Květen 2012

SLEČNA ŘEPA

28. května 2012 v 19:01 | YumeOokami |  GALERIE


INCESTNÍ PÁR

27. května 2012 v 22:40 | YumeOokami |  SKLÁDKA
Další téma týdne, které mě zaujalo a možná i nadchlo. O lesbách a gayích je slyšet hodně ale o incestu moc ne. Je to téma o kterém se nemluví a lidi jimi opovrhují. Na jednu stranu si říkám proč? Vždyť s lesbami a gayi se lidi vlastně také smiřili. Na druhou stranu je chápu. Nenazvala bych incestními nevlastní sourozence, vlastně jsou si cizí, kdyby se jejich rodiče nevzali byli by s cizí a mohli by tvořit pár.

Samotnou mě překvapuje, jak se mohou zamilovat do sebe dva lidé, kteří spolu vyrůstají. O to hůř když se syn zamiluje do matky a naopak. To musím uznat že vcelku odsuzuji. Rodiče jsou tu od toho aby nás chránili a né aby nás prznili.

Ale já bych vám zde chtěla vyprávět jeden příběh, kdy jsme si s přítelem udělali z kolemjdoucích srandu. Jeli jsme spolu na festival Okoř, už je to nějaký rok zpátky. Dohodli jsme se, že budeme hrát sestru a bratra, ale i tak se k sobě budeme chovat jako milenci. Postavili jsme stan, a já jsem měla být ta více úchylná. Vlezli jsme do stanu a začal zajímavý dialog a pak i scénář, který si každý z vás umí představit. Když jsme potí vylezli ze stanu, oči všech okolo byly vyvalené a jejich myšlenky byly jasné. Pohledy byly opovržlivé. A my se jen smáli.

Ale co opravdu incestní lidé. Smějí se tomu a nebo je to ničí? Na jednu stranu dříve, když lidé žili v tlupách incestní byli a nebyli degenerovaní. Dnes je degenerace skoro sto procentní. Z nějakého důvodu to tak příroda nejspíš udělala. Incestní lidi neodsuzuji ale také si myslím, že to není správné.

POSLEDNÍ NÁCTINY

21. května 2012 v 17:17 | YumeOokami |  PLACEBO

Ano, je tomu tak. Uběhlo pár let, nejdřív jsem byl malý blonďatý ďáblík co se neustále jen smál. Prožila jsem si věk od narození do desíti, nastoupil věk náct a tímto rokem jsem náct završila. Devatenáctého května jsem oslavila své poslední náctiny. Hned pátek byl dost hektický, byla jsem v práci, bylo toho tam dost ale já potřebovala na "vlak", do práce jsem přinesla vlastnoručně dělanou pizzu Calsone a musím uznat, že se mi povedla.

Na poště jsem si vyzvedla svůj první dárek, kulmožehličku z VotocVohoz. Musím uznat že žehlí perfektně ale lokny mi nejdou, už jsem si ty vlasy až moc uzdravila. Nemáte někdo nějakou fintu? No a pak jsem čekala na známého, který mi dal můj druhý dárek, opravenou italiánku s novým autorádiem. Jo, to byl můj nejlepší dárek, od mamky, od koho jiného! Pak jsem si zabalila, dohodla jsem se s Týnkou, že jí naberu v Lípě ve třičtvrtě na dvě. No tak v půl druhý jsem byla ještě v myčce aut, pak jsem ještě vyluxovala. Takže z Boleslavi jsem vyjížděla ve třičtvrtě na dvě a v Lípe byla o hodinu později. Nevadilo, počkala na mě. Zaparkovala jsem u ní doma, pokecali jsme a pak jsem jela za miloušem. Přijela jsem, a hned jsem dostala puget růží, červených a oranžových žíhaných. Div jsem se nerozpustila, byla to moje první kytice od přítele (jako myšleno všechny do hromady, Kamčouš mi květiny dává). A nádherná. Pak jsme si užívali sami sebe, jídla a přátel.

