SA Night vol. 5.

30. září 2018 v 22:52 | YumeOokami |  PLACEBO
A letos to tu bylo znovu, Night of Suicide Angels tentokrát jubilejní pátý ročník. Jako předminulý ročník jsem i tento byla a vstupu a snažila se o hladký průbeh co se výběru vstupného týče (minulý ročník jsem nebyla asi kvůli stěhování nebo nevim).

Akce jako taková se vyvedla super, myslím že se vybraly i pěkné peníze a hlavně bylo vidět, že si to lidi užívají a to bylo super. Já jsem byla sice jako nějaká houba, užívala jsem si tu atmosféru ale byla jsem úplně zabitá. Pžed půlnocí jsem se zdekovala. Ale ještě před tím jsem po křtu nového kalendáře chtěla za všehny andílky poděkovat organizátorce Věrce, která se o nás a celou charitu stará a na křtu byla v osmém (!) měsíci těhotenství. Což se mi myslím, podařilo dobře.

Panika z pódia mě od maturitního plesu ještě nepustila, fuj nesnáším to tam. Pokud by jste o projektu chtěli vědět víc stačí se mkrnou na web.

Jinak jsem se celý víkend zcela proflákala s partnerem v posteli. A bylo to to co jsem potřebovala, snídat v posteli, mazlit se v posteli, koukat na filmy v posteli, mít kočky na hlavě v posteli... to asi znáte.

Zítra si pojedu pro třetího kočičího člena rodiny, stávající holky mě asi zabijou ale když já jí chtěla dát domov, jmenuje se Hope (po domácku bude Hopík) a přísahám že je to poslední zvíře co si beru! Vážně :) dám se pak fotku aby jste pochopili proč jsem jí musela mít. A budu je mít od Bez maminky, které taky už nějakou dobu podporuji.

Jo a mám zase nový vlasy... hnědo fialová, voalá

 

JAK ZNOVU ZAČÍT?

8. září 2018 v 14:46 | YumeOokami |  PLACEBO
Už dlouho přemýšlím, jak s blogem pokračovat dál protože dělám tolik věcí kolem, které mi zabírají dost času a přecijen nějaká média jsou mnohem jednoduší a rychlejší než blog.cz. Ale pořád má v mém srdci místo, vždyť tu jsem od 11 let, kdy jsem si blog museli založit jako součást informačních technologií a byli jsme za něj pak i hodnocení. Myslím, že z mojí třídy třiceti lidí jsem asi poslední kdo tu zůstal takhle dlouho. Dlouhých třináct let. A nechce se mi to opouštět. Určitě už nejsem v psaní tak dobrá jako dřív ale je to kus mého života. U žádného koníčku nebo sportu jsem nevydržela tak dlouho jako u blogu.

Zažil moje dětství, dospívání a nebojím se říct teď už dospělost. Chtěla bych najít staré kontakty jestli vůbec ještě někdo píše, tak dlouho jako já. Blog se mnou sdílel všchny mé strasti, starosti ale i radososti. Galerie je pro mě hodně obsáhlé album vzpomínek a je to jediné místo kde nic nemažu a občas ji navštívím jako studnici vzpomínek.

ČEMU VŠEMU SE TEĎ VĚNUJI?
Focení - jo, pořád mě to baví, upgradovala jsem objektiv a poslední dobou bych nejradši upgradovala i tělo ale ty peníze se mi do toho vrážet nechtějí protože je potřebuju jinde. Pokud chcete tvorbu sledovat tak na OokamiART na facebooku, zam nejvíc aktualizuji.

Šití - už druhým rokem dost sporadicky šiju spací pytlíky pro Ježky. A pořád mě to baví a snažím se vymýšlet novinky. Myslím že už mi to docela i jde :) na facebooku jako Spacáčky pro bodlináčky

Suicide Agels - charita potetovaných holek, která každý rok podporuje jiné dítě. Dřív jsem pomáhala s grafikou nebo nějakou organizací, letos už se zapojuji jako modelka.

Bez maminky - tenhle rok jsem holkám sice moc nepomohla ale ještě se zapojím, josu to dvě slečny, které se starají o nemocná koťátka.

CO SE ZMĚNILO OD POSLEDNÍHO PŘÍSPĚVKU?
No musím se přiznat, že toho byla opravdu kupa! Vlastně všechno, tak nějak se trochu převrátil život. Začala jsem pracovat v nové práci a to v Pražské Energetice kde jsem doteď jako frontoffice obchoďák? Něco takového, prostě taková lepší prodavačka, co musí umět poradit, vypočítat, zařídit a má své teplé místečko u stolu. A baví mě to a mám skvělé kolegy. Jenže chvíli po nástupu se se mnou rozešel partner a ačkoliv to bylo to nejlepší co se mi mohlo stát přineslo mi to v tu chvíli hodně problémů. Nezachoval se moc ferově a i já jsem člověk, který dělá za takovými lidmi hodně tlustou čáru. Rychle jsem našla domov ježkům Imě a Qaidovi. Naštěstí jsem jim našla skvělý domov (kdyby na mě zbylo místo odstěhuju se s nima). Na rychlo jsem se přestěhovala s kočkama k mojí mamce zpět do Boleslavi. Žádná strana z toho nebyla úplně nadšená. Holky byly v malém pokojíčku zavřené, já dojížděla do Prahy a hodně tam přespávala abych ušetřila, hodně jsem pila aby mi ten život tak nějak utekl, chodila na párty a užívala si volnosti a vstřebávala svou bolest. Myslím, že nejlepším způsobem jak jsem uměla a postupně se z toho dostala. Nakonec jsem získala prodlouženou smlouvu, třikrát m přidali plat, našla nové bydlení a spolubydlící. A největší zlom přišel na silvestra, kdy jsem se zamilovala do svého současného partnera (ne vážě netuším jak se mi stane že si vždycky do dvou měsíců někoho najdu, já fak nehledám... tohle přišlo samo a dělala jsem i drahoty! :D Věřte nebo ne ale poprvé jsem třeba zažila co je to rande. Shrnutí toho všeho je, že jsem se konečně postavila na nohy a naučila se žít na vlastní pěst, což vidím jako velice pozitivní posun a zkušenost do budoucna. Že se má mnohem líp než kdy před tím.

CO SE NEZMĚNILO?
Nadále mám dva kočičáky, Mavis a Chii. Bohužel Esi, můj 4 letý ježek zemřela. Bydlím s holkama a spolubydlícím/kolegou z práce. Mavis byla nemocná a vypadalo to na uspání ale vypadá to ze se ze všeho dostala a bude zcela v pořádku. Pro budoucí problémy chci ale holky naučit na vodítko abych je mohla brát všude sebou a neměly strach. Stále jezdím na cony a asi jen tak nepřestanu protože můj partner je taky otaku a hráč jako já.

CO DO BUDOUCNA?
Jelikož jsem se skvěle finančně srovnala začala jsem zase s tetováním, a mám v něm dost plánů. Jedno velké příjde teď v listopadu a pak buď po Vánocích nebo na narozeniny ale rozhodně chci svůj rukáv dotáhnout do konce. V dubnu bych ráda uskutečnila cestu do Japonska ale to chce mnohem víc odříkání a šetření než teď. Taky jsem z blondýnky zrzkou.

Budu sem víc psát protože blog, je tak trochu můj život.


Další články