Srpen 2012

GANGNAM STYLE

29. srpna 2012 v 22:19 | YumeOokami |  MEDIÁLNĚ
No prostě jsem to sem musela dát, chvili si člověka říká "proboha co to je?!" ale po třetím spuštěním se vám to vcelku začne líbit. A pak si to pouštíte pořád a pořád. A to takovýhle věci opravdu neposlouchám, ale fakt mám chuť s nima skákat jak já říkám "jako na koni". Podle mě ten tanec z toho vyšel. Je to teď hit a je to děsně návykové, kdo nechce zblbnout, nepouštějte si to. Mimo to PSY tam zpívá s HYNOU a to je v Korii docela známá zpěvačka (v Korejské hudbě se málo vyznám ale jí znám). Mimo to tam mají dost pěkné hadry a HYUNA by mohla dabovat Pikachu nebo něco takovýho, má fakt neuvěřitelný hlásek. Když si to na netu zadáte vyběhnou vám i amatérská videa, kde na to slešny tancují a klobouk dolů (přidávám dolů pod video). Taky vás to tak pohltilo? Ačkoliv je to děsná psíčovina!



KDE SE ZRODIL MŮJ BLOG

29. srpna 2012 v 17:31 | YumeOokami |  SKLÁDKA
Musím se smát, když si na FB stránce blog.cz projíždím album "kde se rodí blogy", nebo jak to bylo. Hned mezi prvními pěti jsem málem přehledlá své předešlé působiště. Málem jsem svůj pokoj nepoznala. A ještě k tomu ta fotografie byla focená, když jsme měla starý blog yume.san.blog.cz, který dnes nadále funguje (není aktualizován) a přebral si ho někdo jiný, nevím jak ale je to stejná adresa, jiný majítel. Ale dříve byla adresa moje. A v tu dobu můj blog vypadal takto:


Glóbus stále mám, PC už nefunguje ale snažím se s ním něco udělat, scaner mám, toaletku v pravo jsem už dávno vyhodila. Židle, lampa zůstaly. Repráky se rozbily. Dnes moje blogovací místečko vypadá takto (překlepů si nevšimejte, já si jich všimla pozdě):


UPRATOVANIE

29. srpna 2012 v 16:42 | YumeOokami |  PLACEBO
Blíží se konec prázdnin (strašná věta co?), a proto jsem se rozhodla/byla donucena uklidit si pokoj. Což by nebylo tak strašné, jednou za čas ráda uklízím, ale stížila jsem si to přerovnáním skříně. Což bylo opravdu peklo. Vlasně mi to zabralo většinu času na úklid, naštěstí luxování za mě dělá robot. Pak už mi zbýval jen záchod a postel. Na poličky kašlu. Takže tahle moje peklo vypadalo.
A takhle to nakonec dopadlo, mám ráda, když mám ve věcech systém.

LÁSKA K MOTORŮM

27. srpna 2012 v 16:28 | YumeOokami |  SKLÁDKA

Ani jsem se nestihla pochlubit, že nedávno v srpnu oslavil můj řidičák rok *šátrá v kabelce a hledá datum* 5.8.2011. Je to rok, co jsem na naši italskou krásku nalepila Z jako závoďák. Živě si pamatuji jak mě pan Sehnal posadil do své krásné Mazdy a řekl ať zařadím jedničku. Žádné cvičiště, rovnou cesty. Ještě živěji si pamatuji den závěreček, kdy jsem v sobě neměla ani zrnko strachu, kdy jsem kvuli jedné špatně přečtené otázce neměla 100% ale "jen" 98%. Usedla jsem za volant a jako bych řídila už léta jsem projížděla městem podle pokynů.

Ten rok s řidičákem utekl. Jen co jsem ho dostala jsem pořád řídila já. Nejdřív jsem nechtěla, z našeho starého auta jsem měla strach, ale časem jsem si ho ošahala, ono si zvyklo na mě, a dneska jsme nerozlučná dvojka, co brouzdá křížem krážem. Možná je italiánka stará, ale za to mě ve štychu nechala jen jednou, kdy se jí vybila baterie v zimě v Rumburku. Na slovensku přestalo jít jen topení (a to byla docela sranda). Poslední dobou mi naháněla strach kouřem, ale přes to všechno ji mám ráda. Jistě umím si představit, že mám jiné auto, nové, lepší. Jenže mě se málo které auto líbí. A u tohohle auta jsem zvyklá, jaké je. Nízko-otáčkové, ale i tak to spolu pálíme 170 po dálnici, s rádiem na plný koule a vítrem ve vlasech.