V sobotu šel přítel do práce do sklárny a já šla za Týnkou. Pokecali jsme a šli doprovodit její maminu na takový pohovor. Potom přišli naší muži a mi se rozdělili. S mužem jsme se prospali a já se šla připravovat. S hrůzou jsem zjistila, že mi nejdou dělat vlny na vlasech, protože je mám až moc zdravé a jemné. Takže jsem na oslavě nakonec nevypadala tak jak jsem chtěla. A to ani nemluvím o tom, že se mi udělaly dva strašné opary, už dlouho jsem takové neměla. Takže jsem moc sexy nebyla to musím uznat.

Přání jsem měla dost, jak osobních tak i internetových a esemeskových. Vzpomnělo si na mě dost lidí a žádná kráva se mi nesnažila narozeniny zkazit, čemuž se opravdu divím. A tak proběhla oslava v pohodě. Dvě vodničky byly super, a troška alkoholu. Pak nějaká ta párty v Luxoru a kebab. Nakonec jsme kolem druhé hodiny ráno dorazily domů taxíkem. Dali si společnou vanu a šli spát.


V neděli jsme se šli procházet po Boru. Přítel mi koupil dvoje botky, cože jsem ráda, protože mi boty chybí. Jedny šedivé a jedny béžové. Myslím že si ještě nějaké v Boru koupím. Dali jsme si výbornou pizzu ve Veroně a pak se šli projít k vodopádu. Nakonec jsme šli ještě na chvilku ven s partou, na louku kde bylo příjemné chrupat. Bohužel kolem sedmé jsem se musela sebrat a utíčkem odfrčet domů.

Víken to byl parádní, prý mě ještě nějaké dárky čekají ale klidně se bez nich obejdu. Tohle mi stačilo, auto, autorádio, krásný řetízek od Týnky a náušničky od Markétky a pak ty věci od přítele. Nemůžu si stěžovat.

~ ano já vím že tu můj muž vypadá hrozně mladě (tak na 13áct), on je prostě takový šmudla a má to své výhody: všichni si říkají, ty jo on má takovou brécu v tom něco bude! A i nevýhody: že ho balí malé vypatlané třináctky, které mají v hlavě nasráno :D ~


RAK

14. května 2012 v 19:18 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
Pamatuji si, jak hřejí sluneční paprsky a jak příjemný je letní teplý vánek. Pamatuji si kapky, které se mi zamotávaly do vlasů a dělaly je splihlými. Nedokážu zapomenout na letní vyhřívání se na louce, kde vše jen bzučelo, a květiny se lehce pohupovaly v teplém vánku. Nikdy nezapomenu na tvůj hřejivý dotek. Hladil jsi mě, jako bych byla z křehkého porcelánu. Ano, tohle všechno si živě pamatuji. Jenže teď už to jsou jen vzpomínky.

Jediné, co teď kolem sebe mám, je holý chladný pokoj, načichlý lékařskými přípravky, lidským pachem a strachem. Ale jsem tu sama, tak jako nikdy před tím. Připadám si jako nakažlivá zrůda, i když pravda je jinde. Připadám si jako pták lapený do zlaté klícky, kde je proti své vůli a má zpívat.

Cítím příjemné a jemné škubání v místě, kde má zapíchnutou jehlu s výživou. Zvykla jsem si na to. Dívám se z okna, kde je život. Je to tak blízko, jen za oknem. Vidím paprsky ale nehřejí mne. Slyším ptáky ale jsou moc daleko. Dokonce slyším vzdálené hlasy, smích. Jenže od toho všeho mě dělí zeď.

Přejedu si po holé hlavě a zadívám se na vázu co stojí na stole. Slunečnice kterou jsi mi dal už uschla. Dřív jsem měla každý den novou květinu ale takhle již stihla uschnout. Dřív jsem tvé pronikavě modré oči vídala každý den. Každý den jsem cítila tvou vůni a teplo, ale prodleva tvých návštěv se s odstupem času prodlužovala.

