Březen 2011

SVĚT NEPOCHOPENÉHO ÚMĚLCE

31. března 2011 v 19:19 | YumeOokami |  PLACEBO
Změna vzhledu, Repo sice miluji ale myslím že světle modrá s růžovou se ke mě prostě nehodí. Černá a červená mě více vystíhují. Jinak kdo má mé FB fotografie v záhlaví pozná. Snad to není tak strašné, chtěla jsem něco jednodužšího :). Mám teď poslední dobou celkem špatnou náladu takže chvíli nebudu přidávat na blog. Děkuji za pochopení.

OKO ZA OKO?

27. března 2011 v 16:09 | YumeOokami |  PLACEBO


Posledních pár měsíců mě začalo "bavit" dívat se na televizní noviny, krimi zprávy a krimi plus. Člověk nemůže pořád jen sedět a dělat že se kolem nic neděje.

Pamatuji si že když jsem byla ještě malá, nebyla kriminalita v načí zemi tak otřesna jako je dnes. Dívala jsem se na různé kriminálky, kde byly velmi promyšlené vraždy a speciálními technikami se kriminalisté dopátrali k vrahovi nebo rovnou několika vrahům. Říkala jsem si jak je to otřesné a nedokázala jsem pochopit že zahranicemi se něco takového opravdu děje.

Dnes nedokážu pochopit že tak nechutné a otřesné věci se dějí i u nás. Taky mě štve správa našeho státu, tresty jsou většinou nepřiměřené, podle toho kolik si zaplatíte, nebo podle toho jaké národnosti jste.

Myslím si že pokud někoho zabijete, je jedno jestli jste rom, ukrajinec, maďar, němec, čech nebo kdo koliv jiný, zabil jste.

Trest smrti? Rozhodně ano. Zajisté chápu když někoho zabijete protože jste se bránil/a. Nebo když jste duševně chorý, to je potom chyba lidského faktoru že si toho nikdo nevšiml. Ale když jste někoho zabil úmyslně, nebo pokud jste sériový vrah. Pro tyto lidi bych volila stejný trest, jaký udělili oni své oběti.

Pokud rodiče ubodávali svého malého syna, který je prosil ať to nedělají že ho to bolí a oni pokračovali. Nejradši bych jim přála tu samou smrt. Protože ve vezení se mají lidi celkem dobře. Mají stravu, hygienu, přátelé, posilovnu, nemusejí pracovat, odevzdávat danně a vice méně se o sebe nemusejí starat. Mají střechu nad hlavou a kam ulehnout. Co by za to bezdomovci dali? Takže vy někomu vezmete život, na což nemáte právo a pak si dál žijete klidným životem. Ale ten člověk co byl zabit už dál žit nemohl tak proč jeho vrah ano?

Potom nastávají situace že se po letech vrazi dostanou "za dobré chování" na svobodu a mohou svůj čin znovu zopakovat. Pak si zase vesele žijí za zdmi vězení. Četla jsem zpověď vezně že se mohou koupat po čtrnácti dnech, nepracují, něco provedli a ještě by chtěli výhody jako má normální, slušný, pracující člověk?

Ve vězení nedělají nic! Dříve vězni stavěli silnice ale protože jim narostl hřebínek, dozorci se jich už bojí a rozhodně je nepřinutí něco dělat.

Rozhodně bych za úmyslnou vraždu člověka přála vrahovi smrt.

BOLESTNÉ

20. března 2011 v 13:18 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
reading: all
warning: no


Sobotní večer plný ticha a klidu. Zářící úplněk za oknem. Klapoty saní procházejících se za oknem. Sedím a vnímám ticho. Vnímám průvan z otevřeného okna, který mě chladně hladí po ramenech a výskal v mých rudých vlasech. Celou tuto harmonii naruší můj vybrující telefon, chvíli přemýšlím jestli to mám zvedat ale nakonec se pro něj natáhnu. Cizí číslo.

"Prosím?" řeknu unaveným tónem.
"Alenko? Tady Mája ..." Mája je ségra mého dobrého kamaráda, spíše chlapce do kterého jsem tajně zamilovaná, nikdy jsme se spolu moc nebavily.

"Ehm, ahoj Májo, copak potřebuješ" zaregistrovala jsem jemné chvění v jejím hlase.

