Listopad 2010

POLNÍ KVÍTÍ

30. listopadu 2010 v 17:02 | YumeOokami |  LITERÁRNÍ DÍLA
READING: for all

WARNING: happy-end

ŽÁNR: zamilované

ANOTACE: když musíte něco proti své vůli, stejně to neuděláte.

Jak jsem tak seděli na větvi našeho oblíbeného stromu, vzpomněla jsem si jak jsme si tu jako malí hráli. Daisuke mě většinou škádlil a byl na stromě první, nikdy mi nepomohl a já se musela na strom škrábat sama. Což se změnilo když jsem jednou ze stromu spadla a nemohla jsem dýchat. Daisuke ke mně rychle seskočil, bylo to poprvé co jsem v jeho očích viděla takový strach. Pořád volal mé jméno. "Hana, Hana!" slyšela jsem, díky jeho hlasu jsem se probrala z mdlob.Od té doby to mezi námi bylo jiné, Daisuke mi začal pomáhat. Když zjistil že jsem nemocná, byl mi vždy na blízku.

Skoro jako každý letní den spolu vysedáváme na větvi, pozorujeme jak si vítr hraje se stromy, pohoupáváme střídavě nohama a vychutnáváme paprsky sluníčka.

Dnes je poslední volný den, zítra začnou přípravy na tu velkolepou svatbu, upřímně lituji té nevěsty co si bude brát toho páprdu, nafoukanýho, bohatýho. Tyhle dny s Hana mě baví, jsem jí rád na blízku, baví mě pozorovat jak jí v letních dnech vlají její uhlově černé vlasy, jak se jí zmítají v jejím světlém obličeji, před jejíma nebeskýma očima a jak je nucena je zavřít.

Přípravy vrcholí a mě je čím dál tím víc zle. Jen s Daisuke je mi dobře. Pozorujeme z vrchu stromu západ slunce. Pak jsme nuceni jít každý domů. Bojím se toho okamžiku až tohle všechno zkončí.

Ráno, nesnáším rána, rozčesu si vlasy, obléknu jednoduché šaty a vyrazím pomáhat do kostela. Svatba bude v té větší kapli, nejradši bych někam utekla, jenže jen co se na mě otočí Daisuke, usměje se na mne a zamrká na mě těma svýma čokoládovýma očima, přejde mě to. Dojdu k němu a rukou mu zčešu ty jeho neposedné, vlnité vlasy dozadu.

"Dobré ráno, ospalče" ušklibne se na mne.

"Také přeji krásné ráno" usměji se a z vlasů mu nenápadně sjedu po tváři.

Oba děláme něco jiného, já dělám výzdobu květin a Daisuke zajišťuje svícny a věci okolo. Zase se mi motá hlava, mám slabost, chce se mi spát.

Vidím na Hana že je jí špatně, nerad jí takhle vidím, měla by odpočívat, nechápu proč je to tak důležité, tahle svatba.

"Měla by sis odpočinout, nepřepínat se" vezmu jí do náručí a posadím jí na jednu z lavic, je celá prochřadlá. V kostele není zrovna teplo a už vůbec né v téhle velké kapli

"Jsem v pořádku Daisuke" opřu si o něho hlavu.

"Pojď se semnou projít na sluníčko" pobídnu jí.

Couráme se polem, je příjemné dopoledne. Aspoň se můj malý andílek rozehřeje. Sluneční paprsky dopadají na její pobledlou pokožku, křehkýma ručkama se prohrabuje v květinách, která jí sahají po pas. Často trávíme takhle mlčenlivě celé dny, stačí nám jen naše přítomnost.

Rozezní se zvon, obřád začíná a my jdeme pozdě. Jak jen rychle to jde doběhnem do kostela. Hana na mě navlíkne kroj a já se zařadím do průvodu.