Nemám ti to za zlé. Chápu, že chceš žít. Chceš cítit teplo slunce a ne chlad mého nemocničního pokoje. Všechno je tu tak šedé, bez život. Připadám si jako ve starém černobílém filmu, kde jsem vedlejší postava, která má ve filmu jen pár štěků. Četla jsem si, kreslila, dívala se na seriály. Jenže mě to už nebaví, je to tak dlouho, pořád dokola. Už se jen dívám po zdech a hledám nějakou změnu.

Nenacházím. Mé oči těžknou, cítím jak mě šimrá tráva, lechtá vánek a tvůj dotek, který mě víská ve vlasech. Všechno je to pryč. Hluk sester mě vyrušil a vrátil do chladné cimry. Už se mnou pomalu nemluví, neříkají mi, to bude v pohodě, protože nebude. Nebo máš návštěvu, protože nemám.

Nemám už nikoho. Otec mi zemřel při autonehodě ve třech letech. Mamka umřela na rakovinu před měsícem, a ty? Ty žiješ, bohu dík. Ale já, já chřadnu a umírám. Rakovina. Zkazila mi vše co jsem měla. Studium, rodinu, lásku. Mohu jen čekat, kdyto přijde. Chci usnout, chci eutanázii. Proč mě tolik trápí? Vždyť už to nemá smysl. Kdyby jsi mé myšlenky slyšel, plácnu by jsi mě přes hlavu za takové řeči. Jenže je neslyšíš, nemůžeš, nejsi tu.

Dny a měsíce plynou a já se cítím slabší a slabší. Chce se mi tolik spát, jenže já čekám, čekám kdy se otevřou dveře a v nich nebude nikdo v bílém plášti. Marně. Zapomněl jsi na mne, ačkoliv jsi mi sliboval, že z tvého srdce nikdy nezmizím. Sejde z očí, sejde s mysli. Něco to do sebe má.

Je mi zima a teplo zároveň. Už vím že se blíží konec mého trápení a to mne hřeje. Slyším křik, slyším doktory a sestry jak okolo mne běhají. Slyším jak se snaží mne zachránit. Marně.

Spěšné kroky, běží přes tři schody, jen aby se dostal do pokoje včas. Rozrazí dveře a tam uvidí bojující doktory o její život. Marně, linka života na monitoru je rovná a přístroj hlučí. Po pár minutách je konec. Spustí se mu slzy z očí, zahledí se na vázu s květinou. Je to čerstvá slunečnice.

"Kde se tu vzala?" špitne

"Nechala si ji přinést" odpoví procházející sestra.

"Měl jsem tu být včas a tu květinu ti dát, promiň a sbohem" sevře její dlaň ve svých, políbí a pomalým krokem odejde. Znovu jí tam nechává samotnou.

MUSLI OD NESTLÉ

14. května 2012 v 18:56 | YumeOokami |  MEDIÁLNĚ
"Müsli je druh pokrmu z obilnin, v některých částech světa oblíbený jako zdravá snídaně. Suché müsli je sypká směs zejména ovesných vloček a kousků různého sušeného ovoce, ořechů a semínek. Čerstvé müsli představuje čerstvě připravená směs ovesných vloček, předem namočených ve vodě nebo ovocné šťávě, a na jemno nastrouhaného nebo rozmixovaného jablka. Müsli vynalezl okolo roku 1900 švýcarský lékař Maximilian Bircher-Benner pro pacienty ve své nemocnici, kde strava bohatá na čerstvé ovoce a zeleninu tvořila stěžejní část léčby. Vzorem mu prý byl podobně "podivný pokrm", který jemu a jeho manželce podali během túry ve švýcarských Alpách."

Müsli mám ráda, ale mám problém s tím, že nesnesu sušené ovoce, které v něm je. A tak jsem moc ráda, že jsem konečně narazila na müsli, které v sobě žádné ovoce nemá. Je od značky Nestlé (Fitness - chocolate) a v televizi na něj právě běží reklama. Stojí něco kolem 57,- Kč. Balení výjde tak na deset malých porcí. Obyčejné müsli jsou smíchané s müsli obalené v čokoládě, kterých je tam méně ale za to jsou obaleny čokoládou hodně. Jso výborné i bez mléka ale já to mám raději s ním. Takže pokud nemáte v müsli rádi ovoce je akorát pro vás.