Baví mě, jak je mrštná. Jak jí nikdo neumí řídit (a já pak zase pořádně neumím s normálním autem). Baví mě, jak se vždycky všichni snaží u spolujezdce otevřít okénko, které nejde. Baví mě, jak když vezu lidi do školy tam jsou nasáčkovaní ale i přes to se mnou jedou. Baví mě, že si z nás dělá italiánka srandu, nejde jí zámek a já musím zamykat od spolujezdce. A podobné věci, ona mě prostě baví a cestování s ní je požitek.

Lásku k autům jsem nejspíš zdědila po dědečkovi stejně jako mamka. O to víc mě mrzí, že dědeček odešel dřív, než jsme mohli vést debaty o autech. Jak ho znám kdyby žil, měla bych už od něj nějaké auto připravené, jak jinak nž italské, opravené a naleštěné do krásy. Někteří lidi se diví jak moc jsem na svoje auto háklivá, nějaké narážky na její vzhled, nebo staří. Jsem prostě materialistka a k tomuhle autu jsem si vytvořila vztah. Pokud se s ní někdy něco stane, nebo jí s mamkou vyměnímě, bude to pro mě rána do srdce. Kdybych měla prostředky na to, ji celou opravit, hned bych to udělala. A klidně bych tyhle autíčka sbírala, a jezdila s nimi na srazy, není jich v česku málo. Jen v Bouli jich je asi pět a v Boru jsem taky nějakou viděla.

Hořím láskou k naší italské Lancii ročník ´96, 1.2, luxury version s broušenou kůží v světle zelené metalíze. Jsem sama, která miluje auta?

"DOVOLENÁ"

26. srpna 2012 v 13:08 | YumeOokami |  PLACEBO
~ všechny hatery máme v pr*** a máme z nich jen srandu :D ~

Jelikož jsem celé prázdniny pracovala, řekla jsem si, že mi asi neuškodí, když si udělám dva týdny volno. První týden jsem opravdu vzala jako volno. Týden předtím u mě byl přítel, takže to taky bylo takové volnější ale stále jsem chodila do práce. Tenhle týden jsem zakempila já u něj. Chodili jsme na procházky, jeli do Sloupu na koupák když bylo hezky, chodili jsme na večeře. Dokonce jsme byli na nefalčovaném americkém dvojrande! Taky jsem si udělala výlet do Lípy s Týnkou po nákupech, kde jsme si koupily stejné tričko a přítelovi jsem koupila skvělé kraťasy. Možná ještě pojedeme pro jedny. On je úchylný na kraťasy, já na tílka. Po večerech hrajeme Lolko (League of Legend), nějak mě to chytlo. A taky jsme si u Týnky udělali skvělou grilovačku.





A příští týden si musím zařídit pas, vyfotit se na doklady, nakoupit aspoň nějaké sešity, dojed za strejdou aby mi přeinstaloval okna, dát notebook panu Kováři, který bude tak ochotný a nainstaluje mi, co je třeba (a že toho není málo), poslat Rien dárek o který si psala na FB, pošlu to jako překvápko, objednat se na vyřezávání znamének. No určitě toho je víc, jen já v hlavě nemám všechno (a bohužel ani na papíře). Doufám, že mezi tím stihneme jet s mamkou na Lipno na stezku v korunách stromů. Rozhodně ten týden budu mít na pilno.


No a první týden školy se budu nějak zabydlovat v pokoji, kde jak doufám budu sama, nebo s někým koho znám. Nemám nic proti prvačkám, a možná bych i nějakou zkousla, ale jsem už přece jenom starší panička a nějak mám ráda svůj klid. Jelikož pojedu autem tak musím vyzvednout svůj stolní PC, jet se s miláčkem konečně podívat na ten Rumburský Stonehende. Pak se zase zastavím v Boru (je tu spousta krasných míst k focení). Jsem totiž blbá a nechala jsem si foťák doma, což mě ukrutně prdí protože poslední dny se krásně měnilo nebe. Každou chvili bylo jiné. Asi si udělám album jen s fotkami nebe. Uchvacuje mě.




VÍCE FOTOGRAFIÍ a fotografie nebe POD PEREXEM (CELÝ ČLÁNEK)

JÁ A MARKÉTKA

25. srpna 2012 v 15:38 | YumeOokami |  FIGURÍNA
Několik dalších fotografií od Blackart, fotily jsme sice už před prázdninami ale fotky se stále dodělávají. Václav má mou poklonu, jelikož jsem měla strašně poštípané čelo od komárů. Předešle fotky v článku ZELENO-FIALOVÁ PALETA. Uvidíme kdy dodá všechny. Takže zde máte další. Pro více fotek GALERIE FIGURÍNA.