"No, Lukášovi se něco stalo, přesně nevím co, nevěděla jsem komu to mám říct a jediný kdo mě napadl jsi byla ty, vím že jste dobří přátelé a já mám o něj děsný strach!" Vychrlila na mě Mája miliony polovičatých informací, z kterých se mi svýralo srdce.

"Nevím co mám dělat, hlavně se uklidni, oblíknu se vemu klíčky a za hoďku jsem u Vás jo?" navrhla jsem.

"Budu moc ráda" řekla s klidnějším hlasem.

"Tak ahoj" položila jsem telefon.

Chvilku jsem seděla jak opařená, hlavou se mi míhalo milion věcí co by se mu mohlo stát ale jistě jsem věděla že to nebyl žert. Pokud ano tak dobře provedený a pěkně hloupý. Hodila jsem na sebe kalhoty, volné tričko, lehký kabát, vlasy jsem smotala do rychlo drdolu, popadla peněženku, řidičák, klíče a vypadla do auta. Rozjela jsem se směrem jejich bydliště. Zvedla jsem telefon.

"Ahoj Májo, promiň že ještě volám, jak je na tom Lukáš?" v tuhle chvíli jsme si připadala jako manželka.

"No, oni ho odvezdli do nemocnice" natahovala Mája, s bráchou asi měli dobrý vztah ikdyž jsou o čtyři roky od sebe.

"Ježiš, aha, tak dobře hele vem batoh a zabal mu pyžamo, patery trenky, ponožky, zubní kartáček s pastou a třeba nějakou knižku, za půl hoďky jsem u Vás naberu tě a sjedem se za ním podívat jo?" zaukolovala jsem ji aspoň na to nebude tak myslet.

"Jo jasně" hodná holka. Hovor ukončila ona.

Bylo kolem půlnoci a tak jsem si to hnala stovkou a ve vesnicích jsem jen dávala pozor. Oči se mi zalívaly slzami ale musela jsem se držet nebo bych se vybourala ještě já. Konečně v jejich vesnici, bleskurychle jsem zaparkovala u jejich baráku, Mája už čekala a tak jsem jí jen naložila. Byla bledá.

"Takže co se stalo" optala jsem se a vyrazila jsem do nemocnice v nedalekém městě.

"No seděli jsme v obýváku a najednou obrovská rána, tak jsme se šli podívat a tam Lukáš ležel na zemi s rozraženou hlavou" začala už fňukat a mě se chtělo taky.

Do konce cesty jsme mlčely. Zaparkovala jsem před nemocnicí a vyrazili jsme na recepci kde jsme se optali kde Lukáš leží. Před pokojem jsme již potkaly rodiče, Mája jim skočila kolem krku a já jsem tam stála jak morový sloup. Ve skrytu duše jsem doufala že to nebude vážné. Když mě jeho rodiče zpozorovali jen se na mě usmáli, což mě celkem uklidnilo že jim tu nevadím. Přistoupila jsem ke dveřím.

"Prý to není až tak vážné jen se hodně praštil do hlavy a možná pár dní bude mít ztrátu paměti" promluvila na mě jeho mamka.

Trochu mi zatrnlo, jsme jen přátelé ale já k němu cítím víc a on si mne nebude pamatovat. Budu to muset přežít chci jen aby byl v pořádku. Společně s Májou vejdeme dovnitř. Lukáš je na pokoji sám, spí a na hlavě má pár zalepených stehů. Přístroje jsou klidné na rozdíl od mého srdce. Mája se pousměje a odejde. Vezmu židli a sednu si k němu. Chvíli na něj jen koukám ale potom jej začnu jemně nehty hladit po ruce. Spí tvrdě a tak nění žádná odezva. Položím hlavu k jeho ruce, zavírají se mi oči. V nemocnici je klid, jen pravidelné pípání přístrojů, zavřu oči a do chvilky usnu.

Něco mě šimrá na tváři a později ve vlasech, pomalu otevřu oči a ucítím že mě Lukáš hladí po vlasech. Vystřelím jak čertík z krabičky a usměji se na něj.

"Ahoj, mi se známe viď?" zeptá se Lukáš načež mi vyrazí dech, buďto sidělá srandu a nebo opravdu neví kdo jsem. Pohled smutně klesne.

"Promiň že si tě nepamatuji ale vím že na tak krásnou slečnu si určitě vzpomenu" usměje se na mě.

