Duben 2011


STRACH

20. dubna 2011 v 11:11 | YumeOokami |  GALERIE
Tato fotografie mi výrazem připadá jako znázornění strachu, zatímco kamarádce spíš připomína schyzofrenika. Takže takový vystrašený schyzofrenik když zjisti že je jinde než byl před chvílí a neví jak se tam dostal? Možná. Hlasujte v anketě pod článkem, děkuji.

Původní velikost fotografií : 1536 x 2048
Zmenšeno na: 600 x 800
Upraveno: přidán kontrast, 20 px rám, copyright 50%
Počet: 1




SEXUÁLNÍ HRAČKA

20. dubna 2011 v 11:08 | YumeOokami |  GALERIE
Fotografii tohoto typu jsem chtěla vyfotit už strašně dávno, jenže bohužel nemám moc foremný jazyk :D jaksi neuměla jsem ho dát do špičky a teď umím jen udělat špičku na konci jazyka. Jak mi říkají na intru mám jazyk jako "plachtu" a tak fotografie nevypadala moc odbře ale naštěstí se to nakonec povedlo. Doufám že se bude líbit. Hlasujte na konci článku v anketě, děkuji.

Původní velikost fotografií : 1536 x 2048
Zmenšeno na: 600 x 800
Upraveno: přidán kontrast, vyretušovány nedostatky, 20 px rám, copyright 50%, zesvětlení pleti
Počet: 2






PRAVDIVÉ LŽI

20. dubna 2011 v 11:00 | YumeOokami |  GALERIE
Proč ten název? Kolikrát člověk má spousty trápení ale radějí se s nimi vypořádá sám. Na venek se usmívá ale uvnitř se cítí asi tak jako na fotografiích. Zničeně, slabě. Málo kdo ukáže svou bolest protože ví že ti okolo dělají to samé, vypadají šťastné ale uvnitř mají své trápení, tak proč je zatěžovat ještě svými? Můžete si o fotografie ve velkém rozličení napsat, na blog používejte jen s copyrightem :). Hlasujte v anketě pod článkem, děkuji.

Původní velikost fotografií : 1536 x 2048
Zmenšeno na: 600 x 800
Upraveno: přidán kontrast, vyretušovány nedostatky, 20 px rám, copyright 50%
Počet: 3



UKOLÉBAVKY

20. dubna 2011 v 10:42 | YumeOokami |  GALERIE
Myslím že je hodně lidí co miluje hudbu stejně tak jako já. Je to prostě jiný svět, nikdo Vás tam neruší a mě to podporuje fantazii. Pomocí hudby se děje cokoliv. Hlasujte v anketě pod článkem, děkuji.

Původní velikost fotografií : 3072 x 2048
Zmenšeno na: 600 x 400
Upraveno: snížena barevnost tónu, přidána růž, bílé rámečky
Počet: 2 spojené do jedné


MELOUN MANIE

18. dubna 2011 v 13:41 | YumeOokami |  GALERIE

Už jsem vám někdy říkala že miluji melouny? Na melounech mám ráda, jak mě dokáže osvěžit, ano může se po něm člověk i slušně po*** ale jinak je meloun nejlepší zelenina, kterou znám. Tyto fotografie budou v budoucnu sloužit na avatary ale ukážu vám je i takhle. Kdyby měl kdokoliv zájem o fotografie we full rozlišení bez copyrightu, stačí napsat. Foceno mobilem Nokia 5730 Xpress Music, 3,2 mgpx , proto ve full jsou fotografie horší. Budu ráda když budete hlasovat v anketě na konci článku.

Původní velikost fotografií : 1536 x 2048
Zmenšeno na: 600 x 800
Upraveno: velikost, jas a kontrast, přidán 20 px bílý rám a copyright v 50% bílé
Počet: 12 fotografií


SRÁT Z VYSOKA

15. dubna 2011 v 20:40 | YumeOokami


Tak nějak mám náladu napsat Vám výčet všeho co mě za poslední dobu sere. Nějak mi příjde že se to všechno nechutně kupí na jednu hromadu. Přestávám to zvládat. Přestávám být hodná, přestávám být veselá.