JAROUŠEK

13. května 2012 v 18:12 | YumeOokami |  PLACEBO
Dnes je den matek ale taky nového život. Světlo světla dnes spatřil můj druhý synovec Jaroušek. Má 2.9 kg, 46 cm a byl narozen během hodiny. Obdivuji sestru, že si to i odřídila. Oba jsou v pořádku a zítra se na ně zaskočím podívat. Třeba to do vás taky vnese kousek radosti, jako to vneslo do mě!


LEVITACE

13. května 2012 v 16:27 | YumeOokami |  FIGURÍNA

KONCERT NA VENUŠI BYL VÍC NEŽ KOUZELNÝ, PANE KODYME

12. května 2012 v 23:03 | YumeOokami |  PLACEBO
~ JÁ S ANNYE ~

Včera jsem se vydala s Annye do Prahy na koncert Wanastowi Vjecy. Cesta byla v pohodě, s Annye jsme pokecali a konečně se dostali před Slavia arénu. Hned u dvěří nám nabídli Jack Daniels, což jsem odmítla, asi by to tam se mnou sekli. Na place ještě nikdo nebyl a tak jsem šli úplně dopředu, cca do třetí řady. Zcela náhodou Annye potkala svou nevlastní sestru a tak jsme si stoupli k nim. Zakoupily jsme si tričko a pak už jen vyčkávaly. Uběhlo třičtvrtě hodiny a na pódiu to začalo žít. Z koncertu jsem čla víc než spokojená, zahrály mi vše co jsem si přála. A ještě nás fotili a točili, snad někde budu. No ale teď už spíš jejich úžasná díla, která jsem si mohla poslechnout. A pan Kodym má skvělý hlas na živo.










PALETTE mousse color - fialová

10. května 2012 v 13:59 | YumeOokami |  MEDIÁLNĚ

No, občas mě popadne rapl a zase šáhnu po barvě na vlasy, teď už si to můžu ke svým vlasům dovolit. Hlavním důvodem jsou mé zničené konečky. Ačkoliv se je snažím pravidelně stříhat, stále se vymývají rychleji než zbytek vlasů. Zkouším nové barvy a né každá značka má ve své řadě fialovou. Sayoss mě zklamal a tak už nějakou dobu používám Palette, nejdřív jsem zkoušela normální a nyní jsem šáhla po "shake" barvě.

První co mě nadchlo byla nádherná vůně, připomínající žvýkačku. Ke kelímku jsem dlouho přičichávala. Pak nastalo míchání. Pěna vypěnila okamžitě a minutové protřepání není nic náročného. Shake jsem otevřela a zhrozila se, pěna byla červená. V tu chvíli mě napadlo, že nějaký šprýmař prohodil barvící pigment, ale stále jsem doufala. Aplikace? Neskutečně snadná, jen nabrat pěnu a aplikovat. Jen nenabrat moc ať vám nespadne.

Šok trval na dále, i na hlavě se barva nezměnila (tak jako je to u klasických barev) a tak jsem se začala smiřovat s rudými vlasy (dřív jsem je měla). Barva mě nekousala (na jednom místečku ale tam mě kouše vždy a každá). Počkala jsem určitou dobu a došlo na smývání.

Ani tehdy můj šok nepřestával, při smývání byla voda jak jinak červená. Nakonec ale když vlasy uschly byly nádherně fialové. Ikdyž se těď koupu voda je stále červená (dřív se vymývala jaká si fialovo-černa - snad nezačínám být barvoslepá). Ale barva prozatím dobře drží (mám jí teprve něco přes týden). Konečky jsou krásně zacelené a moc neprosvítají. Barvu doporučuji.

KLADY: vůně
snadná aplikace
krytí
výsledná barva

ZÁPORY: mate barvou při nanášení