co jsem tak koukala, tak tenhle víkend pařilo spousta lidí kolem mě, asi jsme to už potřebovali.

Fotky pod perexem abych jimi někomu neotrávila celý den.

NEJOBLIBENĚJŠÍ ZVÍŘE

24. října 2012 v 23:54 | YumeOokami |  PLACEBO
Poslední dobou, si rozvpomínávám na pro mě příjemné a vcelku i podstatné cituace a věci, na které jsem zapomínala. Například, jaká písnička hrála při mém poprvé, což při přečtení překladu textu jsem se mi málem zastavilo srdce. Ukazovalo to přesně to, co se v poslední době mezi námi dělo. Už je vše v pořádku a tak nemá smysl to řešit. Ale vzpomněla jsem si na skvělou vzpomínku z dětství. Nejoblíbenější zvíře? Čekali by jste, kočku, psa nebo křečka? Ne, byla to moje mamka, když dělala, že má uši. Dnes mi takhle vzpomínka vykouzlila úsměv na rtech. A touto fotografií vzdávám hold mé skvělé mamě! A ano, je mi skoro dvacet, ale čím starší jste, tím víc si jí vážíte.


MÚZA

18. října 2012 v 21:26 | YumeOokami |  FIGURÍNA

TOUHA A STRACH

15. října 2012 v 17:53 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
Tvá ústa šeptala mé jméno,
Tve ruce chtěly mé tělo.
Všechno to jsem ti mohl dát,
jenže to bych se nesměl bát.

Vzpomínky zůstanou,
nesmíme zapomenout a já už nikdy nechci jinou.

Tvé ruce jsou chladne jak led,
já chtěl bych je rozehřát hned.
Vsak pozděje teď.
Opuštíš tento svět.

Vzpomínky zůstanou,
nesmím zapomenout.
City nikdy nepominou a já nebudu chtít jinou.
~ původně to měla být píseň, nakonec to skončilo takto, z roku 2010 ~

HAVRAN

14. října 2012 v 19:47 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA


Slova, věty. Spousta slov, ze kterých vzniká spousta smysluplných vět obsahující rady a zkušenosti. Poslouchám pozorně, vlastně ne. Vůbec nevnímám, o čem mluví. Ne že by mě to nezajímalo, ale více mě zajímají pohyby, gesta. Napínaní kůže, vystouplé žíly na rukách, které dělají jeho ruce staršími. Pohyby šlach při mávnutí rukou a vytvoření gesta. Pohyb žíly na krku při nádechu, občas si připadám dost divně, když mě taková věc vzrušuje. Ne, nejsem normální. Měla bych jen poslouchat a ne zkoumat. Koukám na špínu pod nehty, dnes mi to pro jednou nevadí a spíše přemýšlím, kde se vzala. Bohužel neostanu u odkrytých částí těla, zcela bez výčitek jej svlékám pohledem. Nedělají to jen muži. Jenže tuhle část představ mám nejméně ráda. Člověk si něco vysní a většinou je zklamán, ale jsem taková, stejně si ho budu představovat ideálního, ono se stejně nic nestane a já se nezklamu. Stále jsem zabraná do svého hlubokého pozorování a představ o něčem co se nestane. Jenže proti mně je silný protivník, který je bystrý a rychle si všimne, že nedávám pozor.

"Vy mě neposloucháte" oboří se na mě a podívá se káravým pohledem.

"Ale ano poslouchám" snažím se zachránit situaci, protože nevím, jak bych vysvětlila to, co jsem si právě představovala.

Zvedne se ze židle a pomalu dojde až ke mně.

"Ale neposloucháte" je tak blízko, že cítím jeho horký dech, jak dopadá na mou kůži na krku. Lehce se otřepu a snažím se zbavit své husí kůže. Mé tělo se lehce zachvěje, myslím si, že je to neznatelné ale to se zcela mýlím, protože on mou reakci vycítí. V nestřežené vteřině se ke mně rychle nakloní. Naše rty jsou od sebe jen kousek, ale on chvilku vyčká. V tu chvíli mi připadá, že se mé tělo rozskočí. Ta vteřina je nejen dlouhá ale trpím v ní závratí. Naštěstí ta chvíle pomine a naše rty se setkají. Nevím jak v jeho hlavě, ale v mé v té chvíli proběhne atomový výbuch, který zničí všechny dosavadní myšlenky, ale hlavně tam udělá neskutečný chaos. Všechno se to ve mně hádá.

"To přeci nemůžete!"

"Co si o tom pomyslí ostatní."

"To se přece nikdo nedoví."

"Nic to pro tebe neznamená!"

"Nic to pro něj neznamená!"

"Jsi jedna z mnoha, nedělej si naděje."

"Je to jen hra."

"Nic víc nechceš."

"Chceš být nenahraditelná."

"A co bude dál? Polibkem to skončí?"