- mám jisté gynekologické zdravotní problémy, léčím to už 4 roky 3. léčba a pro změnu, to nezabralo, postupně se ta nemoc zhoršuje, ani moc nevím co to je protože doktorka mi stále tvrdí že jsem v pořádku -

- čas odčasu se mi ozve jakási divná nemoc žaludku "křeče hladkého svalu" a né není to příjemné -

- na třídní schůzky jel i Ota (otec) né že by mě to nadchlo, nějak je pro mě stále nesnesitelnej ale rozhodně to nebylo až tak zlý -

- s drahým se pořád hádám protože jsem paranoidní a myslím si že mě podvádí, chápu že pořád dokola se to nedá poslouchat -

- né že by mi vadilo hlídat synovce ale když se mi udělá zle a poprosím aby se z hospody (která je 5 m od baráku) vrátili, chlastaji dál -

- štve mě že mamča si každý večer MUSÍ dát jedno pivo, sekt, panáka, cokoliv s obsahem alkoholu -

- štvou mě ty náhlý slabosti a nemoci, bojím se že mi to překazí darování krve -

- chci být zdravá, protože se to nesmírně podepisuje na mojí psychice -

- nechci do třeťáku ale na druhou stranu se těším až budu bydlet s Adélkou -

- CHCI aby jsme bydleli s Adélkou, aby nám to vyšlo -

- už chci být v chorvatsku -

- chci aby drahý byl míň žárlivý, vyřešilo by se tím spousta hádek -

- chci sportovat, ale nejdřív mi musí být dobře -

- chci kreslit -

- chci začít dělat modeling dokuď ještě nejsem úplně starý šunka -

- chci aby mi bylo zase sladkých 16 -

Sere někoho něco podobnýho? Nebo jsem jediná taková vadná? O_O

VODOVODNÍ TRUBKY

12. dubna 2011 v 18:22 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
reading: all
warning: no

Rychle zavřu dveře, neslyšně otočím klíčem a radostně oddechnu. Samostatná místnost obložená kachličkami, samostatný svět. V místnosti velké jako kumbál slyším jen hukot kupodivu fungujícího větráku. Promnu si za krkem stuhlé svaly a na okamžit zavřu oči.

Pomalu ze sebe odhazuji své šatstvo, jakmile se zbavím ponožek, ucítím chladnou zem pod nohama. Jdu kupředu, zatáhnu závěs a pomalu začnu zvedat kohoutek. Na tělo mi tiše dopadají kapky vody, jejich teplota je příjemná a díky ním mi pod kůží začíná proudit rychleji krev. Dopadem se tříští o podlahu jako křehké skleněné objekty. Přidávám teplotu do nesnesitelné horké, vzduch se stává teplou párou. Proudy vody mě hladí ve vlasech, ztékají mi po zádových liniích a přes hrudník se derou malé potůčky vody. Obkreslují břicho a tvar klína, setkávají se na nohách a končí v kaluži vody kde stojím.

Nehybně stojím rukama opřená a protější zeď. Z vrchu se na mě valí voda zatímco v mozku mám zmatek myšlenek. Přemýšlím nad sny, které se mi zdají, které mě nenechají spát. Přemýšlím o paranoe, která mě poslední dobou vodí za ruku. Přemýšlím o tom co se celý den událo, přemýšlím o budoucnosti, minulosti jen přítomnost mi příjde paralelní. Čas je irelevantní - nudný.

Vnímám jen teplo kapek, jejich cestu po mém obnaženém těle. Pomalu přestávám přemýšlet nad něčím normálním a probouzí se ty nejčernější myšlenky, které doteď byly hluboko v mysli, zahrabané. Schopnost myslet nad něčím hezkým se vytrácí. Vlivem teploty a nižšího obsahu kyslíku se mi zamotá hlava a podlomí se mi kolena. Zavrávorám, jediné co ucítím je tupá bolest do hlavy. Citím chlad na polovině těla, z čehož soudím že ležím, už neslyším žádné myšlenky, jen dopadající kapky vody, bolest hlavy a nepříjemný pocit v žaludku. Před očima vládne tma.