Koukám se jak Daisuke mizí v průvodu, chce se mi plakat, řvát a strhat ty hnusy co na mě věší. Tak nádherné šaty, překrásná vlečka, perličky všude kam se člověk podívá ale já si připadám jak v nejhorší noční můře. Když dojde průvod k oltáři zastaví se a v tu chvíli vycházím ze zadu já s závojem přes obličejem. Když procházím kolem Daisuke, udělá se mi v hrudi hnusné těžko.
Ta nevěsta je krásná, ačkoliv jí nevidím do tváře kůli závoji, vypadá tak skvostně. Nikde nevidím Hana, měla tu stát v průvodu také. Tanhle sňatek je jen proto aby se naší vesnici dařilo lépe ale není až tak nutný, trochu té divky lituji. Možná se Hana udělalo špatně. V hlavě se mi vytvářejí všelijaké představy a ty prohlubují můj strach o ní.

Jde se mi těžko. Dojdu k tomu nechutnému, tlustému šlechtici s kterým mám strávit své mládí. Proč, proč zrovna já. Nechápu proč si vybral mne, já ho nechci. Oči se mi zalívají slzami, bolest v hrudi se prohlubuje. Snažím se slzy zastavit a tak vidím rozmazaně. Zvedne mi závoj a mne steče po tváři slza.

Jen co uvidím tvář nevěsty, vyplní se má nejhorší noční můra. Tohle by mne nenapadlo. Chci utéct ale nemohu. Jak mi to mohla neříct? Jak si ho může vzít. Jak mi může takhle ublížit, bolí to jako by vzala mé srdce, vytržené z hrudi a ještě bijící ho rozdrtila svou křehkou ručkou na prach. Takováhle představa mne nenapadla.

Obřad začne formálními, berete, neberete, v dobrém, ve zlém. Šlechtic s plným nadšením a úchylností odpoví ano. To samé zopakují pro Hana.

Když se blíží část kde mám říct ano, chce se mi zvracet, brečet, omdlívat. Všechno dohromady. Neodvažuji se podívat na Daisuke. Stejnak ho vidím před očima, vidím jak se o mne od mala stará a citím hřejivé teplo u srdce. Miluji ho již dlouho jenže když jsem se dozvěděla že si mám vzít tohoto šlechtice, nechtěla jsem mu to říct abych mu tím neublížila. Chce se po mne odpověď, nevím, všechno se mi míjí před očima.

"NE" křiknu na celý kostel, slyším šepot, jak mě proklínají.

Bežím pryč kolem průvodu, zahazuji vlečku, závoj, květinu, korunku. Vše co mi v útěku brání. Když běžím kolem Daisuke chytnu ho za ruku a odtáhnu ho k malému oltáři.

"Promiň, promiň!" pláču, v ruce svírám dva prstýnky.

"Vezmeš si mě?" otážu se Daisuke se sklopenou hlavou, očima zalitýma slzami.

Vezmu jeden prsten a nasadím si ho na prst.

"Ano, miluji tě Hana" nasadím jí prsten.

Jen co se druhý prsten ocitne na mém prstě, uleví se mi. Chvíli na to mi Daisuke zvedá tvář ale já nechávám zavřené oči, citím jeho teplé a hebké rty na svých. Náše první láskyplné dotyky, náš první polibek. Tohle je můj sen co jsem snila každým dnem, ale už to není jen sen, je to skutečnost.

Společně běžíme polem, běžíme daleko. Pryč od té hrůzy, od toho hnusného šlechtice, od té pitomé vesnice. Společně ulehneme do vysoké trávy. Daisuke se opírá rukama o zem a já mu ležím hlavou na hrudi. Jednou rukou mne začne hladit ve vlasech.