Tak tuhle otázku nenávidím asi ze všeho nejvíc. Proč nad tím musím přemýšlet? Co to nechat plout? Ale když to nechám plout, moc dobře vím, jak to dopadne. No a tak to tak dopadne? Co se stane? Co to řešit až zítra?

Vydám se vstříc jeho polibkům. Vždycky hledám chyby, i v polibcích, ale zde jich nenacházím. Že by pan dokonalý? No uvidíme, ono se zase něco najde, jako vždycky. Zachová se přesně tak, jak bych chtěla. Moc dlouho to neprotahuje, aby vzrušení neopadlo. Popadne mě do náručí a opře si mne o zeď. Jeho zkušené ruce putují po mém těle od shora dolů, až k lemu trička, které mi hbitě sundá a zahodí kam si. Rozhodně nehodlám být pozadu a udělám to samé. Jsem strašná a tak zkontroluji, jestli nenajdu nějakou vadu na těle, zatím vše vypadá podle mých představ. Ústy zaměstnává každičkou mou buňku citlivosti a zařizuje neustálé chvění. Cítím motýlky v břiše, ten pocit jsem měla poprvé a naposledy někdy v dětství a rozhodně jsem nevěřila tomu, že to ještě někdy zažiji, myslela jsem si, že je to ztracený pocit. Zrychluje se mi tep, zrychluje se mi dech, a i když by se mohlo zdát, že je mi zima, mé tělo se sice celé chvěje, ale uvnitř hoří - touhou, chtíčem po poznání, chemií?

Popadne mě divoká nálada, tak jako vždy. Přetočím nás a teď se ocitne na chladné stěně on. Lehce ho přirazím, tak aby to trošku bolelo, a s potutelným smíchem zaryji své nehty do jeho hrudi. Potichu zasyčí, což mě přinutí se usmát i nahlas. Nechi být dlouho od jeho rtů a tak se na něj zase vrhám. Vyhoupne si mě do pasu a po paměti mě donese do měkké postele na konci místnosti. Nepoloží mě jemně, ale hodí mne do postele, jako by se mě chtěl zbavit. Což se záhy vyvrátí.

Nechci propustit city. Chci být jeho věc. Jeho porcelánová hračka pro všechny neřestné hry. Chci znovu cítit ten pocit nedůležitosti. Chci být zase věc. Cítit jeho chamtivý pohled, cítit jeho nedočkavé ruce jak putují - všude. Nad tím jak jsme sundali zbytek zahalujících svršků i spodků jsem moc nepřemýšlela. Užívala jsem si tepla našich roztoužených těl. Horký vánek našich vzdechů a všude přítomnou vášeň říznutou nekonečně rostoucí touhou. Nemůžu zastavit své zlozvyky a tak jej škrábu po zádech, koušu do rtů a tahám za jeho havraní vlasy.

Otočil si mě zády k sobě, moc rychle zjistil, co se mi líbí, a ještě víc mě překvapuje, jak snadno jsem se poddala. Já, která byla věcně dominantní jsem teď jak hadrová panenka svíjející se pod vlnami vzrušení. Steny nedokážu potlačit. A co přijde nakonec? Nemůžu se dočkat, ale on si mě vychutnává, dlouho mě ještě trápí. Ale každého pohár přeteče, a…

"Vy mě neposloucháte"

BAREVNOST

14. října 2012 v 12:48 | YumeOokami |  PLACEBO

Děje se toho hodně a mě se zdá, jakoby mi život utíkal rychleji než normálně. Na jednu stranu se těším a na druhou stranu se děsím. Protože se blíží čas, kdy zase něco skončí. Ale nerada se tím zaobírám, učím se žít dneškem a ne zítřkem natož včerejškem. A tak se snažím učit, i když jsem lenivější než kdy před tím. Užívám si práce a každé chvíle, která se mi naskytne.

Bohužel začíná pro mě nejméně oblíbené období, podzim. Sice miluji barevnost podzimních scenérií ale jen pokud svítí slunko. A spíš nesvítí a je jen šedé nebe z kterého průběžně mrholí. A to já nesnáším. Bohužel jsem dost ovlivněna počasím. Až mě to někdy štve, jakmile je jako dnes jsem nevrlá, umrousaná, unavená, chce se mi spát, odsekávám a tak. Takže se snažím taková nebýt. Ale fakt nemám na nic chuť.

Celý týden ve škole byl dost prapodivný, spousta emocí a breku. Což se v polovině týdne změnilo, ještě že tak protože takhle zlé období jsem neměla od doby co jsem s ním. A zase se bylo čemu smát. Po dlouhé době jsem se citíla jako na začátku všeho. Tak moc parádně. Taky jsem se chovala tak, jak bych nečekala, jako velká holka co neřeší zítřky a nehází vinu na nevinné. Mám chuť se poplácat po rameni. Ale ne.