Chvilku se mi chce brečet ale pak se na něj usměji, chytnu jej za ruku.

"Vzpomeneš"

VOLNÁ KREV

17. března 2011 v 18:01 | YumeOokami |  GALERIE
Tahle fotografie má asi hloubku jen pro mě. Ze dvou úhlú, jeden tu nechci rozebírat ale ten druhý je ten že už od patnácti chci darovat svou krev. Podle zdrojů mám AB která je ta z těch vzácnějších ale podle mě je každá krev potřebná. Za dva měsíce budu moct konečně svou krev darovat.


pravým kliknutím >> otevřít obrázek v nové kartě >> zvětši se
• úpravy v PS >> přidána černá vrstva obarveno na černobílé
• model >> YumeOokami •

METALOVÉ UKOLÉBAVKY

17. března 2011 v 17:51 | YumeOokami |  GALERIE
Jeden večer jsem prostě nemohla usnout, písničky jely stále dokola a dokolečka. Nakonec mě napadlo že existují miliony lidí co miluji hudbu stejně tak jako já. Pro mě je to jiný svět, svět kde jsem já a můžu si tam dělat co chci v hudebním podkontextu mé milované skupiny. Můžu být ta nejlepší tanečnice na parketě, můžu být super hrdinka, mohu být voják, žoldák nebo 007 v ženském podání. Mohu bojovat se zlými chlápky, zombie nebo láskou, Cokoliv a proto často spojuji hudbu a sny. Proto vznikla tato fotografie. A pro pořádek, spím nahá.


pravým kliknutím >> otevřít obrázek v nové kartě >> zvětši se
• úpravy v PS >> přidána černá vrstva obarveno na černobílé >> rozostření povrchu
• model >> YumeOokami •

BLACK SWANS

12. března 2011 v 21:45 | YumeOokami |  PLACEBO


Musím uznat že maturitní ples >> střední odborné školy mediální grafiky a polygrafie Rumburk << třídy >> 4.S << se vydařil. A to hodně.

Ples začal scénkou. Byl v duchu superhrdinů. Na podiu přišel Joker a sestavil 4 lidi, 2 k sobě zády s bombami připevněných na těle. V tom se tam objevil Batman a všechny zachránil a zmlátil Joker. Pokračovalo šerpování. Nebudu tu popisovat co všechno se dělo, tančila jsem jak divá, popíjela, bavila se s kantory a zjišťovala jak tu polygrafku miluji :). Na konci večera jsem si při tancování rozřízla chodidlo (byla jsem bosa) ale nic jsme necítila.

Po plese jsme pokračovali v nonstop baru kde většina čekala až jim pojedou vlaky. Kone plesu ve 3 vlak v 7 ale přežili jsme to.


ZLÝ DÍTĚ

11. března 2011 v 14:38 | YumeOokami |  GALERIE
Zneužila jsem mé nejdražší Adélky a vyfotila jsem ji tak jak mi bylo řečeno. Ikdyž vlastně ne, měly to být portréty a vzniklo z toho tohle. Nesnáším portréty!






pravým kliknutím >> otevřít obrázek v nové kartě >> zvětši seí

SHOUT!

11. března 2011 v 14:31 | YumeOokami |  GALERIE
Školní projekt, měli jsme vyfotit něco s textem, všechny ostatní byly děsný sračky :D to neříkám že tahle není :D ale je z nich asi ta nejmníň strašná.
pravým kliknutím >> otevřít obrázek v nové kartě >> zvětši se

POLYGRAFÁCKÝ PRASATA

11. března 2011 v 14:21 | YumeOokami |  PLACEBO
Dneska se jde plesat! Už se nemůžu dočkat, já a moje láska k plesům a tancům. Mimo to je to maturiťák mojí milované polygrafky a třídy, kde mám několik přátel, které mám opravdu ráda a na polygrafce mi budou chybět.

Doufám že bude spousta fotek, ano nebudu tam jako hlavní objekt ale stejně *-* ráda bych měla nějaké hezké fotky z plesu.

Nijak nevím co Vám jiného napsat. Měli jsme s miláčkem krizi, která včerejškem zkončila a ne, stále jsme spolu :P.

FUCKBOOK

1. března 2011 v 19:36 | YumeOokami |  PLACEBO
ZRUŠILA JSEM SI FACEBOOK, protože to kurví vztahy!