"Těším se na to, co bude dál, s Tebou Hana"

ČASY JSOU ZLÉ

20. listopadu 2010 v 18:02 | YumeOokami |  PLACEBO
~kdo čekal outfitovou fotku, packu nahoru XD~
Vím že to tu trochu zanedbávám ale stejnak je to jedno když sem moc lidí něchodí. Je fakt že mám návštěvnost ke 100 ale spíš si myslím že je to návštěva omylem, pokud tu neuvidím 100 komentářů, neuvěřím! :D
~moje značka v blázinci~
Jak možná některé minimum víte, byla jsem na AkiConu. Je to příšerně slabá akce, hned na první přednášce "novinky v anime" bych ty přednášející střílela, jak mohli někoho takového nechat přednášet? O____o nepochopím, hrůza děs. V programu nebylo nic užitečného mimo "jak kreslit mangu" a "digitální tvorba" od drahé Lis. Takže jsem jela na AkiCon kuli lidem, kterých tam pak stejně bylo minimum a na poslední chvíli jsem sehnala v Praze spaní (z pá na so - kdy začínal AkiCon). Všichni Pražáci se na mě vysrali, až na Trilla, s kterým jsem si hezky popovídala a druhý den se mi ani na ten AkiCon nechtělo. Nějak jsem to přežila se spolužákem, ještě že tam byl. Byla jsem na přednášce "otaku dříve a otaku nyní" spíše se řadím do těch starších otaku, ač mi tolik není. Ale nejsem ten otaku co kvičí u každého chlapeckého páru, co se vydává za chlapce, co musí vidět každé anime, psát znaky a umět japonsky. Nejvíc jsem kvetla z jedné slečny ze školy, která je přesným prototipem a při této přednášce stále mluvila celkem nahlas. Ale co jsem mírumilovný člověk. Další den jsem stejně zkončila s tema "starýma" otaku na ultra staru :D 3 hodiny jsme s Yuki kvičely :D.
~můj tablet *-*~
Jinak probíhá celkem normální týden, až na to že mě nakrkla naše mistrová. Dala mi 3 z práce, říkáte si že asi musím být nějaký zakomplexovaný šprt, ne to nejsem ale na praxi jiné známky než 1 nedostávám ale u ní dostanu 3? U ní, která na začátku roku věděla o grafice hovno? To teda ne! Prý že .png se používá jen na web, sakra .png je jeden z nejkvalitnějších formátů ale já se nebudu rozčilovat. Kdybych měla mluvit o naší třídní, kterou máme na technologii tak bych to tu musel rozkopat. Je divné že všichni opíšeme písemku ze sešitu, tudíž ze zápisu co nám ona nadiktovala a nejlepší známka je za 3. No ... nic.
~kdo čekal že nebudu fotky upravovat má smůlu XD~
Tenhle článek jsem rozepsala v pátek a dopisuji ho až teď v sobotu. Ráno jsem se zase odebrala na brigádu, trochu mě to zmáhá ale co :). Taky jsem viděla Kofolácký prase! Musím ho mít! Konečně mi došly >>griotky<< a >>pěkně hustý jahody<< asi to jde se mnou z kopce, myslím jen na chlast, ale na druhou stránu mám ho víc než kdo kolik z Vás :D jo jde to se mnou z kopce :D.
~hrátky se světlem~
Zítra mě čeká brigáda znovu. Na praxi jsem se tak moc strašně nudila, že jsem si pořád jen vybarvovala :D takže mám spousty nových vybarvených omalovánek - tabletem. DA odkaz máte v menu pak je sem naházím i samostatně.
Jinak Vánoce moc řešit nebudu (kdo ví třeba jo). Nechci je moc slavit, už mě to nebaví, dřív mě to bavilo jen kuli tomu že jsme se sešli jako rodina, to už pár let není tak na to dlabu a mimo to s Kiňákem si uděláme vlastní Vánoce v únoru na naše výročí, aspoň máme čas na shánění dárků a po Vánocích bude vše levné :P.
~jedno spící Kiňátko :*~
Upřímně lituji ty co to dočetli do konce, jestli vůbec to někdo čte, nebo jestli vůbec to někdo vydržel!

Stále v depresích se loučí Vaše, YumeOokami

ZNIČENÝ ČLOVĚK

8. listopadu 2010 v 18:02 | YumeOokami |  PLACEBO
~outfitová~
Myslela jsem že jsem nezničitelná a plná energie, jenže tohle mě už tak nějak pustilo :D. Pokud si to bláhově myslíte, tak na to rychle zapomeňte.