Bolest, otevřu oči, voda teče stále silným proudem a v mé blízkosti je jemně zbarvena do červena. Pomalu se snažím vstát. Je mi lépe, napadá mě že je možná náhoda že jsem se ještě sebrala. Na dlaň z tuby vyplácnu trochu šamponu a pomalu začnu masírovat hlavu. Bolest pomalu odstupuje a masáž tomu pomáhá, ve vlasech se tvoří pěna. Šampon mě začne štípat na čele v ráně a tak raději zavřu oči. Po chvíli spláchnu.

Vypnu vodu, chvílí přemýšlím jestli se mi odtud chce ale vím že nejsem jediná co jde do světa hrajích si kapek vody. Obléknu se, neochotně odemknu a otevřu dveře, pohltí mě mírny chlad a zásoba kyslíku.

DĚVKA!

4. dubna 2011 v 14:23 | YumeOokami |  PLACEBO
Nevěra? Kdo z Vás jí zná? Kdo z Vás jí zažil v rodině? Kdo z Vás jí okusil na vlastní kůži? Kdo z Vás si myslí že se ho netýká? Kdo z Vás ji provozuje? Kdo ...

Říkala jsem si, nevěra? To se mě přece netýká! Ano dřív jsem nebyla na vztahy ale pak jsem poznala celkem vysněného prince. Stačilo mi že jako první byl na mě hodný, milý a chápal mě, MĚ, chápete? V tu chvíli mě nějaké zálety přestaly okamžitě zajímat. Ostatní kluci se mi jevili jednodušší, pro život nepotřební a ani ve mě nevzbuzovaly nijak silnou touhu.

Jsem svině podezírává, cítím když se něco děje (ještě aby ne když je mi pořád zle až se mi chce zvracet) ale většinou to házím na kamarádku paranoiu. Jenže když tak jednou prolézám zprávy které nemám, najdu několik zpráv, které znějí jako návrhy jiným dívkám. A zde se to posralo.

Neříkám že jsem nebyla nějak svatá, ano měla jsem míň mluvit o kamarádovi, který se mi líbil ale pořád byl ve škatulce KAMARÁD, jenže to přece není důvod někomu něco nenápadně navrhovat, ne?

Chvili byl klid a náš vztah se začal rovnat do normálu, čekal nás zasloužený víken, který naš vztah potřeboval jako sůl. A ejhle, kamarádka paranoia mě uprostřed noci probudí, donutí mě projet SMS-ky mého drahého a co nenajdu. Zpravy typu "chybíš mi, chci tě" které nejsou adresovány mě. V hrudi se mě zmocní nepžíjemné horko, jakoby mě to spalovalo zevnitř. Naštvaně drahého probudím a hodím po něm telefon se slovy "aspoň si ty zprávy maž" načež ho nechtíc telefonem trefím do hlavy. Hádka, začínám se dostávat do stavu kdy je mi jedno co říká, co si myslím, co se mi stane (ikdyby to mělo znamenat pád z okna nebo cokoliv jiného) mezitím přemýšlím nad různým utrpením, které bych na sobě mohla vyzkoušet.

Vyříkáno, ale co ten příšerný pocit? Doteď je mi špatně, kamarádka paranoia mě vodí za ručičku, tělo se mi třese jak ratlíkovi a oči mě nepřestávají pálit. Snažím se přesvědčit že je všechno fajn, vždyť pořád opakuje "mám tě moc rád, miluji tě" ale ...

Chci pryč, nechci mít v hrudi pocit kráteru, který hoří a spaluje okolí, nechci aby mi bylo na blití, nechci existovat, dýchat. Chci si ubližovat, křičet, prát se, být hnusná a zlá. Jenže ...