GALERIE

25. srpna 2012 v 15:21 | YumeOokami

JAK SE DĚLAJÍ DĚTI

24. srpna 2012 v 10:12 | YumeOokami |  MEDIÁLNĚ
Našla jsem video, které nenásilnou formou a hlavně dost originálmním způsobem ukazuje, jak se dělají děti a kde je vlastně čápi berou. Moc se mi líbí animované zpracování a jak vše vlastně dopadne (asi na mě jde senilita).


TA DOKONALE NEDOKONALÁ A NEDOKONALE DOKONALÁ PANÍ

23. srpna 2012 v 11:36 | YumeOokami |  SKLÁDKA
Každý má nějaký vzor, častokrát se setkáváme, že našimi vzory jsou slavní lidé, ale pro mě je mým největším vzorem moje máma. Je to můj nejbližší člověk, co pro mě hodně udělal a podle mě hodně dokázal. Dokázala žít a překonat všechny překážky, které jí život připravil.

Psala jsem tu článek NESPRTELNÁ, kde je psáno, co všechno pro mě mamka udělala, ale stejně to klidně napíšu znova, protože za svůj život vděčím ji. A nebylo to tak snadné, že by mě zplodili a mamka mě porodila. To ne, já vždycky musím mít něco speciálního. Takže, když mě měla mamka tři měsíce začalo jí být špatně, jelikož jsem byla její druhé dítě moc se tím nezaobírala, ale její kamarádka viděla, že jí je dost zle a vyhnala jí o půlnoci do nemocnice. Tam jí jako druhorodičce v nejlepších letech (35) řekli, že není nejmladší a že to vypadá jako deset minut před potratem ať si nedělá moc naděje. Nakonec se mnou další dva měsíce ležela v nemocnici ale aby nemělo moc klid začala jsem se rvát ven - nohama. Nakonec mě vzali císařským řezem ale stihla jsem mamce zničit dělohu. Takže po mě mít děti už nemohla, naštěstí ani nechtěla. Převezla mě specíální sanitka, které byly v Praze dvě a bylo štěstím, že pro mě ta jedna byla volná. Byla s inkubátorem a bez něj bych nemusela být v pořádku. Zastávkou byla Praha - Motole. Zde se náhodou na miminka přišla podívat paní doktoroka z očního oddělení, která zjistila, že slepnu. Takže jsem šla na operaci pravého oka. Pak se mnou musela mamka chodit na rehabilitace abych se pořádně hýbala. Myslím, že nebýt mojí mamky a pořádného štěstí tak tu nejsem, nebo jsem dementní (ha ha), nebo slepá a nebo se špatně hýbu.

Jenže tohle je jen začátek mého života ale ona mi život zpříjemňuje celý. Když jsem byla malá byli jsme vcelku bohatí ale mamka mě nerozmazlovala tak ayb ze mě dnes byl fakan. Naopak. Ano měla jsem více méně na co jsem si ukázala ale bylo to za něco, což mám do dnes. Jo občas (často) mamka povolí ale já se snažím abych neměla nic zadarmo. Jo možná jsem odjela pryč a nechala doma bordel ale na druhou stranu jsem celé prázdniny pracovala.

Taky mi moje mamka zařídila skvělý život bez otce, sice jí to vcelku dlouho trvalo, klidně se s ním mohla rozvést dřív ale já jsem ráda, že se s ním vůbec rozvedla. Žít teď s ním je můj život dost na prd. Věc za kterou mojí mamku zbožňuji je, že podporuje mé sny (graf. škola, mohla mě poslat kamkoliv jinam), a že se mi necpe do života. Samozřejmě chce abych byla v životě šťastná, ale nepřikazuje s kým se mám stýkat, s kým chodím. Prostě se mi do toho neplete a to je pro mě dost důležité. Občas mi na toho člověka řekne názor a vždy má pravdu.

Ano, to mě děsí, moje mamka mí vždycky ve všem pravdu. A vždy mi dobře poradí, myslím, že tohle mají všechny mamky. Prostě mamky mají vždy pravdu a do života vám umí dobře poradit, protože tím čím si procházíte, ony procházely taky. K mojí mamkce mám velkou úctu (i když to občas tak nevypadá), protože vím že pro mě dělá první poslední abych se měla dobře. A já se jí to snažím vracet dobrým chováním, učením a pod.

Každý by měl své mamě vracet to, co dala ona vám.

S GABI

21. srpna 2012 v 21:51 | YumeOokami |  FIGURÍNA
Jak jsem již psala nějakou tu dobu zpátky, byla jsem na akci na koupališti, více v článku NEMODELKA a SLUNEČNICE. A tohle je jedna fotografie s kamarádkou "nemodelkou" se kterou jsme se cpaly na jednom lehátku a koukaly na kolegyně modelky.