Jelikož jsem musela ve čtvrtek k doktorce, odebrala jsem se ve středu po praxi na vlak. Chvilku jsem jela s miloušem. Domů jsem dojela za tmy, to bylo trošku depresivní. Tmu mám ráda ale nějak jsem zapomněla že budu dojíždět za tmy :D.
~do tanečních~
Ve čtvrtek jsem si vyřešila co jsem potřebovala. Pátek jsem byla na obou dvou kurzech tanečních. Na tom prvním je méně lidí, nějak mě to bavilo více. Měla jsem tam i svého ctitele :D takový malý špunt :D.

V sobotu jsem šla poprvé na brigádu, nebylo to tak hrozné, rovnat a doplňovat alkohol není tak strašné ale stát 7 hodin není na moje záda nic moc. 

V neděli jsem celý den prokecala s holčinou od chipsů, takže mi těch hodin uteklo jako voda. Záda mě nějak bolela méně. Ještě že tak.
~stock tričko "řekněte co pijete ... poradím kde najdete~
~mé alkoholové království~
Takže jsem byla dokonale zničený člověk! K tomu jsme ještě dneska psali z češtiny, ekologie, měli jsme z technologie ale nakonec jsme nepsali a chemie. Myslím že nic moc až na chemii to by mohlo dopadnout dobře :).
~zničený člověk~
Tak se s Vámi loučím :)

TÉMA TÝDNE: DOSPĚLOST

4. listopadu 2010 v 19:43 | YumeOokami |  SKLÁDKA
Zatím jsem nic takového nepsala, ale začíná se mne toto téma celkem týkat.

Kdy je člověk dospělý? Bláhově jsem si myslela že to bylo v době kdy jsem násilím ztratila své dětství tím, že rodiče se hádali a já to viděla. Když se mnou mamka probírala věci, které se mnou dříve neprobírala. Když jsem mohla sama někam odjet. Když jsem nastoupila na střední a internát.

Nebo že by byla ta "pravá" dospělost v krásných 18-nácti. Podle státu to tak je ale jak je to podle Vás a Vašeho okolí?

Myslím že žena se začne cítit dospělá až když se začne o někoho starat (o sebe, přátelé, přítel, malý brácha nebo jiný příbuzný, etc...). Doteď se člověk stará jen o sebe, o to kdy si vyčistí zuby, kdy se nají (ale jídlo má automaticky po ruce). Kdy bude dělat tohle a támhlecto.

Ale zkuste si představit že najednou Vás z Vašeho nízkého věku (např. 17) vyrvou a narvou Vás do věku 25, s dítětem a chlapem (bez chlapa by to bylo asi horší). Myslím že takhle z ničeho nic by to nikdo nezvládl.

Váš jeden den by byl: ráno Vás probudí křik dítěte, rychle k němu běžíte aby nevzbudil manžela, nějak ho utěšíte, obléknete a dáte do postýlky v obýváku. Stále kňourá ale vy se musíte potichu převléknout, udělat hygienu, začít dělat snídani a při tom utěšovat miminko. Mezitím vstane manžel, nají se a odejde. V uplynulých hodinách do večera přebalujete, krmíte, uklízíte, kontrolujete účty, platíte, nakupujete. Přijde večer, dítě nemůže usnout, manžel je podrážděný. Usínáte pozdě a další den se může opakovat.Myslím že by to nikdo z fleku jen tak nezvládl.

Myslím si že člověk je dospělým až když zvládne všechno co chce. Udělat školy. Vytvořit si nějakou vhodnou image. Užít si trochu mládí. Najít drahou polovičku. Mít děti, správně je vychovat. Pak teprve se cítí naplněný = dospělý.

Proto se lidé pomalu všemu učí a tak dospívají. Dospělost by se mohla přirovnávat k množství znalostí.

THANX

3. listopadu 2010 v 11:44 | YumeOokami |  DIGITÁLNÍ TVORBA





EYES TUTORIAL

2. listopadu 2010 v 9:56 | YumeOokami |  DIGITÁLNÍ TVORBA