Během týdne jsem si velice šikovně stáhla vir nejen do počítače ale i do externího disku. Ano byla to fatální chyba a nechápu jak jsem mohla být tak blbá, já ségra IT. Takže jsem se snažila to celý týden vyřešit, marně. Takže to řeším ještě o víkendu. Teda já ne, já na to mám lidi. Měla jsem půjčený ntb ze školní rady pro časopis a konečně jsem něco sepsala. To vám sem hodím během dneška nebo týdne. Mimo to jsem vytáhla i staré práce, které hodlám předělat. Taky chci kreslit, slíbila jsem známému, že mu něco nakreslím než odcestuje do Španělska, při nejhorším mu to tam zašlu.

Minulí víkend jsme byly pařit s Annye ve Vanille, rozjetý klub v MB a mě se tam líbí. Naštěstí jsme přemluvili DJ aby místo house hrál DnB, bylo to parádní a já měla na chvíli vyčistěnou hlavu (později i trávicí trakt, blicí princezna se nezapře). Doufám, že se tam zase brzo ocitnu nejen na hamburgrovém latté (melounové latté co chutná jako hamburger).

Během týdne jsem si vyřešila šaty, doufám, že nebudou moc drahé. Je příjmené vědět, že jsem si navrhla šaty, jen mě mrzí, že si je sama neumím ušít. Umím spousty věcí ale ne šít. Prostě bych si ty lesklé hnusy co mají v půjčovnách na sebe nevzala, a tak si je nechám ušít a rebelsky nebudu splňovat plesový dresscode. A taky nesmím ale přibrat (nejlépe ani zhubnot teda). Mamka nějak zešílela a řekla, že mi bude kontrolovat váhu, ještě že to byla jen slova. Není důvod vážím pořád stejně.

Taky jsem si objednala pár věcí, například podprsenku na zumbu, zase jsem jí propadla, chci nabrat nějaké ty svaly. A nějakou kabelku, pak jsem si koupila boty a kalhoty. Bohužel si vždycky nějaké kalhoty koupím a za týden mi jsou velké. No z velikosti 40 (42), mám velikost 36 což je paráda (ještě když si člověk vezme že tu velikost měl jen kuli zadku a stehnům). V pátek jsem byla v divadle, to musím taky sepsat. Teď zase bude víkend v práci, to je ten odpočinkovější týden. Udělám si, miloušovi a Monče tričko (snad, nesmí být moc práce). Pokusím se zase o něco víc přidávat, ať to tu není tak mrtvé a ať nepřidávám milion fotek najednou.


LINKIN PARK - POWERLESS

6. října 2012 v 19:14 | YumeOokami |  MEDIÁLNĚ
Nějak nemám ani chuť a ani čas sem něco přidávat ale jsem šťastná, že jsem se zase zamilovala do LP, sice když něco vyjde jakoby to nebyli oni ale když si člověk poslechne zbytek alba zjistí, že se tomu starému stylu písničky podobají. Zamilovala jsem se i do LOST IN THE ECHO, ale ta je známá více, protože vyšla i s vydeoklipem, a to dokonalým. Ta scéna, ty bolest a křik. Teď už ale POWERLESS, která má i skvělý text. Písnička je použita do nového filmu Abraham Lincoln: Lovec upírů.


You hid your skeletons when
I had shown you mine.
You woke the devil that
I thought you left behind.
I saw the evidence, the crimson soaking through.
Ten thousand promises,
ten thousand ways to lose.

And you held it all but you were careless to let it fall.
You held it all and I was by your side,
powerless.

I watched you fall apart
and chased you to the end.
I'm left with emptiness
that words cannot defend.
You'll never know what I became because of you.
Ten thousand promises,
ten thousand ways to lose.

And you held it all but you were careless to let it fall.
You held it all and I was by your side,
powerless.

Ohhhh.

And you held it all but you were careless to let it fall.
You held it all and I was by your side,
powerless.

Ohhhh.

Powerless...
Powerless...
Skryla si své kostlivce,
když jsem ti já ukázal ty svoje
Probudila jsi ďábla,
kterého jsem myslel, že jsi nechala za sebou
Viděl jsem důkaz, karmín prosakující skrz
Desítky tisíc slibů,
desítky tisíc cest jak prohrát.

A tys měla všechno ale nestarala ses
a rozbila to
Tys měla všechno a já stál po tvém boku,
bezmocný

Sledoval jsem jak ses rozpadala
a nakonci tě pronásledoval
Zůstal jsem opušťen s práznotou,
kterou slova nemohou ospravedlnit
Nikdy se nedozvíš čím jsem se kvůli tobě stal
Desítky tisíc slibů,
desítky tisíc cest jak prohrát.

A tys měla všechno ale nestarala ses
a rozbila to
Tys měla všechno a já stál po tvém boku,
bezmocný

Ohhhh.

A tys měla všechno ale nestarala ses
a rozbila to
Tys měla všechno a já stál po tvém boku,
bezmocný

Ohhhh.

Bezmocný...
Bezmocný...